Odchovávali ary arakangy v zajetí už ve starověku? Rozbor DNA kostí ptáků z Mexika to potvrzuje

UVNITŘ VIDEO – Nejnovější objev amerických vědců zřejmě přepíše publikace o chovu papoušků, konkrétně pak arů arakang. Pennsylvánská státní univerzita totiž zjistila, že k prvoodchovu těchto papoušků v zajetí nedošlo koncem 19. století, jak se všeobecně předpokládalo, ale patrně již za starověku. Prvními úspěšnými chovateli měli být tehdejší obyvatelé severního Mexika, kteří dodávali ary arakangy obyvatelům puebel (skalních měst) na jihu dnešních Spojených států amerických. Kosterní pozůstatky arů arakang a v menší míře i arů vojenských staré tisíc let zde antropologové nalézali již dříve, ale dosud se domnívali, že jde o ptáky odchycené z volné přírody na území dnešního Mexika.




Rozbor DNA čtrnácti vzorků kosterních pozůstatků ale prokázal, že všichni ptáci byli velmi blízce příbuzní, což by byla v případě papoušků odchycených v přírodě příliš velká náhoda. Vzorky navíc pocházely z pěti různých archeologických nalezišť, včetně známého Puebla Bonita v Novém Mexiku. Mitochondriální DNA extrahovaná z těchto kostí prokázala, že 71 procent zkoumaných ptáků mělo identické mitochondriální genomy, zatímco zbylé vzorky se od nich lišily jen nepatrně. To znamená, že prakticky všichni ptáci pocházeli z jedné rodové linie. „Malá genetická rozmanitost je nepravděpodobná u ptáků pocházejících z přírody, z dřívějších výzkumů se vyskytla pouze u třech z 84 exemplářů arů arakang uložených v muzeích, přičemž exponáty pocházely z volné přírody,“ upozornil server Forbes.com.

Najdou se starověké voliéry?

Archeologové se domnívají, že kvůli obtížné dopravě papoušků z jejich domoviny ve středním a jižním Mexiku museli obchodníci z Mexika vytvořit chovné stanice na severu země, kde papoušky rozmnožovali a poté mláďata prodávali kupcům z puebel v Novém Mexiku. „Tyto údaje naznačují, že dočasná chovná kolonie arů arakang pocházející z jedné malé populace (pravděpodobně jen od jedné samice) existovala severněji od míst jejich přirozeného výskytu,“ plyne ze studie Pennsylvánské státní univerzity. Místo, kde fungovalo chovné zařízení, není známé a archeologové po něm teprve budou pátrat. Již nyní jsou ale přesvědčeni o tom, že mohlo jít o historicky první chovatele papoušků na území Severní Ameriky.

K TÉMATU: Vědci v Novém Mexiku objevili tisíc let staré kosterní pozůstatky ochočených arů arakang

„Jsem přesvědčen o tom, že tato tradice existovala ještě dříve na území Střední a Jižní Ameriky, odkud tito ptáci pocházejí,“ říká antropolog a hlavní autor studie Douglas Kennett, expert na lidskou paleoekologii z Pennsylvánské státní univerzity. „Arové měli ve Střední Americe velký význam už nejméně před třemi tisíci lety, ale v současné době neexistují žádné důkazy o tom, že by je už v té době lidé chovali a rozmnožovali v zajetí,“ dodal Kennett. Podle profesora by dosud nenalezené chovné centrum mohlo být podobné archeologickým nalezištím Paquimé a Chihuahue v Mexiku. „Paquimé byla neobvykle velká osada, kde se na řadě veřejných míst nacházelo peří arů, jejich vejce a kosterní pozůstatky. Šlo o více než 300 arů arakang od věku mláďat do dospělé chovné jedince,“ popsal Douglas Kennett.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz




Komentáře jsou uzavřené.

Web používá cookies, kliknutím toto berete na vědomí. Dálší informace

Cookies je soubor, který se ukládá ve vašem počítači. Je potřebný k fungování uživatelského nastavení, reklamy a bezproblémového fungování webu. Kliknutím na OK souhlasíte s používáním.

Storno