Jan Potůček UVNITŘ FOTO A VIDEO – Více než stovku účastníků přilákal sobotní 16. ročník V.I.P. setkání chovatelů papoušků do Kulturního domu ve středočeských Jirnech. Na akci, kterou pořádal Klub přátel exotického ptactva (KPEP), vystoupilo celkem pět českých chovatelů s příspěvky nejen o samotném chovu papoušků, ale o cestování za exotickými ptáky do jejich domoviny. První přednášky se ujal kurátor chovu ptáků v pražské zoologické zahradě Antonín Vaidl a seznámil přítomné s aktuálním stavem chovu papoušků v Zoo Praha. Ta se dlouhodobě specializuje především na chov loriů, i když z hlediska počtu chovaných druhů svoji kolekci v posledních letech poněkud zredukovala. Aktuálně je v pražské zoo sedm druhů loriů a většinu se daří odchovávat.
Ředěným džusem proti kvasinkám u loriů
Kolekci loriů zoo obnovila v 90. letech a první páry získala od soukromého chovatele Petra Adamčíka. Umístila je do voliér v solitérních domcích podél cesty Nekázanky. Tamní vnitřní voliéry mají otevřený stop, což lépe prosvěcuje interiér. Na stropech jsou také umístěné topné panely, takže když jsou otevřená okna do venkovních voliér, drží se nahoře ve vnitřní části tepelná kapsa. Vnitřní voliéry jsou koncipované jako jakési „sprchové kouty“, takže je lze denně vyčistit proudem vody, což je u chovu loriů pověstných svým řídkým trusem, který vystřikují i na značnou vzdálenost, velmi důležité. Pražská zoo loriům předkládá dva typy hnízdních budek, klasickou kmenovou a prkennou do tvaru písmene L. „Do těch je možné vložit mřížku, přes kterou rodiče krmí mláďata, když je škubou,“ přiblížil Antonín Vaidl.
U škubajících rodičů se také osvědčilo strop prkenné budky vyměnit za průhledné plexisklo. Antonín Vaidl také prozradil recept pražské zoo na boj proti kvasinkám, které bývají častým problémem loriů. Zahrada používá ředěný stoprocentní džus, který dokáže rychle okyselit prostředí a zbavit se tak kvasinek, které ho nesnášejí. Jak už bylo řečeno, pražská zoo momentálně chová sedm druhů loriů, a to černohlavé, mnohobarvé, balijské, olivové, Forstenovy, žlutoskvrnné a vlnkované. Poslední jmenované získala v roce 2010 z Filipín, odkud si dovezla dva páry. Do letošního roku se zahradě podařilo odchovat již 70 mláďat. Lorie černohlavé v Troji chovají od roku 1997, kdy si je dovezli z tehdejšího Jurong Bird Parku a v pražské zoo se už vylíhlo 55 mláďat, přičemž polovinu se podařilo zdárně odchovat.
Pražské zoo se podařilo rozmnožit tři že čtyř druhů loríčků
Unikátnější než loriové je sbírka loríčků, která je nejucelenější ze všech evropských zoo. Pražská zoologická zahrada má momentálně čtyři druhy, z nichž některé veřejně ukazuje v Rákosově pavilonu, ale jinak pro ně má chovné zázemí v neveřejné části pavilonu Indonéská džungle, který je ideální z hlediska teploty i vlhkosti. Od roku 1997 zoo chová loríčky rudobradé, které získala z importu a na jejich chovu spolupracovala se soukromými chovateli z Německa. „První odchov se nám podařil v roce 2022 a loni jsme měli čtyři mláďata. Letos máme sestaveny tři páry a dva sedí na snůškách,“ prozradil Antonín Vaidl. Loríčky odchovává pražská zoo jak pod rodiči, tak uměle, přičemž umělý odchov je podle kurátora ptáků složitější než u loriů.
