Jan Potůček Třináct případů nákazy ptačí chřipkou v soukromých malochovech drůbeže eviduje od začátku letošního roku Česká republika. Více než polovina z nich je ze severní Moravy, ať již z Moravskoslezského kraje nebo jeho pomezí s Olomouckým a Zlínským krajem. Zatím poslední ohnisko nákazy potvrdila Státní veterinární správa (SVS) minulý čtvrtek 18. ledna v obci Dobrá na Frýdecko-Místecku. „Chovatelka informovala krajskou veterinární správu o úhynu pěti slepic z celkového počtu 10 kusů. Veterinární inspektoři na místě odebrali vzorky a zaslali je na vyšetření do Státního veterinárního ústavu, které posléze potvrdilo ptačí chřipku subtypu H5. Zbývající drůbež v chovu byla v souladu s legislativou utracena,“ informovala SVS na svém webu.
Ve všech třinácti dosud potvrzených případech ptačí chřipky šlo o malé vesnické chovy drůbeže do několika desítek jedinců. I proto SVS zatím v žádném z nich nepřikročila k mimořádným veterinárním opatřením a nevytyčila okolo ohnisek nákazy pásma ochrany, kde by docházelo k soupisu chovů ptáků a jejich preventivnímu vyšetřování. Situace by se změnila, pokud by virus napadnul některý z komerčních chovů o stovkách až tisících jedinců. K tomu však letos zatím nedošlo. Ne že by riziko bylo nižší než v uplynulých letech, ale provozovatelé drůbežích farem si po letech, kdy SVS po zjištění nákazy likvidovala ptáky po desítkách až stovkách tisíců kusů, dávají větší pozor a sází na přísnou prevenci. Totéž SVS doporučuje i soukromým zájmovým chovatelům.
Jak si do chovu nezavléct ptačí chřipku?
Klíčové je ochránit zdroje potravy a pitné vody pro drůbež před přístupem divokých ptáků. Nemoc se šíří sekrety, především pak trusem stěhovavých vodních ptáků. V minulých letech šlo především o kachny, husy, volavky, ale i racky. Loni právě racci tvořili významnou část uhynulých divokých ptáků a poté následovala vlna případů úhynů sokolů, kteří ulovili a sežrali nemocné ptáky. Právě na mršinách uhynulých vodních ptáků se můžou přiživovat další opeřenci, jako jsou havrani, kavky, straky, sojky a další, kteří pak zalétávají k lidským sídlům a můžou přijít do styku s volně pobíhající drůbeží. Proto SVS opakovaně žádá chovatele, aby podávali krmivo a vodu v krytém zázemí nebo alespoň pod stříškou, bez možnosti kontaktu s divokými ptáky.
Další možností zanesení nákazy je infikování trusem vodních ptáků doneseným na podrážkách bot chovatele nebo návštěvníka chovu. V komerčních farmách se proto během sezóny ptačí chřipky umisťují u vchodů do chovných zařízení dezinfekční rohože a ošetřovatelé se přezouvají, když jdou do hal za drůbeží. Ostražití by ale měli být i chovatelé papoušků a dalších ptáků, zejména pokud mění bidla ve voliérách a nosí si větve z okolí řek a dalších vodních zdrojů, protože i ty by mohly být potřísněné trusem volně žijících ptáků. Dobrou zprávou je, že papoušci nejsou vůči ptačí chřipce natolik vnímaví jako drůbež a další zástupci hrabavých ptáků. Prevence je ale na místě u chovatelů všech druhů ptáků, zvláště pokud tito opeřenci mají venkovní výlety voliér.
Úvodní foto: Státní veterinární správa ČR / Google Maps
