Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGALERIE – Málokterý chovatel papoušků dospěl ke svému koníčku díky své manželce. Většinou to bývá naopak. U Radka Miči, chovatele z Uherského Brodu, chovatelství začalo nenápadně: žena chtěla na balkónu vytvořit zasklenou zimní zahradu a do ní umístit voliérku s pestrobarevným papouškem. Nezůstalo však u jedné klece s agapornisem, dnes mají manželé Mičovi pětatřicet voliér a o papoušky se starají hned na dvou místech: u svého rodinného domu v Uherském Brodu a také na chalupě v blízkých Rudicích, kde Radek Miča postupně buduje velkou kolekci různých druhů papoušků. Australských, jihoamerických, asijských i afrických.
„K chovatelství jsem si přičichl už jako dítě, doma jsem míval vždycky klec s kanárkem nebo jinou drobotinou. Bydleli jsme v bytě, takže nic většího se tam ani chovat nedalo,“ vypráví Radek Miča na pergole, u které si na místě po někdejším dětském pískovišti postavil voliéru pro korely a zebřičky. Sedíme pod kopcem, na kterém stojí několik řad dalších voliér. Původně je obývali hlavně australští papoušci, dnes v nich převažují amazoňané, konkrétně pak amazoňané modročelí. „Míval jsem jich osm párů, poslední dobou jsem je ale zredukoval na dva. Líbí se mi amazoňané s výraznější žlutou barvou,“ popisuje Radek Miča a za chvíli nám ukazuje vzrostlé, už okroužkované mládě, které právě vytáhl z kmenové budky. Na křídlech se mu rýsují jasně žlutá ramena.
Milovník žlutých papoušků
Žlutou barvu má Radek Miča opravdu rád, proto se také ve svém chovu hodně zaměřil na žluté papoušky. Chová mutační agapornise, přírodní ary ararauny, ale také vzácné aratingy žluté. Ty jsme sice při naší návštěvě neviděli, protože obývají voliéry v Uherském Brodě, zato se na ně stočila řeč. Na nedávném chovatelském semináři ve slovenské Kálnici totiž vydavatel časopisu Nová Exota Jan Sojka přednášel právě o chovu arating žlutých a zdůrazňoval potřebu vzájemné stimulace jednotlivých párů těchto papoušků. Osamocený pár aratingů žlutých podle něj většinou nezahnízdí, chovatel by měl být alespoň dva. Radek Miča proto zvažuje pořízení druhého páru, který by umístil do voliér, jež nyní obývají ary ararauny. Ty mu však udělaly čáru přes rozpočet tím, že zahnízdily.
K TÉMATU: Na návštěvě u Josefa Strnada, chovatele eklektů a amazoňanů vějířových ze Štítné nad Vláří
„Ararauny chovám už delší dobu, nikdy mi se mi ale nestaraly o mladé. Musel jsem dokrmovat ručně. Potom pár přestal úplně hnízdit, takže jsem je chtěl dát pryč, ale jakmile jsem to chtěl udělat a uvolnit si tak voliéru pro druhý pár aratingů žlutých, ararauny zasedly na snůšku,“ líčí chovatel. Rozhodování o druhém páru „guaroub“, jak se podle latinského názvu mezi chovateli říká aratingům žlutým, tak nechává až po hnízdní sezóně. Vedle araraun se Radek Miča věnuje chovu i dalších velkých arů: v Rudicích jsme měli možnost vidět zcela nové šestimetrové voliéry pro ary arakangy a ary zelenokřídlé. „Arakangy mám zavřené v záletech, aby se mohly plně soustředit na hnízdění. Jinak by dováděly ve výletu a budky by si nevšimly,“ vysvětluje chovatel, proč je průletové okno jedné z voliér uzavřeno.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě u Petra a Moniky Jarošových, specialistů na amazoňany a amazónky z Říčan u Brna
Z vedlejšího výletu nás opatrně sledují arové zelenokřídlí. I oni mají v zázemí připravenou budku, zatím se o ni ale moc nezajímají. Bázlivost jde stranou, když Radek Miča vhodí přes pletivo do misky ořech. Jeden z arů se jde podívat blíž a pochoutku ihned ukořistí. „Arové zelenokřídlí mi teď přepeřují. Musí si zvyknout na nové prostředí a hlavně na venkovní výlet, protože předtím byli rok ve vnitřní voliéře bez možnosti výletu ven,“ popisuje Radek Miča. K vedlejším arakangám nahlédneme jen krátce, ptáci jsou schovaní v přítmí budky a samice uvnitř varovně „vrčí“. „Loni mi odchovaly dvě mláďata, ale letos, co mají venkovní výlet, si budky nevšímaly. Proto jsou zavřené v záletu,“ vysvětuje chovatel. Raději tedy odcházíme, abychom pár zbytečně nerušili a vydáváme se k další řadě voliér s africkými a australskými papoušky.