„Potřebují Nekton pro lorie, papáju, vitamín K a vápník. Ptáci se musí držet v poměrně velké vlhkosti okolo 60 procent,“ uvedl Antonín Vaidl. Dalším chovaným druhem v pražské zoo je loríček zlatouchý, kterého zahrada získala poměrně nedávno ze soukromého chovu ve Francii a první odchov se jí podařil v roce 2022. Zato loríčka červenohlavého, kterého mají v Praze od roku 1997 z importu, dosud v zoo neodchovali a neměli od nich ani oplozená vejce. Což se nedá říct o loríčcích oranžovoprských. Ti potřebují podle Vaidla jiný typ budky, který musí být vyplněný korkem, ve kterém si ptáci sami vyhlodávají hnízdní noru. Tím pádem ale není možná kontrola vajec ani mláďat. „Loríčci jsou obecně poměrně nároční a citliví na čistotu, o dost více než loriové. Uklízet se u nich musí každý den. Musí také dostávat kvalitní krmivo, nesmí se k nim dostat jablko s plísní v jaderníku. Špatně štěpí bílkoviny, takže jich musí dostávat velmi málo. Naopak jim předkládáme čerstvé fíky a papáju, která je známá tím, že štěpí bílkovinu a je potřebná při odchovu mláďat jak u loríčků, tak u loriů,“ podotkl Antonín Vaidl.
Chov lorikulů v Zoo Praha pomalu končí, trichům se daří
Dalším skupinou papoušků příbuzných loriům v pražské zoo jsou lorikulové. Zahrada chová od roku 1998 lorikuly modrobradé, tehdy si dovezla osm ptáků z Vietnamu a ti začali od roku 2003 hnízdit „harémovým“ způsobem. Zoo totiž chová jednoho samce a čtyři samice pohromadě. Aby se samice nehašteřily, musí být všechny čtyři hnízdní budky umístěné ve stejné výšce. V pražské zoo se dosud vylíhlo 120 mláďat, takže jimi zásobovala řadu jiných evropských zoologických zahrad, z nichž žádné se však tyto papoušky nepodařilo odchovat. „Krmení lorikulů tvoří mix pro lorie, dětské piškoty a suchá vaječná směs,“ přiblížil Antonín Vaidl s tím, že se extrémně složité sehnat novou krev do chovu, takže chov lorikulů v pražské zoo po 20 letech pomalu končí.
Chov lorikulů není zase tak jednoduchý. Jde o hodně plaché ptáky, u kterých hrozí, že se po vyplašení zraní o pletivo. Jejich voliéry proto musí být hustě zarostlé, aby je při prudkém bezhlavém letu zbrzdily keře. V pražské zoo plní roli tohoto „retardéru“ psí víno a další lijánovité rostliny. Aby se ptáci tolik neznečišťovali při krmení, předkládají jim ošetřovatelé krmivo formou špízů. Jde především o různé druhy ovoce. Obdobným potravním specialistou, který je závislý hlavně na ovoci, je tricha orlí. Pro návštěvníky je k vidění jeden pár v Rákosově pavilonu, další ptáky má pražská zoo v zázemí. Získala je od Čestmíra Drozdka z Českého Rudolce, který tyto ptáky v Česku odchoval jako první a momentálně je už nechová. Od stejného chovatele zoo získala i chovné kmeny, těch si ale ptáci nevšímali.
„V chovném zařízení mají k dispozici prkenné hnízdní budky napěchované hoblovačkami. V té si pár vykousal vlastní otvor, všechno zevnitř vyházel, poté dostal další štěpky a hoblovačky a teprve poté zahnízdil,“ popsal Antonín Vaidl. Pražská zoo trichy odchovala nejprve uměle a později i přirozeným způsobem pod rodiči. V krmné dávce je důležitá papája, která štěpí bílkoviny. „Pro pár je nutné, aby si vyhloubil hnízdní dutinu sám, alternativou může být právě budka napěchovaná hoblinami,“ vysvětlil Antotnín Vaidl. Dalším zajímavým papouščím druhem v Rákosově pavilonu jsou madové modrotemenní, které zoo chová od roku 2009. U těchto ptáků jsou dominantní samice, proto je vhodné krmit je na dvou různých místech, aby samci nestrádali. Zoo jim nepodává žádné suché krmivo. „Jednou se nám podařilo od jednoho páru za sezónu odchovat osm mláďat pod rodiči,“ pochlubil se Antonín Vaidl.
Praha má jedinou průchozí voliéru s kakaduy palmovými v Evropě
Velmi populární jsou v Rákosově pavilonu kakaduové palmoví. „Jsme asi jedná zoo v Evropě, která má průchozí voliéru s kakaduy palmovými. Měli ji i v Loro Parque, z ní však nakonec kakaduy palmové stáhli,“ popsal Antonín Vaidl. Chovné ptáky má zoo v neveřejném zázemí. Kakaduové hnízdí v dvoumetrových kmenových budkách bez stropu. „Sami si v nich vystaví hnízdo z větviček až do výšky 130 cm,“ poznamenal Antonín Vaidl. Zoo se poučila při prvních odchovech pod rodiči, že dospělým ptákům nesmí předkládat zrniny a ořechy během prvních dvou týdnů stáří mláďat. „Rodiče totiž vyloupli slunečnici, ale už ji nerozkousali a mláďata se pak ucpávala,“ vysvětlil Vaidl. Pro během prvních dvou týdnů po vylíhnutí mláďat zoo krmí pouze ovocem a máčenými granulemi.
