Hodně lidí nechápe, že papoušek není jako pes, říká veterinářka Markéta Hašlová

Veterinářů, kteří by se specializovali na exotické ptactvo a konkrétně papoušky, není v České republice mnoho. V podstatě jde o stále táž jména, která se neustále opakují. Existuje ale několik výjimek, mezi něž lze zařadit veterinářku Markétu Hašlovou z pardubické Veteriny Dubina. V rozhovoru pro server Ararauna.cz rozebírá nejčastější chyby majitelů papoušků, radí, jak správně zajistit karanténu pro nově nakoupené ptáky a zmiňuje i otázku veterinárních kontrol na ptačích burzách, které se mohou lehce proměnit v semeniště různých nákaz.


Při pořizování nových papoušků do chovu se doporučuje nové ptáky nějakou dobu držet v karanténě. Jak by taková karanténa v domácích podmínkách měla vypadat a jak dlouho by měla trvat?

Otázka karantény je hodně diskutovaná a důležitá. Je ale potřeba rozlišovat karanténu a aklimatizaci. Záleží na tom, odkud si ptáka přivezete. Každá země má trošku jinou legislativu. Například u dovozů z Mauricia je povinná dvouměsíční karanténa a probíhá už na letišti. U nás je takovým hlavním karanténním místem letiště Praha – Ruzyně. Obecně se doporučuje, aby pták v karanténě strávil tři až šest měsíců. Je to dané i legislativou. V České republice jsou dvě další karanténní místa, kam lze ptáky umístit: jedno na Vysočině a druhé ve středních Čechách. Podrobnosti o nich jsou dostupné na webu Státní veterinární správy.

A pokud jde o domácí karanténu?

Nové ptáky je ideální držet alespoň šest až osm týdnů v izolaci od ostatního chovu. Doporučuje se, aby karanténní místnost byla úplně mimo dosahu chovných ptáků a v ideálním případě by se chovatel měl při přecházení z chovu do karantény převlékat. Viry a bakterie jsou přenosné i na oblečení, proto je dobré mít u karantény nějakou šatnu. Karanténní místnost by měla být dobře čistitelná, nejlépe dlážděná s omyvatelnými stěnami. Dobré jsou také závěsné klece bez dna, aby trus mohl propadávat dolů. Snáze se čistí, lépe se odebírají vzorky trusu a je to lepší i pro ptáky, kteří jsou už tak stresovaní z nového prostředí a jakákoli manipulace se zásuvnými dny klecí při čištění by je mohla ještě víc vystresovat.

Za jak dlouho by se v karanténě projevila na pouškovi nějaká nemoc?

Většinou se nedoporučuje ptáky kontrolovat ohledně jejich zdravotního stavu hned poté, co si je chovatel přiveze domů, ale až po třech až pěti dnech. Jakékoli transportní nemoci a stresy se totiž neprojeví hned. Každá nemoc má nějakou inkubační dobu. Dokonce se doporučuje mezi nové ptáky do karantény umístit nějakého jedince z chovu, spíše méně drahého ptáka, třeba korelu, o které víte, že je zdravá, a na ní potom sledovat, zda od nových přírůstků neonemocní. Existuje totiž řada nemocí, vůči nimž jsou dovezení ptáci latentní, mohou být jen jejich přenašeči a sami neonemocní. Nakazili by ale toho jedince z chovu, kterého byste k nim umístil. Samozřejmě se pro takové pokusy nehodí drazí ptáci, ale spíš levnější druhy. Po osmi týdnech karantény se dá předpokládat, že pokud se žádné choroby u nových ptáků neprojevily, jsou zdraví. Potom už můžou jít mezi ostatní ptáky do chovné voliéry.

Jak to je s praktickým provozem domácí karantény? Předpokládám, že krmivo se musí oddělit zvlášť pro chovné ptáky a zvlášť pro ty, co jsou zrovna v karanténě.

Ano, dobré je používat i různě barevné misky, aby si je chovatel nespletl, a měly by se používat úplně odděleně. Nemělo by docházet k jejich záměně. Misky by se měly pravidelně dezinfikovat. Krmivo by mělo být také oddělené, navzájem by mělo přijít do styku jen minimálně.

Při kupování papoušků je dnes už celkem běžné, že prodávající u ptáka provede testy na vybrané choroby. V chovatelské inzerci se běžně zmiňuje jen PBFD, případně testy DNA pro určení pohlaví. Co všechno by si podle vás měl kupující vyžádat?

