Jan Potůček Pětadvacet papoušků ara, kakadu a také jednoho zoborožce přivezla slovenská společnost Arakovo na páteční akci do obchodního centra Palác Pardubice. Přímo v atriu u hlavního vchodu postavila stan jako na nějaké pouti, po stranách k němu připevnila provazové sítě, aby se papoušci nerozutekli po obchoďáku (rozletět se nemohli, protože měli ustříhané letky a mnohdy i ukousané ocasy). Rodiče s dětmi si na tu nádheru mohli vystát obří frontu a když se dostali do kýženého stanu, zadarmo se vyfotit s vybraným exotem. Od jedenácté dopoledne do čtvrté odpoledne. Pět hodin bez přestávky a bez nějakého klidného zázemí pro papoušky.
Učiněný ptačí koncentrák
Arakovo v Pardubicích jsem stihl na poslední chvíli, už se balilo. Proto jsem také z dálky slyšel charakteristický křik arů, ale nikoli z produkce v obchodním domě, ale z kovového přívěsu k autu, do které personál Arakova postupně nosil víc než dvacítku papoušků. Převoz ve stejné „kovové rakvi“ mě šokoval už loni při návštěvě Bojnic na Slovensku, kde má Arakovo přes sezónu nastálo postavený návštěvní stan hned vedle místní zoologické zahrady. Tam za návštěvu vybírají od lidí vstupné, v Pardubicích za jejich vystoupení zaplatilo obchodní centrum, protože vědělo, že lidé od papoušků prokorzují k obchodům.
Loni v Bojnici mě ten způsob přepravy arů a dalších velkých papoušků klasickým přívěsem na nářadí šokoval. Později jsem zapátral a dočetl se, že takto denně převáží papoušky 39 k m do Bojnic a zase zpět, ale aspoň mají nějaké stálé zázemí. Ovšem při putování po České republice nejde o 39 km. Když jsem minulý týden připravoval článek o chystaném vystoupení Arakova v Pardubicích, jen z otevřených zdrojů na internetu jsem lehce zjistil, že papoušci v téhle „kovové rakvi“ najezdí i stovky kilometrů denně. V tomto letním počasí, kdy odpolední teploty ve stínu přesahují třicítky a ve Sluncem rozpáleném kovovém přívěsu to musí být mnohem víc.
„I slepicím se přeci přistřihují křídla“
Navíc ti ptáci jsou podle všeho v přívěsu naskládaní halabala, sedí na bidýlkách a jakékoli prudké zabrzdění je musí vyhodit proti stěně. Kolik si jich už při takové cestě zlomilo vaz nebo „jenom“ křído? A kde tedy tito papoušci nocují, když se přesouvají den za dnem po akcích, které jsou od sebe vzdálené ony stovky kilometrů (zcela prokazatelné jsou cesty z Ostravska na Českobudějovicko a zpět nebo z Havířova do středních Čech a zpět na otočku). Pevně věřím, že ne v tom kovovém přívěsu! I když kondice ptáků by tomu nasvědčovala. Takovou koncentraci arů bez ocasů, aby člověk pohledal. Většina papoušků je alespoň částečně oškubaná, jejich peří je přeschlé, nezdravé…
Proti vystoupení Arakovo v Pardubicích se vzedmul odpor už před páteční produkcí. Proto také na místo dorazilo více lidí, kteří takové zacházení s papoušky odsuzují. Někteří se dali do řeči s personálem, který si Arakovo najímá jako letní brigádníky ze Slovenska, a kteří nejsou pro zacházení s velkými papoušky kompetentní. „Křídla zastřižená, na dotaz pracovníka Arakova mi bylo řečeno, že je to normální a že slepicím se to také dělá. Dále mi sdělila, že se do toho nemám sr*t, že veškeré problémy na Slovensku jsou vyřešené. Papoušci mají údajně 100 % péči (vůbec to tak nevypadá). Také mi řekla, že někde v Brazílii je pytlačí, tak že se tady mají krásně. Opravdu hrozný přístup,“ popsala svoji zkušenost Klára Čermáková.
Pětihodinová mimořádně stresující směna
Zároveň Klára Čermáková poukázala na fakt, že i když bylo ve stanu v atriu Paláce Pardubice celkem 25 papoušků, měli k dispozici jen minimum bidel a většina ptáků se pohybovala po zemí nebo se zdržela na síťovině spuštěné podél stěn stanu. Krmení měli poházené na zemi. „Ostatní papoušci jsou zavěšeni na síti, do které se mohou jednoduše zamotat,“ všímá si Klára Čermáková. Na facebookové skupině Papouščí fauna dokonce běžel krátký videopřenos, který zajistila Monika Hamplová. Ukazuje v něm nekonečnou frontu rodičů s dětmi čekajícími na papoušky, i jak to potom vypadá uvnitř stanu. Personál papoušky neurvale zvedá k focení, to samé se zoborožcem, který je oproti papouškům mnohem stresovější zvíře. Ptáci nemají před návštěvníky možnost úniku, lidé prochází před nimi a za nimi, kdykoli si na ně můžou sáhnout a další lidé přihlíží přes síťové stěny stanu. Mimořádně stresová situace, která trvala pět hodin.
A když je po všem, mladý personál Arakova papoušky naláduje do přívěsu, přes který je přehozená plachta, aby bránila většímu rozpálení kovové konstrukce od Slunce, a odváží je neznámo kam, aby se s tím samým autem, ovšem bez přívěsu, za chvíli vrátil pro zbytek. Alespoň ten zoborožec má samostatnou přepravku. Jedno je jisté: hanba všem, co si takovou „atrakci“ objednávají. Dvakrát hanba těm, co Arakovu prodávají ptáky, protože jim musí být dostatečně známo, k jakému životu je odsuzují. A třikrát hanba českým úřadům, pokud u nich tohle zacházení s živými tvory projde. Protože i dobytek převážený na porážku má zajištěny lepší podmínky přepravy než tito nebozí ptáci.
Úvodní foto, galerie a videa: Jan Potůček, Ararauna.cz
