Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Pokud pravidelně procházíte chovatelskou inzerci na webu iFauna.cz, určitě jste narazili na inzeráty chovatelského zařízení Arasféra s nabídkami mláďat i dospělých velkých druhů arů. Málokdo ale ví, že se za tajemným názvem skrývá soukromý chov Pavla Střílky a Jitky Skřivánkové z Malhotic u Hranic na Moravě. Chovatelé se specializují především na ary, ale v jejich areálu byste narazili i na další exoty: velké druhy kakaduů, nestory kea, středně velké australské i jihoamerické papoušky. Letošní rok je pro Arasféru přelomový. Majitelé se totiž rozhodli svůj areál zpřístupnit veřejnosti a začít fungovat tak trochu jako soukromý zoopark.
Nejde sice o oficiální zoo, protože ta by musela splnit přísné podmínky a získat licenci od ministerstva životního prostředí, ani park, ve kterém se vybírá vstupné (pokud nebudeme počítat dobrovolné příspěvky na podporu chovu a Loro Park Foundation), Pavel Střílka s Jitkou Skřivánkovou ale neodmítnou žádného návštěvníka. Tedy pokud jsou zrovna doma, protože chovatelství je jejich koníčkem a při něm chodí do normálního zaměstnání. Návštěvníci tedy mají ve všedních dnech šanci spíše v pozdních odpoledních hodinách od páté nebo šesté, jinak je u brány uvítá štěkot psího hlídače a papoušky mohou obdivovat maximálně tak přes plot. O víkendech jsou „otevírací hodiny“ přívětivější.
Alternativa pro turisty na Hranicku
„Pustili jsme se do toho takto do hloubky, protože letos slavila naše vesnička výročí 700 let od založení. Domluvili se starostou, že bychom v den oslav, které byly 5. srpna, mohli nabídnout návštěvníkům Malhotic prohlídku našeho chovného areálu,“ vysvětluje Jitka Skřivánková pohnutky, které chovatele vedly k otevření svého chovu. Už od května tak v Arasféře probíhal provoz „nanečisto“, během něhož mohl kdokoli zazvonit u branky a přijít se podívat. Chovatelé kvůli návštěvníkům dokonce instalovali cedule s popisy jednotlivých druhů papoušků a také informační tabule o největším papouščím parku na světě Loro Parque na Kanárských ostrovech, odkud si dovezli některé papoušky.
K TÉMATU: Na návštěvě u Radka Miči, chovatele papoušků z Uherského Brodu a Rudic
„Plánujeme, že bychom takto zpřístupnili náš chov od května do září nebo října, aby lidé, kteří navštíví Malhotice, měli další alternativu, jak strávit volný čas,“ říká Jitka Skřivánková. Návštěvníci Malhotic jinak míří k Hranické propasti, která je podle nejnovějších měření nejhlubší na světě (robot, s jehož pomocí speleologové měřili hloubku Hranické propasti, dokonce nedosáhl až na její dno, takže její faktickou hloubku zatím nikdo nezná). Občas prý k Arasféře zajedou i cyklisté z blízké cyklostezky. Cílem chovatelů je dostat se do povědomí místních obyvatel i turistů a objevit se v turistických průvodcích regionu jako další z možností, jak využít volný čas při rekreaci. A především popularizovat chov papoušků.
Kontaktní voliéra s mladými ary
Návštěvníky nečeká jenom procházka okolo uzavřených voliér. „Pokud máme odstavená mláďata arů, pouštíme zájemce i do velké proletové voliéry, kde jim mohou zkusit nabídnout ořech,“ říká Jitka Skřivánková a ukazuje asi patnáctimetrovou voliéru, již zrovna obývají mladé ary ararauny, ara vojenský a jemu podobný, ale větší a vzácnější ara zelený. Ačkoli je ara vojenský z celého osazenstva nejmenší, je zároveň nejstarší a podle chovatelů má celou skupinu mláďat „na povel“. „Nejvíce si ale rozumí s mladou samičkou ary zeleného, prakticky neustále jsou spolu,“ líčí chovatelka. Mladí arové mají přímý výhled na výše umístěnou řadu voliér s chovnými páry velkých arů.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě u Petra a Moniky Jarošových, specialistů na amazoňany a amazónky z Říčan u Brna
Arasféra se může pochlubit takřka všemi druhy velkých arů. Chová nejznámější ary ararauny a ary zelenokřídlé, ale také ary arakangy, ary vojenské, ary zelené a ary kanindy. Do úplné kolekce jí chybí arové červenouší a arové hyacintoví. Poslední jmenovaný druh už v Malhoticích chovali. Uhynula jim ale samice a samce poté prodali. Co se stalo? „Dříve jsem měl voliéry postavené trochu jinak než dnes. Vnitřní část je šestimetrová a v části záletu jsem instaloval sprchy. Zem byla normálně hliněná a zvažoval jsem, zda pro ary vůbec dělat venkovní výlet. No a samice ary hyacintového chytila ze země bakterii,“ popisuje Pavel Střílka. Chovatelé tehdy konzultovali úhyn vzácného papouška s doktorem Tukačem z brněnské Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců a ten jim řekl, že bakterie mohla být zasporovaná v hnilobě na zemi. „Ve chvíli, kdy ji samice pozřela, jí prakticky nebylo pomoci,“ konstatuje Jitka Skřivánková.