U drahých ptáků jsou testy opravdu hodně důležité, minimálně by se měl udělat rozbor trusu. Někteří chovatelé si nechávají dělat i preventivní odběry krve a rentgeny, aby vyloučili onemocnění kostí a křivici. PBFD je cirkovirové onemocnění, které se vyskytuje hlavně u velkých papoušků, arů a žaků. Dá se testovat, pozná se z krve. Většina chovatelů si tyto testy nechává dělat, a nemusí si ani pořizovat chovné ptáky, je to běžné i u domácích mazlíčků. Celkem obvyklé je i určování pohlaví, které se taky určuje většinou z krve pomocí analýzy DNA. Většina laboratoří nabízí kombinované testy, kdy při určování pohlaví zároveň dělají testy na PBFD a chlamydie. Je to základ, který by si měl každý chovatel při nákupu ptáků vyžádat, aby měl jistotu, že jsou zdraví.

Jak moc můžou takové testy prodražit cenu ptáka? Jaká bývá jejich běžná cena?

Obvyklá cena testu pohlaví je okolo 470 korun. Sada základních testů, kdy se k určení pohlaví přidá testování na PBFD a chlamydie, vychází na 1 000 až 1 100 korun. Myslím si, že když už si někdo pořizuje drahého papouška, je to docela minimální částka, a taková investice se mu určitě vyplatí.

Testy ale nemusí být vždycky úplně spolehlivé. Bavil jsem se s pražskou veterinářkou Ľubicou Nečasovou a podle ní se například u PBFD občas vyskytuje tzv. falešná pozitivita. Kolik testů u jednoho ptáka by se muselo udělat, aby měl člověk jistotu, že papoušek PBFD opravdu nemá?

Do opakovaných testů už chovatelé moc nechtějí jít, protože ptáky prodražují. Když se už vyskytne pozitivní nález PBFD, majitelé takových ptáků je už podruhé většinou netestují a ani je už nenabízejí k prodeji.Takový test by se musel udělat minimálně třikrát, s velkými časovými odstupy. Jde o cirkovirovou infekci, která propuká po nějakém stresu, imunosupresi ptáka. Stává se, že si od chovatele pořídíte krásný, zdravý kus a když si přivezete domů, začne se u něj po pár týdnech projevovat nějaké onemocnění. To je důsledek transportního stresu, zvykání na nové prostředí. Proto je vhodná karanténa. Cirkoviry jsou běžně přirovnávané k ptačímu AIDS, protože jde o neléčitelné onemocnění končící úhynem.

Jak často se PBFD vyskytuje v České republice?

V tomto ohledu jsme na tom ještě relativně dobře, zase až tak moc rozšířené u nás není. U ptáků, které jsem sama testovala, mi zatím nikdy žádný test nevyšel pozitivní. Ale je rozhodně častější než v dobách, kdy jsem ještě studovala a spolupracovala s panem doktorem Tukačem. Je tu víc chovatelů i ptáků, častěji se sem papoušci dovážejí ze zahraničí. Dříve chovatelé hodně začínali s andulkami a korelami, velké papoušky tady měla jen hrstka lidí, dnes jde už o běžnou záležitost, i když je finančně velmi nákladná. Ne každý ale je tak svědomitý, aby dodržoval karanténu a testoval ptáky. Často se stává, že o testy žádají až lidé, kteří si papouška koupí. Od prodávajícího je vyžadují většinou jen ti, co se chovem zabývají delší dobu a mají doma větší počet papoušků.

Riziko je ale spíš u ptáků z dovozu, než u ptáků odchovaných u nás, ne?

Ano, přesně tak.

Co když nemám prostory pro karanténu a potřebuji někam umístit nové papoušky? Můžu je umístit do státních karantén, které jste zmínila na začátku rozhovoru?

Ano. Ale pokud byste byl větší chovatel, opravdu se vám spíš vyplatí vyčlenit karanténě nějakou místnost u sebe doma. Pokud si papouška kupuje někdo domů na ochočení a nemá žádného jiného, karanténa v podstatě probíhá v domácím prostředí. Chovatelé, co už nějaké papoušky mají, ale není jich moc, to většinou řeší provizorně: nové ptáky umístí do klece třeba v garáži, v podkroví nebo ve sklepě. Často se to tak dělá hlavně s menšímí druhy např. s neofémami, které jsou hodně oblíbené pro svoje zbarvení, ale také bývají často nemocné. Hodně se k nám dovážejí z Holandska, ale často se u takto dovážených ptáků projevují nějaké problémy.

