Jan Potůček Nejmladší mláďata arů arakang ve volné přírodě mají minimální šanci na přežití, i když rodiče mají dostatečné zdroje potravy. Zjistili to vědci z americké univerzity Texas A&M College of Veterinary Medicine and Biomedical Sciences, podle nichž arakangy upřednostňují starší mláďata před mladšími a prakticky nikdy nevyvedou všechny mladé, co se vylíhli. Záměrně totiž odmítají krmit nejmladší potomky. Ve výsledku tak z jedné snůšky přežije jedno nebo dvě mláďata, i kdyby se vylíhla hned čtyři. „Vědci už léta vědí, že u arakang se líhne více mláďat, než kolik jich potom vylétne z hnízdní dutiny,“ řekl webu Earth.com Donald Brightsmith, profesor na katedře veterinární patobiologie zmíněné texaské univerzity.
„Zjistili jsme, že 26 procent druhých mláďat arů arakang a téměř všechna třetí a čtvrtá mláďata uhynou předtím, než můžou opustit hnízdní dutinu,“ konstatuje Donald Brightsmith. Podle Gabriely Vigo-Traucové, přední výzkumnice Schubotova centra pro aviární medicínu, je jedním z důvodů fakt, že mláďata se líhnou postupně, protože o vejce samice klade s několikadenním odstupem. Mezi jednotlivými mláďaty je tedy mnohadenní věkový rozdíl, který hraje klíčovou roli. Na základě toho se rodiče rozhodují, jaká mláďata krmit a která ne. „Je to nelítostná taktika přežití,“ konstatuje web Earth.com. Když se termín líhnutí dvou různých mláďat liší o čtyři a více dní, začínají se rodiče více starat o starší mládě.
Nejen že je nekrmí, ale samice nejmladší mládě ani nezahřívá
„Tato diferenciace vede k otřesnému zanedbávání a následnému hladovění nejmladších mláďat,“ konstatují vědci. Zatímco v chovech v zajetí jsou taková mláďata odebírána k ručnímu dokrmení, v přírodě prakticky nemají šanci přežít. Vědci z univerzity Texas A&M ale vymysleli způsob, jak s tímto problémem bojovat a zmírnit úmrtnost zanedbávaných mláďat. Řešením jsou náhradní rodiče, tedy jacísi pěstouni. Stačí podle nich podstrčit taková mláďata párům, které mají pouze jediné mládě, nebo přišli o snůšku, případně je jejich snůška neoplozená. Hladovění je u arů arakang příčinou 45 procent všech úhynů mláďat, přičemž třetí a čtvrté mládě přežije jen zřídkakdy.
Co je ale příčinou toho, že uhyne i 26 procent druhých mláďat? Vědci zkoumáním divoké populace arakang v národní přírodní rezervaci Tambopata v Peru zjistili, že důvodem není nedostatek potravy. Nainstalovali proto kamery do umělých hnízdních budek v rezervaci a byli šokováni záběry z nich. Mláďata arů mají na krku jasně viditelné volátko, u kterého je patrné, zda je plné potravy či nikoli. „Zachytili jsme videa samic pokoušejících se překrmit svá nejstarší mláďata, zatímco třetí mládě se pomalu pohybovalo po budce a žadonilo o potravu,“ popisuje doktor Brightsmith. „Ba co víc, mláďata v tomto věku ještě nedokážou regulovat svoji tělesnou teplotu, takže musí být v hnízdě. Viděli jsme, že samice nejmladší mládě umírající hlady ani nezahřívala,“ dodává.
Řešení? Adopce jiným párem. Podařilo se to už 28x
„Jako vědci se snažíme nedělat to, čemu se říká antropomorfizace – spojování lidských představ o morálce u zvířat. Ale je těžké se na to dívat a nemyslet na to jako na rodičovské týrání,“ říká Donald Brightsmith. Vědci se proto pokusili nejmladší mláďata zachránit. „Abychom tak mohli učinit, několik týdnů jsme je chovali v zajetí, než jsme je umístili do hnízd arakang s mláďaty v podobném vývojovém stadiu nebo těm ptákům, kteří přišli o všechna svá mláďata kvůli útoku predátorů,“ vysvětluje veterinářka Gabriela Vigo-Traucová. Úspěch je zaručen v případě, kdy všechna mláďata v hnízdě vypadají stejně veliká. V tom případě rodiče většinou přijmou osiřelá mláďata za svá.
Potvrzují to i čísla. I přes počáteční zmatek, kdy se dospělí musí vyrovnat s tím, že najednou mají v hnízdě víc mláďat, začnou se o ně starat. Výzkumnému týmu se takto zatím podařilo podložit do hnízd 28 mláďat během tří hnízdních sezón. I když arové arakangy, tedy jejich jihoamerický poddruh, nepatří mezi ohrožené druhy, poznatky ze záchrany nejmladších mláďat by mohly pomoci jiným papouščím druhům po celém světě. „Papoušci jsou jednou z nejohroženějších skupin ptáků na světě,“ říká Donald Brightsmith. „Doufáme, že tento program a pochopení redukce potomstva může pomoci s ochranu široké škály druhů papoušků žijících v tropech.“
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
