Jan Potůček Patří mezi papouščí druhy, na které se kvůli častému nelegálnímu obchodu vztahuje nejpřísnější první příloha mezinárodní úmluvy o obchodování s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin (CITES). Amazoňan rudoocasý je zároveň asi nejdražším dostupným druhem amazoňana, což z něj činí velmi atraktivní druh pro chovatele specializující se právě na amazoňany. A podle brazilské Společnosti pro výzkum divoké zvěře a environmentální vzdělávání (SPVS) je to také jediný ohrožený druh brazilského papouška, jehož divoká populace významně narůstá. Pomáhá tomu projekt vyvěšování umělých hnízdních budek.
„Jen ať sem přijdou ochránci, zastřelím je!“
Ke konci druhého tisíciletí se početnost amazoňanů rudoocasých v brazilském Atlantském lese snížila na méně než 5000 jedinců. Jako potravní specialisté závislí na stromech guanandi, v jejichž dutinách také hnízdí, doplatili na intenzivní těžbu dřeva. Během poměrně krátkého období bylo pokáceno 88 % stromů v Atlantském lese. Ruku v ruce s tím se amazoňané rudoocasí stávali a stále ještě stávají cílem nelegálního obchodu s ptáky vybranými z hnízd v přírodě. V odlehlých oblastech, jako je ostrov Rasa u pobřeží jihobrazilského státu Paraná, domorodí obyvatelé nanášeli na stromy ptačí lep, aby papoušky odchytili k prodeji nebo k jídlu, popsal webu Mongabay místní rybář Antonio da Luz dos Santos.
Právě ostrov Rasa si vybrala SPVS za ideální místo pro záchranný projekt amazoňanů rudoocasých, protože se na něm nachází jak hřadoviště těchto papoušků, tak i hnízdiště. Mnoho místních obyvatel záměr SPVS původně odmítalo. „Byl jsem jedním z těch, co se na ostrově bouřili proti SPVS. Řekl jsem, že kdyby ke mně přišlo, zastřelil bych je,“ popsal jeden z místních mužů Eriel „Nininho“ Mendes. Jeho ovocný sad totiž papoušci neustále ničili a mnoho místních se nechtělo vzdát možnosti lovu těchto ptáků. SPVS ale přesto záchranný projekt spustila a zaměstnala v něm právě místní, aby pomohli vypořádat se s nedostatkem původních stromů guanandi výrobou umělých hnízdních budek.
Na ostrově Rasa je vyvěšeno přes 100 budek pro amazoňany
Společnost požádala o pomoc řadu místních, včetně rybáře Antonia. „Lidé tehdy říkali, že to nebude fungovat. Ale jednoho dne jsem šel do lesa a uvnitř budky bylo mládě,“ popsal situaci, která ho přiměla nechat se najmout SPVS na výrobu a vyvěšování budek. V roce 2003 instalovali prvních 15 budek a ty byly o hnízdní sezóně stoprocentně obsazeny. Amazoňanům vyhovovala jejich velikost uzpůsobená právě těmto ptákům, ale také speciální vletové otvory, které znemožňují predátorům dostat se do budky. „Máme záběry z fotopasti, které zachycují jestřába, který se snaží dostat do budky, ale nepodařilo se mu to,“ líčí koordinátorka záchranného projektu Elenise Sipinski.
Po počátečním úspěchu se ochráncům podařil po celém ostrově instalovat přes 100 hnízdních budek a další v blízkých oblastech. „Nininho“, který zprvu hrozil ochráncům přírody zastřelením, nyní sází ovocné stromy určené přímo papouškům, což přitahuje turisty, kteří se ubytovávají v jeho penzionu. „Turisté se, přijedou, stráví s námi den, jí naše jídlo, procházejí se po ostrově, chodí se mnou k moři a loví ústřice,“ popisuje. „Papoušci jsou teď pro mě zdrojem mých zisků,“ dodává. A amazoňanů rudoocasých přibývá. Sice nejen díky projektu na ostrovu Rasa, ale jejich populaci nyní tvoří na 9000 jedinců a v Červené knize IUCN se tento druh přesunul z kategorie „ohrožený“ (EN) mezi „téměř ohrožené“ (NT).
Úvodní foto: SPVS / Zig Koch
