Jan Potůček O trablech s ocelovými lanky k okýnkům vedoucím z vnitřních do venkovních voliér jsem na Ararauně psal už před šesti lety. Tehdy jsem upozorňoval, že lanka, kterými se vytahují okénka zvenku a ocelové lanko je tak od stropu venkovní voliéry dostupné papouškům, se musí pravidelně kontrolovat, protože by ho mohli svým zobákem narušit a postupně úplně odkousnout. V tehdejším článku jsem se věnoval tloušťce ocelového lanka, protože jsem ve svých voliérách pro ary používal lanka o průměru 0,5 mm, která ptáci poměrně lehce zničili. Po výměně za lanka o průměru 2 mm se to už neděje, ale papoušci si našli další „zábavu“.
Šroubování matiček, to je naše!
Protože se arům už nedaří silnější lanko narušit, plně se soustředili na lanovou svorku, kterou je lanko připevněné k očku na okýnku. Svorka je připevněná k lanku dvěma matičkami, pod kterými je podložka, která drží překřížené lanko ve svorce. No a právě na tyto matičky se papoušci zaměřili. Postupem času se mi začalo stávat především u araraun, že se tak dlouho snažily matičky vyšroubovat, že se jim to podařilo, poté odstranili podložku a lanko vypadlo ze svorky, čímž se uvolnilo z očka na okně a to spadlo a zavřelo se. Do letošního léta stačilo, když jsem v takovém případě matky pořádně utáhl.
Jenže ani silně utažené matky neodolají zobáku loňského mláděte arů araraun, které je vyšroubovalo v jednom týdnu dokonce třikrát za sebou! Když pak člověk zatáhne za lanko, aby otevřel okýnko, a dostatečně rychle si nevšimne, že toto lanko je volné, vyletí mu stropem venkovní voliéry a následovat musí pracné nasazování lanka do ohnutých trubiček, jimiž má procházet, aby systém „kladky“ pro otevírání a zavírání okna fungoval. Což znamená vzít čtyřmetrový žebřík a vylézt na střechu voliér, protáhnout lanko nahoru, přechodit si ho přes celou pětimetrovou voliéru, opět provléknout trubičkou a na obou koncích přidělat.
Matka v trubce, zobák má smůlu
Když loňské mladě ararauny vyšroubovalo matky ze svorky ocelového lanka potřetí, vymýšlel jsem, jak mu v tom zabránit. A napadlo mě skrýt celou svorku i ocelové lanko do kovové trubičky, přes kterou by se k nim nedostalo. Změřil jsem si vzdálenost od očka na okýnku, když bylo otevřené, k ústí ohnuté trubičky na stropu venkovní voliéry a použil jsem dutý hliníkový držák k rozbitému „vodnímu“ vysavači do zahradního bazénu. Uříznul jsem potřebnou délku, lanko trubičkou protáhnul a teprve poté znovu přidělal svorku. Trubičku jsem pak nechal volně stát nad okýnkem. Ve chvíli, kdy okénko pomocí lanka otevřu, vytáhnu ho až do bodu, kdy trubička zakrývá celé lanko mezi očkem na okýnku a stropem voliéry.
Pokud je tedy okénko otevřené a mladá ararauna ve venkovní voliéře, ke svorce a matkám se přes hliníkovou trubičku nedostane. A pokud zůstane mládě zavřené ve venkovní voliéře, například když čistím vnitřní zázemí, trubička svou vahou klesne opět až na horní lištu okýnka a skryje svorku s matkami, volná zůstane jen část ocelového lanka mezi touto trubičkou a stropem voliéry. Od namontování tohoto zlepšováku se zatím mladé ararauně lanko od okénka uvolnit nepodařilo, ale já vím, že se o to bude pokoušet. Snad tedy nebude potřeba nějaký další takový zlepšovák.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
