UVNITŘ VIDEO – Patří mezi nejméně známé loríčky a v zajetí byste na něj prakticky nenarazili. Nyní se loríček žlutoboký dostal mezi nejohroženější druhy papoušků na světě, když jej Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) při letošní aktualizaci Červené knihy ohrožených živočichů a rostlin vrátila mezi kriticky ohrožené ptáky. Celkem se tak stalo u tří druhů papoušků a všem budeme postupně věnovat samostatný článek. Loríček žlutoboký perlolící, respektive loríček perlolící (Cyclopsitta coxeni) byl do roku 2014 považován za poddruh mnohem častějšího loríčka žlutobokého (Cyclopsitta diophthalma). Už od svého taxonomického oddělení byl považován za kriticky ohroženého a v této kategorii zůstal s výjimkou let 2017 až 2022, kdy jej přeřadili mezi „ohrožené“.
Nejmenší australský papoušek
Loríčci patří mezi nejmenší papoušky světa a loríček perlolící je vůbec nejmenším papouškem žijícím v Austrálii. Měří pouhých 14 cm, váží 40 gramů a je to potravní specialista. Podobně jako ostatní loríčci si rád pochutnává na semenech zralých fíků, proto se ptákům tohoto rodu také říká „papoušíci fíkoví“. Obývá sušší deštné pralesy a vlhčí eukalyptové lesy na hodně omezeném území na východním pobřeží Austrálie, konkrétně mezi Bundabergem ve státě Queensland a řekou Hastings v Novém Jižním Walesu. Ornitologové znají pouze čtyři malé subpopulace těchto ptáků, které tvoří opravdu hrstka loríčků. Mezinárodní organizace BirdLife International odhaduje celkovou divokou populaci na necelých 50 pohlavně dospělých ptáků.
Pokud by se počítali i mladí loríčci, neměla by celková populace loríčka perlolícího přesáhnout desítky exemplářů. To ho řadí mezi nejvzácnější ptáky Austrálie po bok neofémy oranžovobřiché nebo papouška nočního. Pozorovat tohoto ptáka v přírodě je velmi obtížné, což dokládá fakt, že za třicet let mezi lety 1970 a 2000, byl zaznamenán jen ve 120 případech. Z toho 30 připadá na pozorování v Queenslandu a 90 v Novém Jižním Walesu. Ani jednou nebyl vyfocen nebo natočen. Pokusy o jeho přilákání na nahrávku hlasu vždy selhaly. Někteří ornitologové se proto domnívají, že jich v přírodě zbývá i méně než 30. Loríčkům perlolícím škodí intenzivní těžba dřeva a ničení původních biotopů. Přichází tak o zdroj potravy, kterou jsou kromě semen fíků také plody původních i exotických stromů, nektar, lišejníky a larvy hmyzu.
Pražská zoo láká na čtyři druhy loríčků. Má jich nejvíce ze všech zoo v Evropě
Ochránci plánují záložní populaci v zajetí
Jednotlivé subpopulace loríčků perlolících jsou od sebe natolik vzdálené, že to ztěžuje možnost udržení genetické variability a rozšíření druhu na nějaké větší území. Záchranný program je o to složitější, že neexistuje žádná záložní populace v zajetí. To dělá z loríčka perlolícího vítaný cíl pro vybírače hnízd a překupníky s vzácnými zvířaty. Záchranný tým loríčka perlolícího do budoucna počítá s možností založení chovné populace v zajetí a vypouštěním odchovaných mláďat zpět do přírody, jako se to děje například u neofémy oranžovobřiché v Tasmánii. Vyžádá si to ale úplně jiný přístup, protože dosud se žádného loríčka perlolícího nepodařilo v zajetí dlouhodobě udržet při životě.
Ochránci se ale chtějí inspirovat záchranným programem a chovem příbuzného loríčka žlutobokého duhového (Cyclopsitta diophthalma macleayana), který se vzácně vyskytuje i v soukromých chovech v Austrálii. Díky tomu si pět ptáků dovezlo v roce 2019 do Evropy i německé Sdružení na ochranu ohrožených druhů papoušků (ACTP), což hlasitě kritizovali někteří australští politici. Každopádně záchranný chov loríčků perlolících bude běh na dlouhou trať a je otázka, zda není příliš pozdě na to odchytávat z přírody ptáky, které se zřídkakdy podaří vůbec spatřit.
Úvodní ilustrace: Sally Elmer