Nové vědecké členění aratingů: čtyři rody místo tří, 24 samostatných druhů

Rozsáhlé systematické změny v názvosloví papoušků, ke kterým došlo v letošním roce, se výrazně dotkly jihoamerických aratingů. Ty tam jsou doby, kdy všechny druhy spadaly pod jediný rod s latinským názvem Aratinga. Ještě v době, kdy v České republice vyšla kniha Arové a aratingy od Milana Vašíčka (Barko, 2001), byl zvlášť oddělen pouze nandej černohlavý jako jediný zástupce rodu Nandayus. Ani to však už dnes neplatí. Podle nejnovější publikace HBW and BirdLife International Illustrated Checklist of the Birds of the World od Josepha del Hoya a kolektivu se nyní aratingové dělí do čtyř samostatných rodů, z nichž rod Aratinga zahrnuje jen čtvrtinu známých druhů aratingů, včetně nandeje.

Rod Aratinga – 6 samostatných druhů

Původní rod zahrnuje asi nejznámějšího aratingu vůbec, v domácnostech často chovaného aratingu slunečního (Aratinga solstitialis), od kterého je nově vyčleněn samostatný druh aratinga sírožlutý (Aratinga maculata). Zajímavé je, že aratinga sluneční se dříve nedělil na poddruhy, takže uznání zcela nového druhu, který byl považován spíše za barevnou variaci, je celkem překvapivé. Navíc nově uznaný aratinga sírožlutý je v přírodě mnohem četnější než původní aratinga sluneční (v zajetí je tomu přesně naopak!), který je v Červené knize ohrožených živočichů IUCN zařazen do kategorie „ohrožený“ (EN), protože jeho divoká populace čítá maximálně čtyři tisíce jedinců.

K TÉMATU: Nové druhy jihoamerických papoušků: ara amazonský, aratinga sírožlutý a aztécký, mníšek bolivijský

Samostatnosti, co se týče latinského i českého označení, pozbyl nandej černohlavý. Nově je začleněn pod rod Aratinga a jeho nový český název zní aratinga nandej (Aratinga nenday). Další tři druhy nezaznamenaly žádné změny oproti dřívějšímu taxonomickému členění. Jde o aratingu jendaje (Aratinga jandaya), aratingu zlatohlavého (Aratinga auricapillus) rozděleného na poddruhy aratinga zlatohlavý severní (Aratinga auricapillus auricapillus) a aratinga zlatohlavý jižní (Aratinga auricapillus aurifrons), a aratingu tmavohlavého (Aratinga weddellii). Z hlediska změn, které postihly celou skupinu aratingů, tedy nešlo o nějak zásadní úpravy.

Rod Psittacara – 11 samostatných druhů

Od rodu Aratinga jsou systematicky odděleny větší „zelené“ druhy aratingů s výraznějším nahým okružím okolo oka a světlým zobákem, které mívají více či méně červené barvy na škrabošce nebo hrdle. Ty nyní tvoří rod Psittacara. Jde o aratingu dlouhoocasého (Psittacara acuticaudatus), který se nově dělí na pět poddruhů: dosud uznávaného aratingu dlouhoocasého brazilského (Psittacara acuticaudatus acuticaudatus), aratingu dlouhoocasého venezuelského (Psittacara acuticaudatus haemorrhous) a aratingu dlouhoocasého bolivijského (Psittacara acuticaudatus neumanni), a dva „staronové“, či opět uznávané poddruhy aratingu dlouhoocasého kolumbijského (Psittacara acuticaudatus koenigi) a aratingu dlouhoocasého ostrovního (Psittacara acuticaudatus neoxenus).

Do rodu patří i aratinga zelený (Psittacara hochlorus), který nově nemá pět, ale jen čtyři poddruhy. Pátý, dříve zvaný aratinga zelený červenohrdlý (podle staré systematiky Aratinga hochlora rubritorquis), je nově uznávaný jako samostatný druh aratinga červenohrdlý (Psittacara rubritorquis). U aratingy zeleného tedy nadále rozlišujeme poddruhy aratinga zelený severní (Psittacara hochlorus hochlorus), aratinga zelený sokkorský (Psittacara hochlorus brevipes), aratinga zelený horský (Psittacara hochlorus brewsteri) a aratinga zelený nikaragujský (Psittacara hochlorus strenuus). Vyčlenění aratingy červenohrdlého není zase tak velkou novinkou, za samostatný druh ho uznávali někteří systematici už dříve (např. Thomas Arndt, 1955).

Dalším zástupcem rodu Psittacara je aratinga skvrnitý (Psittacara wagleri), dříve členěný na čtyři různé poddruhy, nyní jen na dva. Z jednoho dřívějšího poddruhu je totiž zcela nový druh aratinga ekvádorský (Psittacara frontatus), pod který nově spadá i další bývalý poddruh aratingy skvrnitého, dříve aratinga skvrnitý peruánský (Aratinga wagleri minor), nyní aratinga ekvádorský peruánský (Psittacara frontatus minor). Když se vrátíme k aratingovi skvrnitému, u něj nyní rozlišujeme poddruhy aratinga skvrnitý kolumbijský (Psittacara wagleri wagleri) a aratinga skvrnitý venezuelský (Psittacara wagleri transilis). K žádné změně nedošlo u aratingy škraboškového (Psittacara mitratus), pokud nepočítáme jiný latinský název u jednoho z dvou jeho poddruhů, konkrétně aratingy škraboškového peruánského (dříve Aratinga mitrata alticola, dnes Psittacara mitratus chlorogenys). Druhý poddruh, aratinga škraboškový andský (Psittacara mitratus mitratus), změnil jen rodový latinský název.

