Jan Potůček Zajímavou adaptaci nelétavého novozélandského papouška kakapa sovího na nebezpečí představující dva obří pravěké druhy orlů odhalila genová sekvence tohoto vzácného ptáka. Vědci si lámali hlavu nad tím, z jakého důvodu u některých kakapů převládá světle zelené zbarvení a u jiných olivové. Vědci Lara Urban z německého institutu Helmholtz AI, Německo a Māori iwi Ngāi Tahu z Aotearoa New Zealand Department of Conservation ve své zprávě zveřejněné v časopisu PLOS Biology zveřejnili výsledek genové analýzy 168 kakapů, kteří v době výzkumu představovali prakticky celou zbytkovou populaci těchto tajemných ptáků. Ukázalo se, že zelené a olivové zbarvení je u kakapů zastoupené takřka rovnoměrně.
Skenovací elektronová mikroskopie prokázala, že zelené a olivové peří kakapů reagují na světle odlišně. Původně byli všichni kakapové zelení, olivová barva se u nich poprvé objevila asi před 1,93 miliony let. Toto období se shoduje s dobou, kdy se v areálu výskytu kakapů vyvinuli dva pravěcí draví ptáci: orel Haastův a orel Eyelesův. Předpokládá se, že oba ptáci vyhynuli brzy po příchodu Maorů na Nový Zéland asi před 600 lety. Orel Haastův je největší známý druh orla, který vážil 10 až 18 kilogramů a rozpětí křídel měl okolo čtyř metrů. Počítačové simulace naznačují, že pokud byl potenciální cíl dravců zbarven vzácnější a méně častou barvou, bylo méně pravděpodobné, že takovou kořist uloví. To může vysvětlovat, proč se u kakapů obě barvy zachovaly dodnes.
Do 30 generací by barevné rozdíly mohly zmizet
Podle autorů studie pochopení vzniku různých zbarvení stejného druhu zvířete může pomoci při ochraně kriticky ohrožených druhů. Pokud by kakapové nečelili útokům velkých orlů, kteří při hledání kořisti využívali dobrý zrak, barevné variace těchto papoušků by během pouhých 30 generací vymizely. „Použitím kompletní genomové knihovny tohoto druhu jsme vysvětlili, jak mohou být současné barevné varianty kakapů výsledkem tlaku vyhynulých predátorů,“ uvedl Andrew Digby z novozélandského ministerstva životního prostředí. „Použití genetiky pro pochopení současného významu takových charakteristik je důležité, protože se snažíme obnovit původní populaci kakapů snížením intenzivního managementu a jejich návratem do původních biotopů.“
Kakapům hrozilo bezprostřední vyhubení poté, co přistěhovalci na Nový Zéland zavlekli nové druhy predátorů, jako jsou kočky, krysy nebo lasice. V roce 1995 zbývalo posledních 51 jedinců, které se podařilo díky intenzivnímu záchrannému programu postupně rozmnožit až na dnešních 250 jedinců. Drtivá většina kakapů obývá speciální ostrovní rezervace zbavené všech predátorů, vybraní jedinci ale byli nedávno vysazeni i do oplocené rezervace na pevnině Nového Zélandu. Všichni papoušci jsou sledovaní pomocí GPS lokátorů a mají sekvenované genomy. Lidé tak můžou ovlivňovat, kteří ptáci můžou vytvořit páry a zplodit potomky. Část mláďat je odchováváno ručně, ochránci se ale většino snaží bezprizorní a samicí nekrmená mláďata podložit „zaslouženým matkám“ v přírodě.
Úvodní foto: Department of Conservation New Zealand
