Jan Potůček UVNITŘ VIDEO – Nikoli tajemný papoušek noční nebo kriticky ohrožená neoféma oranžovobřichá, ale loríček Coxenův (nebo také perlolící) je podle studie Queenslandské univerzity nejobtížněji pozorovatelným ptákem v celé Austrálii. Vědci na to přišli analýzou více než 3,8 milionů záznamů pozorování ptáků nahraných na weby a aplikace eBird a Birdata. Dalších 55 druhů ptáků tvoří společně s tímto loríčkem skupinu opeřenců považovaných za nejhůře zaznamenatelné i přes značné úsilí terénních pracovníků. Patří mezi ně i zmiňovaný papoušek noční, dravec luněc černoramenný nebo perepel rezavoprsý. V případě loríčka Coxenova pozorování ztěžuje i fakt, že v přírodě zbývá už jen necelých 50 pohlavně dospělých ptáků.
„Loríček Coxenův je malý, zavalitý zelený papoušek s velmi krátkým ocasem a historicky se vyskytoval v deštných pralesích mezi Bundabergem v Queenslandu a řekou Hastings v Novém Jižním Walesu,“ říká vedoucí studie Louis Backstrom. „Podařilo se ho spatřit pouze jednou za každých 81 tisíc pozorování zaznamenaných veřejností a ornitology na východním pobřeží Austrálie. Ale nedávných pozorování je tak málo, že by tento záhadný malý pták mohl klidně v přírodě vyhynout,“ dodává. Tomu odpovídá zařazení loríčka Coxenova mezi kriticky ohrožené druhy v Červené knize ohrožených živočichů Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN). Do roku 2014 přitom byl tento papoušek považován za poddruh běžného loríčka žlutobokého.
Už je pro ně vytvořená chovná stanice, chybí jen ptáci
Podle hlavního autora výzkumu, profesora Jamese Watsona, ale umístění na seznam „nejhůře zjistitelných“ ptáků nemusí znamenat, že jde vždy o vzácné druhy. „Tento seznam nepolapitelných ptáků nemusí nutně představovat druhy, které mají mizivé populace nebo ty, kterým hrozí vyhynutí kvůli lidské činnosti, protože mnoho našich vzácných a ohrožených druhů je ve skutečnosti docela dobře známých a lehce pozorovatelných,“ říká. „Mnoha ohroženým druhům ve věnována pozornost ať už formou výzkumů nebo ochrany a jsou často pozorovány amatérskými ornitology nebo vědci. Náš seznam ukazuje, že v Austrálii je nejtěžší narazit na druh, který žije v odlehlých oblastech a je těžké se k němu dostat,“ dodává.
Co se týká loríčka Coxenova, ochránci přírody nyní pracují na softwaru, který by rozpoznal záznam jeho hlasu pořízený monitorovacími zařízeními umístěnými v lokalitách, kde byl dříve pozorován. Připraven je i záchranný program ex-situ s chovem těchto loríčků v zajetí. Zatím se ale bohužel nepodařilo odchytit ani jednoho ptáka, takže se stanice Currumbin Wildlife Sanctuary zatím „zaučuje“ na chovu příbuzného loríčka Macleayho (zvaného také loríček žlutoboký duhový). Zařízení se může pochlubit řadou chovných párů, které by bylo možné v případě potřeb využít jako chůvy pro snůšky loríčků Coxenových.
Úvodní foto: Currumbin Wildlife Sanctuary