Ary hyacintové? Po špatné zkušenosti už asi ne
Pavel Střílka po této zkušenosti na ary hyacintové zanevřel. „Zařekl jsem se, že už ty ptáky nechci, že budu mít radši čtyři páry arakang, zelenokřídlých a arů zelených než jeden pár arů hyacintových, u kterého budu se strachem chodit do voliéry, jestli žijí nebo ne,“ vysvětluje. Přesto je určitá naděje, že se největší papoušci světa v Malhoticích opět objeví. Podle Jitky Skřivánkové pro ně má Arasféra přichystanou voliéru, takže ví, kam by je případně umístili. V době naší návštěvy chovatelé slavili první částečný úspěch s chovem arů kanind. Pár, který chtěl původně Pavel Střílka prodat, zasedl na svoji první snůšku. Samice naštěstí snášela do budky a ne na zem, což se „poštěstilo“ samici ary zeleného. Její vejce měli chovatelé v líhni společně s dalšími, na které samice jiných druhů arů nezasedli.
NAPSALI JSME: Na návštěvě u Zuzany a Martina Černých, slovenských chovatelů vzácných kakaduů a arů
V Arasféře dávají přednost přirozenému odchovu mláďat pod rodiči, ale prakticky každoročně se musí starat o vejce nebo mláďata, kterých si rodiče nevšímají nebo je dokonce zraňují. Ručně odchovávaná mláďata ale v Malhoticích programově neochočují. Jakmile jsou mladí arové schopni sami žrát, musí si vystačit sami. Později, zhruba v jednom roce života, se socializují ve zmíněné velké proletové voliéře. Arasféra se ovšem nezabývá pouze chovem arů. V samostatných voliérách má i velké druhy kakadu: inky a kakadu molucké. Druzí jmenovaní jsou ale stresoví ptáci, kteří se před lidmi, včetně majitelů, schovávají do budky. „Vídáme je jen brzy ráno, když pravidelně spouští svůj křik,“ říká Pavel Střílka.
Dovádiví nestoři kea
Kakaduy inka původně malhovičtí chovali ve společné australské voliéře s kakadu růžovými a středně velkými australskými papoušky. Samec kakadu růžového ale inky ošklivě napadal a jednoho dne srazil samce inky do vodní nádrže, která částečně zasahuje do voliéry. Po tomto incidentu se chovatelé rozhodli inky oddělit do samostatné voliéry. Extra expozici mají i nestoři kea. Arasféra má dva páry těchto nejinteligentnějších papoušků světa a nemůže si je vynachválit. Zastavují se u nich i návštěvníci chovatelského areálu a některé uhranou dokonce víc než pestrobarevní a větší arové. Na odchov těchto papoušků v Malhoticích ještě čekají, nestoři jsou zatím příliš mladí. O to víc ale dovádí.
K VĚCI: Na návštěvě u Jaroslava Jelínka, chovatele velkých arů, žaků a výstavních andulek
Když jde Pavel Střílka posekat kopřivy do voliéry s nestory, musí se před nimi mít na pozoru: koordinovaně se mu snaží tahat za oblečení nebo i za boty. „Mají ostrý zobák, botu proklovnou jako nic,“ upozorňuje Jitka Skřivánková. „Také jsou to dobří hlídači. Buď štěká náš pes Vigo, nebo hvízdají nestoři. A když se ozývá Vigo i nestoři, jde Pavel ven, protože se už fakt musí něco dít. Naposledy takhle načapal sovu, jak nám sedí na voliéře s australskými papoušky.“ Zatoulaný výr ale brzy odletěl a už se v chovatelském areálu neobjevil. Nestoři jsou také zajímaví tím, že dobře vidí v noci a také se přes noc ozývají. Nejčastěji v době páření, kdy jde podle Pavla Střílky o pořádný „kravál“.
Sousedé hluk tolerují. Zvykli si
Jak se s hlukem z voliér Arasféry sžili obyvatelé Malhotic? „Lidé nás tu přijali a rádi k nám zajdou. Někdy přijde z vesničky celá skupina, zvednou se od grilování a chtějí se jen tak projít. Je to fajn, protože mnohdy slýcháme od chovatelů, kteří bydlí někde uprostřed města, že to se sousedy nemusí být jednoduché,“ říká Jitka Skřivánková. Chovatelský areál funguje od roku 2011, na informačních tabulích jsou vidět fotografie z úprav pozemku a výstavby prvních voliér. Chovu papoušků se ale Pavel Střílka věnuje mnohem déle. První andulky si pořídil v roce 1986 jako malý kluk, první velké ary chová od roku 1999, kdy si postavil dům ve Slavičí. Tam také před čtrnácti lety odchoval první ary zelenokřídlé. Společně s ary choval i kakaduy, později se ale začal specializovat především na ary.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě u Antonína a Ľubice Nečasových, chovatelů vzácných amazoňanů, kakaduů a dalších papoušků
Vedle běžnějších druhů se Arasféra zaměřuje na méně známé a chované papoušky. Do budoucna by si proto chovatelé chtěli pořídit černé kakaduy, a to buď palmové nebo havraní, a stále přemýšlí i nad ary hyacintovými. Kolekci arů by měli doplnit i arové červenouší, o kterých už Pavel Střílka jedná s chovatelem z Holandska. Reálněji zatím vypadá plán s kakaduy žlutočečelatými, pro které už mají v Arasféře připravenou voliéru. „Na druhou stranu třeba trichy orlí mě nijak neberou. Moje tři top druhy jsou kakadu molučtí, palmoví a arové hyacintoví,“ prozrazuje Pavel Střílka. „Všichni ptáci jsou úžasná zvířata. Když jsem v roce 2011 poprvé dostala malou aru arakangu na krmení, pojala jsem naprostou úctu k tomu, jak je možné, že ptáci nevyhynuli,“ dodává Jitka Skřivánková. „Přijde mi neuvěřitelné, jak musí v hnízdě otáčet vajíčka, udržovat správnou teplotu a vlhkost.“
Rozhovor s Pavlem Střílkou a Jitkou Skřivánkovou o jejich chovu papoušků čtěte příští týden na Ararauně
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