Pražská zoo je známá také chovem dvou druhů jamajských druhů amazoňanů. Amazoňany jamajské získala v roce 2005 a o tři roky později se jí podařil první odchov. Dosud od těchto amazoňanů odchovala 70 mláďat, z nichž mnohá skončila v dalších českých zoo, například v Ostravě nebo Bošovicích, kde je už rovněž odchovali. O poznání komplikovanější je situace s amazoňany šedohlavými. „V přírodě žijí ve stále stejných hejnech a jsou hodně submisivní, k potravě se dostávají jako poslední. Proto mají v zajetí sklony k tloustnutí a jej těžké je udržet,“ vysvětlil Antonín Vaidl. Krmné dávky proto musí být co nejmenší, tito ptáci vydrží na velmi malém zdroji energie. Amazoňany jamajské se zoo podařilo odchovat i pod pěstouny, amazoňany žlutolícími.
Úspěchy s ary hyacintovými, zoo je zatím odchovává ručně
Z arů se pražská zoo soustředí na chov jediných dvou modrých druhů, ary hyacintového a ary kobaltového. U arů hyacintových se jí už daří odchovy, ale zatím pouze umělé. Ary kobaltové zahrada chová jednak v Rákosově pavilonu a jeden pár v zázemí. „Jsou obratnější, mají delší nohy než arové hyacintoví. Zajímavé je, že naši ptáci, kteří nikdy nežili v přírodě, se velmi rychle adaptovali na sezení na kaktusech, které mají ve svojí expozici,“ popsal kurátor chovu ptáků pražské zoo. Arové kobaltoví mají k dispozici umělou skálu s hnízdní norou, kterou tvoří uvnitř propojené podélné budky. Ptáci už v zoo zahnízdili, ale zatím měli čistou snůšku. O aktuálních hnízdních aktivitách arů kobaltových se ale Antonín Vaidl na chovatelském setkání v Jirnech nezmínil.
Zoo však úspěšně rozmnožuje nestory kea, kteří obývají výhradně venkovní voliéru u přední části Rákosova pavilonu. V ní mají domeček s hnízdní norou, kterou lze v zimě vytápět, protože nestoři často snáší vejce ještě v zimním období. Nedávno si pražská zoo po delší době pořídila kogny dlouhozobé, které chovala už v druhé polovině minulého století a v roce 1976 se jí podařilo jako první na světě tyto papoušky rozmnožit. Na druhé straně Rákosova pavilonu v další venkovní voliéře pak zoo chová chilský poddruh papouška patagonského, který si dovezla přímo z Chile. „Kromě nás je chovají už jen dvě zoologické zahrady v Evropě,“ podotkl Antonín Vaidl. Z Rakouska si nedávno zoo dovezla pár kakaduů havraních, kteří obývají společnou voliéru s andulkami a papoušky žlutoramennými v Darwinově kráteru.
Papoušci žlutoramenní jsou známí tím, že v přírodě hnízdí v termitištích a využívají jejich vnitřní teploty. Zoo jim tedy vytvořila umělá termitiště s norami, které mohou být vytápěné. „V přírodě samice opouští noru i na 72 hodin a vejce se dál inkubují. V zoo ale nory obsadily andulky, papoušci žlutoramenní tedy hnízdí v prkenné budce, která může být temperovaná a přitápí se jim na 28 stupňů,“ přiblížil Antonín Vaidl. Andulky si pražská zoo dovezla z německé zoologické zahrady v Kolíně nad Rýnem a jde o přímé potomky ptáků importovaných z Austrálie. „Chová je ještě ptačí park ve Walsrode, zoo v Plzni a Loro Parque,“ poznamenal Antonín Vaidl s tím, že mezi soukromými chovateli se neustále objevují informace o zaručených andulkách z přírody, ale ve skutečnosti jde o domestikované ptáky.
