Jan Potůček Konkurují invazní papoušci mníšci šedí a alexandři malí původním druhům ptáků v Evropě, nebo spíše doplnili část ekologického prostoru, který dosud žádné ptačí druhy nevyužívaly? Na tuto otázku se zaměřila studie, jejíž výsledky zveřejnil ornitologický časopis IBIS. Výzkum se zaměřil na ptačí společenstva v šesti italských městech, mj. v Milánu, Římě a Neapoli. Celkem šlo o 220 lokalit, které vědci sledovali jak během hnízdní sezóny, tak i v zimě. Nezaměřovali se přitom pouze na výčet ptačích druhů, ale mapovali fungování ptačího společenstva jako celku, včetně shánění potravy, využívání jednotlivých stanovišť a životního stylu jednotlivých druhů.
Závěry studie jsou zajímavé. Ptačí komunity, do kterých se integrovali invazní druhy papoušků, konzistentně širší ekologickou niku než města bez nich. Expanze mníšků a alexandrů neprovázela silné překrývání rolí těchto papoušků s původními druhy ptáků. „Papoušci zastávali kombinace znaků, které byly v původním společenstvu neobvyklé nebo chyběly. Jinými slovy, papoušci zřejmě zaplňují prázdná místa v prostoru ekologické strategie v městském prostředí,“ komentuje závěry studie web Birdguides.com. Mníšci šedí i alexandři malí se objevovali výhradně na okraji ptačích společenstev, což podle autorů studie naznačuje, že spíš přispívají novými ekologickými funkcemi, než by konkurovali původním druhům ptáků.
Neznamená to, že papoušci nemají dopad na původní ptáky
Vědci jsou přesvědčeni, že pokud by mníšci a alexadři ze sledovaných ptačích společenstev zmizeli, nijak by to nenarušilo ekologickou strukturu těchto společenstev. Tím podporují tezi, že papoušci tato společenství spíše doplňují, než by měnili stávající role původních druhů ptáků. Platí to jak během hnízdního období, tak i v zimě, kdy bývají ptačí společenstva funkčně jednodušší a zdroje potravy omezenější. V italských městech, se papoušci nevyskytují, jako je Turín nebo Campobassa, byl prostor pro jejich příchod a fungování užší, a to zejména mimo období rozmnožování. Autoři studie ale varují, že jejich výsledky by neměly být chápány jako důkaz, že invazní papoušci nemají žádný ekologický dopad.
Mezi mníšky, alexandry a původními druhy ptáků dochází k interakcím, jako jsou pokusy o predaci, agrese nebo soutěžení o zdroje potravy a hnízdní dutiny (v případě alexandrů malých; mníšci šedí si staví vlastní velká hnízda z větviček). „Zjištění, že nepůvodní papoušci se zaměřují na nedostatečně využívané ekologické strategie, však zdůrazňuje důležitost zvážení funkční, nikoli pouze taxonomické, rozmanitosti v ekologii městských ptáků,“ dodávají autoři studie. Mníšci šedí a alexandři malí se vyskytují ve velkých městech nejen v Itálii, ale také v Řecku, Německu, Nizozemsku, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku nebo Velké Británii. Hnízdění invazních alexandrů malých zaznamenalo i Polsko.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Giles Laurent
