Znáte tři nové druhy amazónků? Brazilský, žlutoocasý a západní

Nedávné významné změny v systematice papoušků, jež obsahuje čerstvě vydaná encyklopedie HBW and BirdLife International Illustrated Checklist of the Birds of the World od týmu ornitologů pod vedením Josepha del Hoya, zasáhly i rod amazónků. Od dvou druhů se oddělily tři dosavadní poddruhy jako samostatné taxomy. Dva dosud spadaly pod amazónka bělobřichého a jeden pod amazónka modrohlavého. Tito papoušci jsou poměrně běžní i mezi českými chovateli, takže je jisté, že na nově uznávané papouščí druhy narazíte i v českých voliérách. Pojďme si je představit podrobněji:

Amazónek brazilský (Pionus reichenowi)

Dosud byl považován za poddruh amazónka modrohlavého (Pionus menstruus) a uváděn pod názvem amazónek modrohlavý brazilský (Pionus menstruus reichenowi). Od amazónka modrohlavého se liší tmavěji modrou hlavou, krkem a hrdlem a chybějícím červeným zbarvením na hrdle. Záda o kostřec má tmavě zelené, modře lemované, především na kostřeci. Prsa a břicho jsou olivové s širokým namodralým lemováním. Boky, holenní peří a strany prsou má zelené s bledě modrým odstínem. Spodní krovky ocasní jsou červené, na špici modré až zelené, spodní krovky křídelní na okraji modré (via Milan Vašíček: Amazónci a amazoňané, Barko 2002).

Ve volné přírodě se vyskytuje výhradně podél severovýchodního pobřeží Brazílie od Alagoas po Espírito Santo a údajně až k Rio de Janeiru. Početnost jeho divoké populace není známa, ale podle mezinárodní organizace BirdLife International se dá předpokládat, že mírně klesá v důsledku odlesňování a ztráty přirozených hnízdních biotopů. Ihned po uznání amazónka brazilského za samostatný druh byl zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, do nejnižší kategorie „nejméně znepokojivý“ (LC). V zajetí se vyskytuje mnohem vzácněji než amazónek modrohlavý, jeho cena je oproti tomuto blízkému druhu trojnásobná.

Amazónek žlutoocasý (Pionites xanthurus)

Původně šlo o poddruh velmi známého a v zajetí často chovaného amazónka bělobřichého (Pionites leucogaster). Systematicky byl veden pod názvem amazónek bělobřichý amazonský (Pionites leucogaster xanthurus). Od původní nominátní formyse liší celkově bledším zbarvením, zvláště na temeni a týlu. Anglický název, od něhož je odvozeno i jeho české pojmenování v tomto článku, zdůrazňuje jeho žlutý ocas (amazónek bělobřichý ho má zelený), který může mít variabilní zelený nádech. Holeň, boky a spodní krovky ocasní má žluté. Oproti amazónku bělobřichému je o něco větší, dorůstá délky až 24 cm (amazónek bělobřichý o centimetr méně).

Divoká populace tohoto papouška obývá severozápadní Brazílii v okolí Amazoky a jejích přítoků: od řeky Machados po Rondonii, Hyutanahán a Nova Olinda u řeky Purús a Jurvá. Na jihu zasahuje jeho areál výskytu i do sousední Bolívie. Vzhledem k tomu, že byl teprve nedávno uznán za samostatný druh, neexistují žádné statistiky jeho početnosti, ale podle BirdLife International existuje reálná hrozba, že do roku 2026 přijde až o pětinu hnízdních lokalit kvůli plánovanému odlesňování Amazonie. Proto byl ihned zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN do kategorie „zranitelný“ (VU) – stejné, v níž je aktuálně například i ara hyacintový.

Amazónek západní (Pionites xanthomerius)

Stejně jak přechozí druh původně spadal pod amazónka bělobřichého coby poddruh amazónek bělobřichý západní (Pionites leucogaster xanthomeria). Od něj se odlišuje žlutými boky a holenním peřím (amazónek bělobřichý je má zelené), stejně jako amazónek žlutoocasý, ale na rozdíl od něj má zelený ocas. S amazónkem žlutoocasým se na části areálu výskytu kříží. Amazónek západní se vyskytuje podél jižní části horního toku Amazonky, západně po východní Peru a jihovýchodně po provincii Beni v Bolívii. Kříženci s amazónkem žlutoocasým se objevují u horního toku řeky Juruá a jihozápadní Amazonské oblasti. Početní stavy tohoto druhu ve volné přírodě nejsou známy, ale podle odhadů BirdLife International mu kvůli ničení hnízdních biotopů a nelegálním odchytům hrozí pokles divoké populace o čtvrtinu do roku 2026.

Právě ničení hnízdních stanovišť může v brzké době vést k jeho vyhubení v lokalitách poblíž Santa Cruz v Bolívii. Proto byl ihned po uznání za samostatný druh zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, i když jen do nejnižší kategorie „nejméně znepokojivý“ (LC). V zajetí je poměrně častý, běžně jej chovají i čeští chovatelé, i když je méně běžný než amazónek bělobřichý (a také je dražší). Čeští chovatelé jej už dříve běžně rozlišovali od nominátní formy amazónka bělobřichého, již označovali za „zelenopunčoškovou“.