Čestmír Drozdek oznámil odchov pěti arů hyacintových
Na přednášku Antonína Vaidla navázal chovatel Čestmír Drozdek, který s pražskou zoo úzce spolupracuje a dodával jí nejen ptáky, ale také hnízdní a interiérové kmeny do Rákosova pavilonu. „Spousta zoo má zákaz spolupracovat se soukromými chovateli. Chtěl bych proto poděkovat Zoo Praha za naši vzájemnou spolupráci. Pokud něco nevím, zavolám Antonínovi Vaidlovi o radu a skvěle to funguje,“ prohlásil na úvod chovatel, kterému se podařilo za jeho mnohaletou kariéru odchovat 27 mláďat trichů orlích. „Teď je ale už nechovám, musel jsem je prodat, abych mohl vybudovat chovné zařízení pro ary, které mi postavil Jan Barvík. Chovám v něm ary hyacintové, zelené, zelenokřídlé, kanindy, červenouché a harlekýny,“ vypočítal Čestmír Drozdek.
Za pouhé tři roky se Čestmíru Drozdkovi a jeho rodině podařilo odchovat pět mláďat arů hyacintových a nyní si plánuje složit šestý chovný pár. Ne všem arům ale stěhování do nových prostor vyhovovalo. Samice z chovného páru arů zelenokřídlých se po přesunu do nového chovného zařízení zcela oškubala na břiše, přesto se od ní daří odchovávat mláďata. Vejce od ní ale Čestmír Drozdek odebírá do líhně. Nové voliéry mají otevřený strop, kterým dovnitř proniká sluneční světlo a může i pršet. Vedle arů se Čestmír Drozdek začal více věnovat také chovu eklektů různobarvých a kromě přírodních ptáků poddruhzu woasmeri si pořídil i čtyři páry modré mutace. „Barevným mutacím jsem nikdy neholdoval, ale tahle barva mi učarovala,“ vysvětluje.
Kromě papoušků je Česmír Drozdek známý chovem zoborožců. V jeho ptačím parku je 13 druhů, z toho 10 se mi podařilo rozmnožit. Od zoborožců přilbových odchoval již sedm mláďat a na chovu spolupracuje s pražskou zoo. Ne vše se ale daří: pokus o spárování dvojzoborožců indických, kdy Čestmír Drozdek měl samce a pražská zoo samici, se nezdařil a byl ukončen dřív, než samec mohl samici vážněji zranit. Čestmír Drozdek také zmínil svůj úspěšný chov vlh, který skončil neslavně poté, co si dovezl nové ptáky z Německa, nedal je do karantény a rovnou vypustil mezi ostatní, načež všichni ptáci postupně uhynuli. Jen velmi krátce pak chovatel vlastnil několik druhů rajek, které brzy přepustil jinému chovateli z obav před problémy s úřady. Velmi krátké bylo také jeho období chovu sov, které se mu dařilo množit, ale neukázalo se příliš dobré chovat je hned vedle papoušků.
Vojta Trhoň o cestě (nejen) za papoušky do Brazílie
Trochu jinou přednáškou navázal Vojta Trhoň, který shrnul své zážitky z cesty do Brazílie, kterou podnikl loni v říjnu s Františkem Brzákem, Martinem Voborníkem a dalšími českými chovateli. Zavítali do Pantanalu a dalších lokalit, kde pozorovali volně žijící ary hyacintové, několik druhů tukanů a arassariů, ale i aratingy, amazoňany a další exoty. Kromě ptáků narazili i na spousty zajímavých savců, například na hodujícího tapíra, které si v noci natočili hluboko v pralese, nebo pářící se jaguáry, což je jediný suchozemský dravec, který se úspěšně specializuje na lov aligátorů. Pantanal je největším močálem na světě, který se rozprostírá většinou své rozlohy v Brazílii a je domovem zejména vodního ptactva. V období dešťů jsou některé jeho části prakticky nedostupné.
Okolní půda je velmi úrodná, proto je v Pantanalu celá řada zemědělských farem, které se specializuje především na chov dobytka. Zároveň tu funguje agroturistika a majitelé farem se snaží podporovat místní zvířata, například vyvěšují umělé hnízdní budky pro ary hyacintové. Nezřídka tak tito metroví papoušci hnízdí v bezprostřední blízkosti lidských obydlí a z lidí nemají strach. Známá je také kooperace arů hyacintových s pasoucím se dobytkem, který pojídá nezralé ořechy s tvrdou zelenou slupkou, tyt pak prochází trávicím traktem, kde dochází k fermentaci a nestrávené vychází ven s trusem, z něhož ho pak arové vyhrabují a pojídají. Pantanal je místem, kde žije naprostá většina divoké populace arů hyacintových, odhadem jde až o pět tisíc ptáků.