Voliéry, voliéry, plot a… Voliéry
Míjíme historicky nejstarší voliéry, v nichž Radek Miča chová alexandry. „Je to poslední pozůstatek původních voliér, které přijdou pryč a na jejich místo protáhnu sousední řadu nových voliér,“ popisuje chovatel svoje nejbližší plány. Ve vedlejších nových voliérách spatříme papoušky červenokřídlé a mutační agapornise fišeri, většina ptáků ale dala před ostrým poledním sluncem přednost chládku v zázemí. Nechceme je kvůli focení rušit a pokračujeme dál až k plotu, za kterým jsou vidět další voliéry, jež takřka navazují na ty Radkovy. „Soused je taky chovatel. Míval amazoňany a další jihoamerické papoušky, ale teď přešel na australské druhy a hlavně mutace. Chová třeba mutační papoušky královské,“ říká Radek Miča. Sousedící voliéry se tak v podstatě doplňují. „Dříve jsem v těchto horních míval amazoňany, ale přestěhoval jsem je níž k žakům,“ vysvětluje chovatel.
NAPSALI JSME: Na návštěvě u Zuzany a Martina Černých, slovenských chovatelů vzácných kakaduů a arů
S žaky má Radek Miča zkušenosti i jako chovatel domácího mazlíčka: „Mívali jsme žaka, který s námi jezdil i na dovolenou. Byl hodně ochočený, ale bohužel nám později uhynul.“ Dnes má Radek Miča výhradně chovné ptáky, složil si tři páry a od jednoho se mu podařilo za jediný rok odchovat patnáct mláďat. „Je ale fakt, že s žaky se musí nakládat opatrně, protože jakmile je někam přestěhuji, trvá jim dlouho, než si na nové místo zvyknou. A někteří si nezvyknou vůbec a můžou stresem uhynout, což se mi už také stalo,“ líčí Radek Miča. Co říká na plánované zařazení žaků do CITES I? „Já ta pravidla ctím, beru to podobně, jako když kvůli řízení auta potřebuji řidičák. Kdo ty ptáky chce chovat, musí se prostě podřídit a nebo je prodat,“ říká Radek Miča.
Chovatelský sen? Černí kakaduové
Kolik času vlastně Radkovi Mičovi zabere krmení a úklid tolika voliér? „Vodu měním ptákům co dva dny, jinak bych to nestíhal. Ale jakmile nastane hnízdní sezóna, denně jim dělám vaječnou míchanici. Nedávám jim komerční směs, uvařím dvacet vajec, nakrájím je, přidám do nich kopřivy, mrkev, piškot, strouhanku a také jsme ptákům začali vařit rýži,“ vypočítává. Na celou sezónu má připravené dva mrazáky plné kukuřice v mléčné zralosti, jeřabin, černého rybízu a dalších bobulovin. „Jednou až dvakrát do týdne jim to rozmrazím a dám,“ popisuje Radek Miča. Zrninové směsi pro agapornisy si míchá sám, amazoňanům začal kupovat komerční směs Avicentra a arům podává směs od Versele Laga.
K VĚCI: Na návštěvě u Martina Papače, specialisty na chov mutačních neofém modrohlavých
Před hnízděním Radek Miča přidává do krmení vitamínovu směs od Versele Laga, podává sépiové kosti a kvůli zvýšené potřebě vápníku dodává i kalcium, které přisypává do vaječné směsi. Papoušci si také dobře zvykli přijímat granule. „A samozřejmě jim kupuji ovoce. Mám výhodu, že známá pracuje ve velkoobchodu s ovocem, takže každý týden nakoupím co nejvíce čerstvého,“ popisuje. Přímo z vlastní zahrady pak papouškům podává hrášek, cuketu a další zelené krmivo. Papoušky na noc zavírá do záletů a ráno je pouští, ale aby to vše stíhal, má v Rudicích k ruce pomocnici. „Uvažujeme také, že bychom zavedli automatické zavírání a otvírání, funguje nám to tak už u slepic. Stejně je ale potřeba zkontrolovat, zda nějaký pták na noc nezůstal venku,“ vysvětluje chovatel.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě u Rudolfa Strnada, známého chovatele mutačních papoušků z Českých Budějovic
Radek Miča upřednostňuje odchovy přirozenou cestou pod rodiči, v některých případech ale není jiná cesta, než mláďata dokrmit ručně. „Stává se mi to u žaků, když nakroužkuji mláďata. Tam už experimentovat nebudu, protože to je nevyzpytatelné,“ směje se. U některých druhů, jako třeba u amazoňanů modročelých, navíc odběratelé – většinou výkupčí – požadují, aby ptáci byli alespoň částečně ochočení. „Ale zatím jsem to nedělal,“ dodává Radek Miča. Pětatřicet voliér chovateli zjevně nestačí, protože už teď má další plány. Kromě zmíněného druhého páru aratingů žlutých uvažuje o arech kanindách, cílem u velkých arů jsou arové hyacintoví a vysněnými papoušky Radka Miči jsou černí kakaduové havraní. „Možná bych je chtěl raději než ary hyacintové,“ uzavírá chovatel a dodává, že to vše se mu podaří jen za předpokladu, že ho bude manželka nadále v jeho koníčku podporovat.
Ararauna.cz přinese příští týden rozhovor s Radkem Mičou o jeho chovu papouškům
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