U malochovatelů to může být problém, protože když už mají třeba jednoho velkého papouška a chtějí si k němu pořídit druhého, těžko kvůli němu budou zřizovat domácí karanténu.

V takových případech si buď od prodávajícího vyžádáte základní testy, což je běžné třeba u ručně dokrmovaných mláďat, ale chovatel je může chtít uhradit, nebo si tyto testy musíte nechat udělat sám. Málokoho, kdo už má doma třeba jednoho aru a chce si pořídit druhého, ale napadne, že aby toho druhého nejdřív na půl roku zavřel do karantény. Jednak je to hrozně dlouhá doba, a majitel se na nového ptáka těší, chce ho mít doma. Papoušek si také potřebuje zvyknout na nového chovatele. Pokud jde tedy o ptáka, ke kterému vám už prodávající dá výsledky testů, nemusí procházet tak přísnou karanténou. Rozhodně ne u ptáků odchovaných u nás, jiné to je u transportovaných ptáků.

Je samozřejmě dobré nového ptáka držet měsíc nebo šest týdnů trošku „bokem“, i když v rámci jednoho bytu nebo domu se odděluje hodně špatně. V bytě vůbec, protože těžko zajistíte, abyste se při přecházení z jedné místnosti do druhé neustále převlékal. Je to malý prostor na to, aby se případná nemoc nemohla rozšířit. Opravdu jsem ale nezažila, pokud si někdo pořizoval domů k jednomu arovi dalšího, že by ho dával na půl roku do karantény. Pokud je to mládě přímo od chovatele, které má testy na cirkoviry, chlamydie a vyšetřený trus, asi bych se až tak nebála.

Testy asi taky neodhalí úplně všechno.

Existuje spousta dalších nemocí, které nezjistíte a nedají se testovat dopředu. U arů to je syndrom dilatace žlaznatého žaludku, na který přijdete až ve chvíli, kdy papoušek začne chřadnout. Histologicky se pak odebere vzorek sliznice žaludku a vyšetřuje se, o co jde. Můžete mít na první pohled zcela zdravého a krásného aru, který vám pak na tuto nemoc uhyne. Řada nemocí se bohužel nedá řešit preventivně.

Překvapuje mě, že veterinářů, kteří by měli specializaci na exotické ptactvo, u nás není mnoho, i když Česká republika patří z hlediska chovu papoušků mezi světové velmoci. Čím si vysvětlujete ten nepoměr?

Dřív se téměř všichni veterináři věnovali velkým zvířatům a bylo málo těch, co se specializovali na malá zvířata. Když jsem před sedmi lety končila školu, bylo veterinářů zaměřených na velká zvířata  a velkochovy už méně. Víc veterinářů se specializovalo na praxi malých zvířat. Hlavně na psy a kočky, které veterináře živí asi z 90 procent. Pak záleží na každém veterináři, co ho baví. Dřív nebyl na papouškáře kladen takový důraz, byli spíše podceňovaní. Možná tu nebylo ani tolik chovatelů, takže z těch veterinářů, kteří se specializují na ptáky, byli a dodnes jsou známí hlavně pan doktor Tukač a paní doktorka Grymová z Brna. Chovatelé, co využívají služeb specializovaných veterinářů, se pak dělí většinou právě mezi tyto dva doktory.

Ale veterinářů, co jsou známí touhle specializací, je víc.

V Praze je známá paní doktorka Nečasová, ale specialistů na ptáky zase není tolik. Podle mě je to proto, že chovatelů papoušků, tedy především těch větších druhů, výrazně přibylo až v posledních letech. Veterináři mohli mít strach, že by je taková úzká specializace neuživila. Často ji mají přidruženou k praxi na malá zvířata. Vyloženě jenom ptáky dělá opravdu pouze pan doktor Tukač, protože má praxi při škole, na které má každý doktor nějakou specializaci a on se papoušky zabývá léta. Paní doktorka Grymová má zase společně s manželem kliniku, na které se sama specializuje na ptáky a její muž se věnuje malým zvířatům. Ale třeba paní doktorka Nečasová není výhradní specialistkou na ptáky, zabývá se všemi malými zvířaty. Veterinář se prostě musí nějakým způsobem uživit. Jiné to je, pokud máte nasmlouvanou pravidelnou péči o větší chov papoušků nebo třeba v zoologické zahradě.

Běžných chovatelů papoušků do veterinárních ordinací moc nechodí?