Zkušenosti Pavly Říhové s odchovem arů hyacintových
Arům hyacintovým se ve své přednášce věnovala i chovatelka Pavla Říhová (jmenovkyně bývalé šéfinspektorky oddělení CITES v České inspekci životního prostředí). Sama chová tři páry těchto papoušků, kterým vytvořila nádherné chovné zařízení v zahradě u svého domu naproti jezírku a výsadbě stromů a keřů. Z tří sestavených párů chovatelka zatím odchovává mladé od jednoho (shodou okolností nejmladšího), a to výhradně ručně. Ptáci začínají hnízdit v zimě, kdy jsou uzavřeni ve vnitřní vytápěné voliéře. Pavla Říhová jim předložila klasické prkenné ležaté budky, které si arové „vylepšili“ okusem vletových otvorů. Chovatelka jim denně připravuje velmi bohaté a pestré krmné dávky, které v sezóně zahrnují i květy ibišků nebo afrikánů a co nejbarevnější kombinace ovoce a zeleniny.
Všichni arové hacintoví u Pavly Říhové jsou polokrotcí, aby v době hnízdění k nim podle svých slov raději nevstupuje, protože jsou hodně agresivní. Tím, že jsou polokrotcí, jsou ale také hodně zvědaví, takže v době snůšek chovatelka zkracuje pobyt ve voliérách na minimum a krmí pouze dvakrát denně. „Samice mají vždycky snahu vyskočit z boudy a podívat se, co se děje. Stejným způsobem pak zase skáčou do boudy, což je velmi nebezpečné pro vejce,“ vysvětlila Pavla Říhová. Papoušci jsou zvyklí trávit noc uzavření ve vnitřních voliérách, a v sezóně je pak Pavla Říhová každé ráno vypouští do venkovních výletů. „Děláme to tak kvůli sousedům, kteří nejsou zvědaví na křik papoušků v brzkých ranních a pozdních večerních hodinách,“ vysvětlila.
Vedle arů hyacintových chová Pavla Říhová také ary ararauny, od kterých odchovává mladé také ručně. U arů hyacintových se snaží uspíšit přechod mladých ptáků od dokrmovací kaše na pevnou stravu. „Je dobré je brzy učit přijímat pevnou potravu, cvičí se tím zažívací trakt a ptáci jsou brzy samostatnější. K přechodu na pevnou stravu dochází už v pátém měsíci,“ uvedla Pavla Říhová. Běžně se přitom arové hyacintoví odstavují až mezi desátým a dvanáctým měsícem. V současné době jsou u Pavly Říhové tři loňská mláďata, z nichž jednu samičku si chce dopárovat nepříbuzným samcem a sestavit si tak již čtvrtý pár těchto papoušků. Zároveň dokrmuje dvě letošní mláďata společně s jednou araraunou. Vedle jednoho chovného zařízení pro ary pak má další samostatné zařízení pro černé kakaduy a další pro papoušky žako.
Skupinový chov žaků s oddělenými vnitřními voliérami
„Preferuji chov rozdělený podle kontinentů. Stalo se mi totiž, že když jsem chovala vedle sebe ary ararauny a papoušky žako, jedna ararauna dostala silnou alergii na peří žaků a hodně se oškubala,“ uvedla Pavla Říhová. Žaky chová ve čtyřech párech pohromadě v jedné venkovní voliéře, ale každý pár má vlastní vnitřní voliéru a okénko do ní. „Ze začátku jim chvíli trvalo, než se naučili zalétat do správných okének, ale dnes se už nespletou Nebo pokud ano, domovský pár vetřelce velmi rychle vyprovodí,“ směje se Pavla Říhová. Všechny páry pravidelně odchovávají mláďata a společné soužití ve venkovní voliéře je bezproblémové. „Vycházela jsem z toho, že i přírodě žakové žijí v hejnech a funguje to,“ říká chovatelka.
Další samostatné chovné zařízení s desetimetrovými venkovními voliérami mají černí kakaduové. Pavla Říhová chová kakaduy havraní a palmové. Zatímco od prvních už odchovává mláďata přímo pod rodiči, kakaduové palmoví jsou zatím mladí, i když podle chovatelky je vše „na dobré cestě“. Kakaduové havraní mají k dispozici vysokou kmenovou budku bez stropu, v níž snáší jedno až dvě vejce. O mládě pečují oba rodiče a podle fotografií, které Pavla Říhová promítala na setkání, mladí kakaduové dobře prospívají. Po opuštění budky ale bývají poměrně dlouho závislí na rodičích. „Loňské mládě i v jednom roce nadále žebrá od samice. Přitom po opuštění budky bylo hned schopné letu a normálního fungování, samostatný příjem potravy přišel ale pozdě a samice už z toho byla nervózní, protože chtěla znovu hnízdit,“ přiblížila Pavla Říhová.
