Jan Potůček Snaha vrátit nelétavé papoušky kakapy soví na pevninu Nového Zélandu nese první ovoce. Dva ze tří samců, kteří obývají oplocenou a přísně hlídanou rezervaci Mountain Maungarautari, začali na přelomu roku tokat a vůbec poprvé po více než století se tak na pevnině ozval charakteristický bučivý hlas trochu podobný svatebnímu volání bukačů velkých. Jako první začal tokat jedenáctiletý samec Taetanga, a to už v prosinci loňského roku, informovalo novozélandské ministerstvo životního prostředí. Krátce na to se přidal i šestiletý samec Tautahi. Ochránci nezjistili, zda se k nim přidal i nejmladší z trojice samců Bunker.
Na pevnině jsou zatím vypuštění pouze samci
„Bučení“ je jedním z charakteristických rysů svatebního chování samců kakapů, jehož cílem je přilákat pozornost potenciálních partnerek. Samci v rezervaci Mountain Maungarautari však zatím mají smůlu, v rámci projektu návratu kakapů na pevninu jsou v lokalitě vypuštěni pouze samci. „I když tokání samců ještě nemusí nutně znamenat, že rezervace bude v budoucnu úspěšným hnízdištěm kakapů, je to jasným znamením, že se tam cítí jako doma a chovají se přirozeně,“ říká Tāne Davis z ochranářské skupiny Kākāpō Recovery zaměřené na záchranu a rozvoj populace kakapů. Dosud byli všichni volně žijící kakapové drženi ve speciálních ostrovních rezervacích zbavených všech predátorů.
„Slyšet znovu v Maungarautari bučení kakapů je důkazem důležitosti a úspěchu našeho vztahu s původními obyvateli Nového Zélandu. Těšíme se na další kroky a doufáme, že jednoho dne v Maungarautari přivítáme samičky kakapů a dostanou příležitost k rozmnožování tohoto vzácného druhu,“ dodal Davis. „Bylo to úžasných a místy i náročných 18 měsíců učení, a to jak pro ptáky, tak pro všechny, kteří se podíleli na tomto průlomovém úsilí o obnovu druhu,“ shrnula dosavadní vývoj v rezervaci její generální ředitelka Helen Hughesová. Trojice samců, kteří nyní obývají oplocenou rezervaci, nejsou první kakapové v této lokalitě. Papoušci se tu za poslední měsíce několikrát vyměnili.
Původně bylo v rezervaci 10 samců
Několik samců kakapů se totiž naučilo překonat plot a hrozilo, že uniknou do volné přírody, kde by je mohli chytit dravci. Podle Deidre Vercoe, provozní manažerky záchovného programu kakapů při novozélandském ministerstvu životního prostředí, je tokání samců skvělým signálem, ale zatím je příliš brzy na to, aby se dalo říct, zda by se jednoho dne mohli kakapové v rezervaci rozmnožovat. „Ve hře je mnoho faktorů. Tito samci byli v posledních šesti měsících přikrmováni, aby neměli snahu utíkat přes plot z rezervace. Je pravděpodobné, že jim to napomohlo dostat se do toku, takže nevíme, zda by se v rezervaci bez tohoto přikrmování rozmnožovali,“ vysvětlila Vercoe.
„Dříve samci v ostrovních lokalitách bez samic také tokali. Než budeme mít dostatek potřebných informací o vhodnosti této konkrétní rezervaci, bude to trval ještě mnoho let,“ míní Deidre Vercoe. Před příchodem přistěhovalců na Nový Zéland žili kakapové hojně na obou hlavních ostrovech. Ochránci by chtěli docílit stejného stavu, ale závisí to také na výsledku vládního programu, který chce oba ostrovy do roku 2050 zbavit všech nepůvodních predátorů, tedy krys, zdivočelých koček či lasic, které pro kakapy představují smrtelnou hrozbu. Kakapové žijí v rezervaci Mountain Maungatautari od července 2023. Do projektu bylo zapojeno deset samců, z toho sedm muselo být vráceno do ostrovních rezervací kvůli opakovaným útěkům mimo rezervaci.
Úvodní foto: Department of Conservation / Sabine Bernert