Žádné změny nedoznal ani aratinga červenolící, nově latinsky označovaný jako Psittacara erythrogenys, a totéž se týká i aratingy rudočelého (Psittacara finschi). K určité úpravě ale došlo u aratingy kropenatého (Psittacara leucophthalmus), který se nově nečlení na čtyři, ale pouze na tři poddruhy. Dříve samostatně uznávaný poddruh aratinga kropenatý brazilský (Aratinga leucophthalmus propinquus) byl zrušen a prohlášen za jižní populaci nominátního poddruhu aratinga kropenatý východní (Psittacara leucophthalmus leucophthalmus). Další dva dosavadní poddruhy, aratinga kropenatý peruánský ( Psittacara leucophthalmus callogenys) a aratinga kropenatý kolumbijský (Psittacara leucophthalmus nicefori), zůstaly systematickými úpravami nedotčeny.

Beze změn zůstává zachován i samostatný druh aratinga kubánský (nově Psittacara euops). K určité úpravě dochází u aratingy zelenokřídlého (Psittacara chloropterus), který se už nedělí na dva poddruhy, neboť poddruh aratinga zelenokřídlý monský (dříve Aratinga chloroptera maugei) byl prolášen za vyhynulý. Zůstal tedy jen původní nominátní poddruh aratinga zelenokřídlý dominikánský (Psittacara chloropterus chloropterus). Jinými slovy, aratinga zelenokřídlý nyní podle systematiků žije pouze na Haiti, zatímco na ostrově Mona, který je součástí Portorika, se už nevyskytuje. Nově jde tedy o čistého endemitu.

Rod Eupsittula – 6 samostatných druhů

Joseph del Hoyo a kolektiv vyčlenili z původního rodu Aratinga dalších šest druhů do samostatného rodu Eupsittula. Jde o menší zástupce aratingů s méně či více barevnými znaky na čele nebo břiše, kteří se výrazně liší od dalších aratingů, a tak si vyčlenění jistě zaslouží. Jde o aratingu oranžovočelého (Eupsittula canicularis), který se jako dříve dělí na tři poddruhy: aratinga oranžovočelý středoamerický (Eupsittula canicularis canicularis), aratinga oranžovočelý jižní (Eupsittula canicularis eburnirostrum) a aratinga oranžovočelý západní (Eupsittula canicularis clarae). Další druh aratinga kaktusový (Eupsittula cactorum) si také ponechává poddruhy aratinga kaktusový jižní (Eupsittula cactorum cactorum) a aratinga kaktusový severní (Eupsittula cactorum caixana).

Nejvíce poddruhů si i po začlenění do rodu Eupsittula ponechává aratinga hnědohrdlý (Eupsittula pertinax). Je jich čtrnáct, stejně jako podle staré systematiky: aratinga hnědohrdlý antilský (Eupsittula pertinax pertinax), aratinga hnědohrdlý bonairenský (Eupsittula pertinax arubensis), aratinga hnědohrdlý arubenský (Eupsittula pertinax arubensis), aratinga hnědohrdlý karibský (Eupsittula pertinax aeruginosa), aratinga hnědohrdlý říční (Eupsittula pertinax griseipecta), aratinga hnědohrdlý orinocký (Eupsittula pertinax lehmanni), aratinga hnědohrdlý tortugský (Eupsittula pertinax tortugensis), aratinga hnědohrdlý margaritský (Eupsittula pertinax margaritensis), aratinga hnědohrdlý venezuelský (Eupsittula pertinax venezuelae), aratinga hnědohrdlý surinamský (Eupsittula pertinax surinama), aratinga hnědohrdlý západobrazilský (Eupsittula pertinax chrysogenys), aratinga hnědohrdlý severobrazilský (Eupsittula pertinax paraensis) a aratinga hnědohrdlý panamský (Eupsittula pertinax ocularis).

O jeden poddruh přišel aratinga aztécký (nyní Eupsittula astec), od kterého se odčlenil jako samostatný druh aratinga jamajský (dříve Aratinga nana nana, nyní Eupsittula nana). Zůstávají mu dva poddruhy: aratinga aztécký jižní (Eupsittula astec astec) a aratinga aztécký severní (Eupsittula astec vicinalis). Jde asi o jediný případ, kdy původní nominátní poddruh konkrétního druhu byl uznán za samostatný druh s jiným než původním názvem. Aratinga jamajský je čistým endemitou žijícím pouze na Jamajce a stejně jako v jiných případech byl taxonomicky osamostatněn především kvůli účinnější ochraně ve své domovině.

Guaroba – 1 samostatný druh

Ještě v roce 2001 Milan Vašíček v české systematice jihoamerických papoušků zařazoval jediného zástupce tohoto rodu, aratingu žlutého, do latinského rodu Aratinga (pod latinským názvem Aratinga guarouba). Už tehdy ale upozorňoval na snahy systematiků osamostatnit jej do vlastního rodu Gauroba (s prohozeným druhým a třetím písmenem oproti skutečnému pozdějšímu označení Guaroba) a česky pojmenovat aratinga zlatý. To je však název, který se často používá pro jiný druh aratingy, konkrétně aratingu slunečního. Proto se v češtině ujal název aratinga žlutý a latinský název Guaroba guarouba (podle označení tohoto papouška v nářečí indiánů z jeho domoviny, kde slovo „Guaruba“ znamená „žlutý pták“).

Úvodní foto: aratinga červenolící (Wikimedia Commons)