Pokud byste měl spoléhat na to, že vám každý den přijde určitý počet chovatelů s papoušky, přičemž jednotlivá vyšetření nemohou být moc drahá, protože by potom mohla převýšit i pořizovací cenu ptáka a majitel by ji pak třeba nechtěl zaplatit, bylo by to složité. Pokud jde někdo s arou nebo jiným velkým papouškem, je ochoten investovat i do nákladnějšího vyšetření, ale většina chovatelů chová spíš středně velké a malé druhy. Obecně ale chovatelů papoušků přibývá a je to vidět i na ptačích burzách. Stále jsou ale svým způsobem podceňovaní.

Zmínila jste ptačí burzy. Na těch není žádná povinnost prokázat, že prodávaní ptáci jsou zdraví. Nehrozí návštěvníkům takových burz, že si na oblečení přinesou domů nějaké viry nebo bakterie a nakazí papoušky ve vlastním chovu?

Je to možné. Mám takovou docela rozporuplnou zkušenost z doby, kdy u nás řádila ptačí chřipka. S kamarádem, co dělal veterinární dozor, jsme byli na ptačí burze v Přerově. Všichni prodávající mu museli doložit potvrzení, že ptáci, které budou prodávat, jsou v pořádku. Probíhalo to ale tak, že nám chovatelé ukázali klec s ptáky a potvrzení, ale sami jsme slyšeli, že jim z kufru auta křičí spousta dalších ptáků. Jenže jako veterináři jsme nebyli v postavení, jakou má policie, abychom je mohli legitimovat a lézt jim do kufru. Kolikrát se taková potvrzení berou jenom jako byrokracie – mám razítko, jsem v pohodě. Na žádné burze se zdraví ptáků nijak přísně nehlídá. Třeba v Týništi, kam jezdíme běžně, vůbec nic takového není. Dříve tam chtěli potvrzení, ale probíhalo to tak, že ho chovatel dostal, aniž by veterinář ptáka vůbec viděl.

Má takové potvrzení vůbec nějakou vypovídající hodnotu?

Pokud opravdu daný kus ptáka byl vyšetřen nebo je daný chov určitého chovatele pravidelně veterinárně ošetřován a sledován, pak toto potvrzení samozřejmě vypovídací hodnotu má. Ovšem většinou to tak bohužel nebývá. Samotnou mě překvapuje, že během burzy tam nemusí být veterinář, protože u podobných akcí nebo výstav psů či koček zvířata vždycky přejímá on. U ptačích burz je to pořád trochu podceňované. Může se stát, že si chovatelé na takové burze koupí ptáka, u kterého se pak může rozjet nějaké onemocnění. Opět to je ale otázka karantény. Taky je pravda, že na menších lokálních burzách se schází pořád ta samá sorta lidí, takže se ti chovatelé mezi sebou znají a dobře vědí o svých odchovech. V takových případech se nedá předpokládat nějaké velké riziko, ale pokud na takovou burzu přijede člověk, který chce vědomě prodat nějaký slabší kus, jenom aby se ho zbavil, může nastat problém. Záleží na lidech, je to o určité etice jednání. Máte ale pravdu, že by určité kontroly na těchto burzách měly být.

Na burzu do Týniště jezdím pravidelně a od začátku mě překvapuje, v jak malých a často špinavých klecích tam jsou papoušci. Už to je asi dost rizikové prostředí pro šíření nemocí, ne?

Přesně tak. Je tam příliš mnoho ptáků na příliš malém místě. Pořadatelé se sice snažili výstavní areál rozšiřovat, ale podmínky stále ještě nejsou ideální. Je vidět, že kdo neprodá ptáky uvnitř, jde ven a prodá je do výkupu, kde je mix ptáků ještě větší.

S jakými problémy k vám nejčastěji chodí chovatelé papoušků?

Většinou jde o úplné banality. Stříhání drápků, ptají se třeba na to, jak zabránit přerůstání zobáku. Pak jde i o vážnější věci, které bývají podceňované a majitelé s takovým papouškem přicházejí třeba až měsíc poté, co se u něj projeví nějaká nemoc. Ono se ale taky málokdy stane, že by pták viditelně onemocněl ze dne na den. Není to něm vidět jako na savci, nejdřív začne být takový načepýřený a pospává, což majitelé většinou neřeší. Pak se může přidat průjem, papoušek přestane žrát a teprve v tu chvíli majitelé zbystří a snaží se s tím něco dělat. Mnoho lidí není naučených brát papouška do ruky, takže ani neumí zkontrolovat, zda má správnou svalovinu okolo prsní kosti a v jaké je kondici. Když ho potom donesou k veterináři, sami jsou často překvapení, že je samá kost a kůže. Léčba takového papouška je dost komplikovaná, protože na rozdíl od psa nebo kočky mu nepomůže narychlo napíchnutá kapačka. U ptáků probíhá léčba pomaleji, není to na jednu injekci. Běžněji ale dělám koprologické vyšetření u různých průjmů, řeším záněty horních cest dýchacích.

