Papoušci mají svůj vlastní systém, jak oslovit ve velkém hejnu konkrétního jedince a navázat s ním kontakt. Vědci z dánské univerzity v Aarhusu společně s kolegy z Kodaně sledovali chování aratingů oranžovočelých v jejich přirozeném prostředí v západním Mexiku a Kostarice a poté v laboratoři u ptáků chovaných v zajetí. V obou případech prokázali, že pták, který chtěl navázat kontakt s dalším konkrétním jedincem, začal napodobovat jeho volání.
Imitace volaného papouška byla natolik věrná, že vědce překvapila. Hledaný pták reagoval rychleji a častěji na výzvy než ostatní ptáci. Výzkum navazoval na předchozí pokusy s papoušíčky brýlatými, u nichž bylo prokázáno podobné chování u individuální „konverzace“. U aratingů oranžovočelých ale takto komunikuje v hejnu celá řada ptáků najednou, konstatoval vedoucí výzkumného týmu Thorsten Balsby v článku pro odborný časopis Plos One. Zdá se, že se tak v rámci velkých hejn udržují pospolu různé skupiny papoušků.
„Mnoho druhů papoušků žije po určitou část roku ve velkých hejnech,“ popisuje Balsby. „Život v takových hejnech musí být náročný a vyžaduje flexibilní systém hlasitých signálů. Vokální imitace u aratingů oranžovočelých je pravděpodobně úzce svázána s tím, že se velice často setkávají a komunikují s mnoha různými jednotlivci svého druhu.“ Vědce překvapilo, že papoušci byli schopni napodobit i velmi jemné rozdíly v hlasových projevech jednotlivých ptáků. Každý papoušek tak zřejmě má svoje individuální „kontaktní signály“, díky nimž se v hlučném prostředí velkého hejna ptáci navzájem najdou.
Vědci se domnívají, že společné kontaktní signály mohou být pojistkou pro skupiny papoušků v případě, že se chtějí odloučit od ostatních ptáků svého druhu a opustit větší hejno. Dokáží se tak i v nepřehledné situaci udržet pohromadě.
Úvodní foto: ibc.lynxeds.com