Jak je organizovaný chov papoušků v Loro Parque?
Na úplný závěr letošního 16. V.I.P. setkání chovatelů v Jirnech vystoupil bývalý zástupce kurátorky Loro Parque a nynější redaktor německého časopisu Papageien Luboš Tomiška. Soustředil se na dvě hlavní témata: chov papoušků v Loro Parque a na krmení loriů. V Loro Parque působil Luboš pět let, nejprve jako asistent a poté jako zástupce současné kurátorky chovu papoušků Márcii Weintzettl. „Fungovalo pod námi 40 ošetřovatelů, kteří museli denně zajistit krmení a úklid v 1200 voliérách. Na starosti jsme měli papoušky v chovném zařízení La Vera, které spadá pod nadaci Loro Parque Foundación, ale i ty v zoologické zahradě Loro Parque včetně Baby station, kde se ručně dokrmují mláďata,“ přiblížil Luboš Tomiška. Při tak velkém počtu ptáků (okolo čtyř tisíc papoušků) zabíraly veškeré kontroly opravdu hodně času.
„Jenom kontrolování budek jsme si museli rozdělovat mezi tři lidi a každému to zabralo okolo dvou hodin,“ uvedl Luboš Tomiška. U každé voliéry má Loro Parque pouzdro s listem základních informací o chovném páru, kdy a jak hnízdil, zda měl plné nebo čisté snůšky a zda se o mláďata staral sám. „V zoologické zahradě se snaží každý rok budovat něco nového. V době mého působení se připravovaly voliéry pro kakaduy, jedna pro černé druhy a druhá pro bílé,“ ukázal Luboš Tomiška na fotografiích. Důležitou roli při každodenní péči o papoušky tvořila prevence. „Museli jsme projít všechny voliéry a zaznamenávat si, jak se ptáci chovají a zda nevykazují známky zhoršeného zdravotního stavu. U soukromého chovu s dvaceti voliérami si řeknete, že to je normální, ale u 1200 voliér to představuje další hodiny a hodiny práce,“ upozornil Luboš Tomiška, který se sám jako chovatel dříve specializoval na lorie.
Loriové jsou zbytečně zatracovaní papoušci, míní Luboš Tomiška
Právě loriům věnoval poslední přednášející druhou část svojí prezentace. Zaměřil se na krmení loriů, kteří jsou známí specialisté vyžadující nektar a sladké ovoce. V přírodě loriové často pojídají pyl z květů rostlin, podle Luboše Tomišky to ale není významná část jejich potravy. „Loriové nejsou schopni zpracovat pyl, a je známo, že toho jsou schopny jen některé druhy hmyzu, protože pylová zrna mají velmi silný plášť. Proto je pravděpodobnější, že pro lorie jsou důležitější plody ovoce, ale i hmyz a další druhy potravy,“ uvedl Luboš Tomiška. V zajetí většinou chovatelé používají nektar v prášku, který stačí rozředit vodou. Aby se ale takový nektar neusazoval na dně, je dobré používat do směsi i rozmixované jablko, které usazování zabrání. „I tak by se měl nektar podávat dvakrát denně, protože se poměrně brzy kazí. Je také třeba misky pořádně umývat,“ upozornil Luboš Tomiška.
Hygiena je v chovu loriů velmi důležitá, protože tito papoušci mají vodnatý trus a chovné zařízení tak vyžaduje každodenní úklid. „Například nektar, pokud se nemění dvakrát denně, může kvasit a loriům pak vznikají nehezké díry v zobáku od kvasinek,“ uvedl Luboš Tomiška, Zabránit se tomu dá používáním jablečného octa nebo – jak uvedl na úvod setkání Antonín Vaidl z pražské zoo – používáním zředěného stoprocentního džusu, který okyselí zobák a kvasinky toto prostředí opustí. Zanedbáním prevence proti kvasinkám můžou loriové přijít nejen ke zmíněným deformacím zobáku, ale také se začínají škubat a hubnou. „Chov loriů je náročný, ale jsou to hezcí ptáci a trochu neprávem se jim velká část chovatelů vyhýbá, protože se obávají větších nároků na hygienu a krmivo,“ uzavřel Luboš Tomiška.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