Docela častým problémem u velkých papoušků je škubání peří. Jak hodně se s ním setkáváte a u kterých druhů?

Nejvíc, a to by vám asi potvrdila spousta doktorů, se vyskytuje u žaků. Pro ně je to typické. Důležité je odlišit, kde všude se pták škube a proč. Někdy se stane, že mi do ordinace přijdou lidé, kteří si hodně přečetli o PBFD a bojí se, že jejich papoušek má tuto nemoc. Radím jim takovou lehkou pomůcku, že pokud má jejich papoušek opeřenou hlavu a je oškubaný jen tam, kam si dosáhne zobákem, nejspíš o PBFD nejde. U cirkovirózy pták opadá kompletně, včetně hlavy. Škubání je často zapříčiněno psychikou, u žaků se nejčastěji vyskytuje u ptáků z odchytu, kteří jsou dost labilní na stres a vyprovokuje je třeba i to, že doma něco přemístíte, přestěhujete klec. Pak jsou schopni se do druhého dne kompletně oškubat. Mají to trochu v povaze. Za škubáním ale může stát i infekční onemocnění nebo parazité.

Kteří?

Ektoparazité – všenky nebo roztoči. U škubajícího se papouška je dobré vyšetřit i trus, protože někdy se ptáci škubou i kvůli vnitřním parazitům. Některé druhy parazitů produkují speciální toxiny, které pak u papoušků vyvolávají svědění. Nejprve by se tedy mělo prohlédnout jeho peří. Škubání není jen doménou žaků, docela často mu propadají i arové. Při probírání peří trošku přitvrdí, až se oškubou. U arů je ale psychická vyrovnanost mnohem stabilnější a vyváženější než u žaků.

V jakých případech je odstraňování škubání u papouška nejkomplikovanější?

Pokud za ním stojí psychické důvody. Odstraňování takového návyku je velmi problémové. Sice se dají nasadit určité kapičky, které toto chování trošku utlumí, papouška zklidní, takže není tak vystresovaný, ale je to chemie, která při dlouhodobém používání zatěžuje játra. Konkrétně u žaků to není moc dobré řešení, protože jsou náchylní i na nemoci jater. Pokud jde o ptáka, který je psychicky labilní, často pomůže až ochranný límec. Což je na druhou stranu další stresová věc, která ho ničí.

Okolo přípravků proti škubání peří u papoušků se rozjel docela velký byznys. U řady preparátů výrobci tvrdí, že mají stoprocentní úspěšnost, přitom žádný univerzální lék neexistuje a musí se vždycky postupovat individuálně podle toho, co je důvodem škubání.

Je to přesně tak, jak říkáte. Úplně ideální je, když se u takového papouška potvrdí nález nějakého parazita. Pro chovatele je to potom velmi jednoduché: odstraní se parazit a tím se odstraní i problém se škubáním. Nejhorší diagnóza je psychická příčina, kdy už z reakcí ptáka poznáte, že jde o stresového ptáka. Pro rodiny, které mají doma takového psychicky labilního žaka, je to prakticky neřešitelný problém. Stačí, když papoušek žárlí na partnera chovatele, nebo když se v rodině narodí dítě. Papoušci jsou dost konzervativní a když si na něco zvyknou, jakákoli změna je úplně vykolejí. Když se takový nervní pták začne škubat, může se u něj rozjet jakékoli další onemocnění.

Může takovému ptákovi pomoci, když se dá do páru s dalším papouškem?

Na to se mě lidé dost často ptají. Vždycky říkám, že to není vyloučené, ale záleží na tom, jak se ten pták chová. Ideální je takovou možnost nejprve vyzkoušet. U žaků znám několik případů, kdy se pták zamiloval do druhého na první pohled a problém byl vyřešen, ale i takových, kdy to mělo úplně opačný efekt. Žako bral nového papouška jako vetřelce ve svém teritoriu. Tihle papoušci jsou opravdu chytří, hodně přemýšlí, takže si to mohou vyložit špatně. Trochu z legrace se říká, že trucují, ale oni se opravdu mohou psychicky zablokovat a dělat majiteli naschvály. Kromě toho, že rozštípou všechno, na co přijdou, začnou likvidovat i sami sebe. Někteří chovatelé radí, aby se takovým ptákům dala rozmočená psí granule. Když cítí živočišnou bílkovinu, dají si ji právě v té granuli, což jim nahradí chuť krve, na kterou přijdou při škubání a zachutná jim.

Řešila jste někdy nějaký kuriózní veterinární případ s papouškem, na který jste nikdy předtím nenarazila?

Vyloženě kuriózní asi ne, ale už jsem se setkala s PBFD nebo dilatací žlaznatého žaludku. Překvapují mě taky chovatelé, kteří si při ručním dokrmování papoušků nedávají pozor a zůstane jim ve voleti mláděte sonda. Potom se musí tahat ven při celkové narkóze, což je pro ptáka velká zátěž, zvlášť když jde o mládě. Divím se, že si chovatel nejdřív nevyzkouší, zda mu sonda na stříkačce opravdu drží. Sama bych měla strach, že se uvolní. Šokuje mě to především u zkušených chovatelů, kteří se odchováváním papoušků skoro živí, ale stává se to. Určitou raritou bývají i cizí tělesa v žaludku. Nesetkala jsem se ale s ničím vyloženě nečekaným.

Dřív se nejčastěji chovaly andulky nebo korely, poslední dobou jsou ale oblíbení středně velcí nebo velcí papoušci. Všímáte si toho trendu taky? Jaké druhy nejčastěji ošetřujete?

Pozoruji to a kolikrát mi přijde, že si velké papoušky pořizují i lidé, kteří o nich nic nevědí, ale když na ně mají peníze a líbí se jim, prostě si je pořídí. Myslí si, že budou mít doma takovou velkou slepici, co bude chodit po zemi a nahradí jim psa. Papoušci jsou inteligentní, hraví, naučí se spoustu věcí, ale potřebují péči. Majitele papoušků bych tedy rozdělila na ty, co se jim chtějí věnovat a milují je, a pak na ty, které jsem zmínila a baví je to třeba jenom měsíc. Mají krásného ptáka, kterého můžou ukázat návštěvě, ale papoušek u nich neskutečně trpí. Čím dál víc to bývají arové a žakové. Dříve nebyl žako v domácnostech tak častý, ale dnes mi přijde, že když chlapeček ve zverimexu ukáže na ptáčka, rodiče mu hned koupí žaka. Upozaďují se takové druhy, které se chovaly dříve, třeba korely. Dříve je měl každý druhý chovatel, dnes už zůstávají jen těm skalním, podobně jako neofémy.

Jakých nejčastějších chyb se podle vašich zkušeností chovatelé papoušků dopouštějí?

Často se stává, že ptáka nesocializují. Pořídí si papouška, který potřebuje pravidelný kontakt, ale dají ho do klece se spoustou hraček a zrcátek a tím to končí. Takový pták pak strašně trpí, zvlášť když to je velký druh s větší inteligencí. Druhým nejčastějším problémem je výživa. Lidé často papouškům dávají cokoli od stolu. Na jednu stranu je úsměvné, když k vám přiběhne andulka a žere vám z talíře svíčkovou, ale určitě to pro ni není úplně ideální.

Jak byste charakterizovala vaše zákazníky, co k vám chodí s papoušky?

Majitelé se dělí na takové dvě skupiny. Na ty, co jsou až přehnaně informovaní a na ty, co o tom vůbec nic nevědí. Ideální by byla nějaká zlatá střední cesta. Bokem bych potom jmenovala chovatele, kteří ptákům rozumí a v problematice chovu ptáků se vyznají a umí o ně pečovat. Nejčastějšími problémy jsou ale opravdu podmínky pro chov papouška a jeho výživa. Lidi si třeba koupí hmyzožravého ptáka a nasypou mu zrní. Stává se taky, že přijde někdo, kdo si koupil papouška ze zverimexu, a považuje za svaté to, co mu řekl prodavač v obchodě. Spousta lidí ve zverimexech je na svém místě, baví je to a mají zkušenosti, ale když někdy sama procházím takovým obchodem a zaslechnu, co někteří prodavači dokáží radit zákazníkům, přijde mi to smutné.

Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka


Comments are closed.