Jan Potůček UVNITŘ FOTO – Nezvyklý nález čekal v sobotu dopoledne obyvatele jednoho rodinného domu v Prosenicích na Přerovsku. Ve větvoví stromu na jejich zahradě visel ara ararauna bez známek života. Papouškovi už nebylo pomoci, ale byl označený kroužkem, který nálezci vyfotografovali a poslali do redakce webu Arararuna.cz, zda by jeho prostřednictvím nebylo možné vyhledat majitele uhynulého ary. „V sobotu jsme na zahradě našli mrtvého papouška. Nevím, jak jinak bych dohledala majitele, aby to věděl,“ napsala nálezkyně Martina Nováková Karlíková. „Držel se stromu, ale byl hlavou dolů,“ popsala pozici, v jaké papouška objevili.
Ara na sobě neměl kšíry, a tudíž není jasné, zda šlo o domácího mazlíčka, který ulétl při volném létání, případně uprchl majiteli, který s ním volný let nepraktikoval. Anebo zda šlo o „divokého“ voliérového ptáka. Jisté je, že ara byl čtyřletý, vylíhl se v roce 2022. Svědčí o tom číslo kroužku, které nálezkyně vyfotografovala – 22 002. Kroužek byl nezvykle velký, s průměrem 16 mm, který se používá spíše u arů zelenokřídlých (pro ararauny je běžná velikost 14 mm). Snad proto šel z pařátu uhynulého ary volně stáhnout a nálezkyně ho stále má u sebe. Samotného papouška už nikoli. „Můj otec byl rychlejší a zakopal ho v sobotu na zahradě,“ vysvětlila poté, co dostala od redakce radu, aby aru zabalila do igelitové tašky a umístila do mrazáku, než si ho vyzvedne majitel.
Hledání majitele je složité, i když je známé číslo kroužku
Ara ararauna nepatří mezi druhy papoušků, které by spadaly do první přílohy CITES, úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, u kterých je povinná registrace u místně příslušných krajských úřadů. Majitel papouška se tak nedá dohledat podle čísla kroužku v celostátním Registru CITES ani v jiné databázi, pokud ho dopředu nenahlásil do některého z dobrovolných registrů pro případ, že by ulétl. Čistě teoreticky by mohl mít číslo kroužku zapsané i jeho veterinář, ale najít ho by bylo také komplikované, když není jasné, odkud ara ulétl. V minulosti takto lidé našli už jen kostru papouška v městském parku v Havířově, na které byl také kroužek. Podle jeho čísla se ale majitele nepodařilo vypátrat.
Pro papoušky, kteří uletí svému majiteli v zimních měsících, je největším nebezpečím zima (což pro poslední dny neplatí), dravci, a především nedostatek potravy. Velké druhy arů však nemají v naší přírodě mnoho nepřátel, pro dravé ptáky jsou příliš velcí. V aktuálním případě tak ararauna zřejmě uhynula na stres a nedostatek potravy, což by znamenalo, že se ve volnosti pohybovala už několik dní. Ulétlí papoušci obvykle vyhledávají přítomnost lidí a v zimě se snaží přiživovat na krmítkách pro divoké ptáky. Arové jsou ale příliš velcí na to, aby se mohli z takových krmítek nažrat. Od jara do podzimu můžou v přírodě konzumovat pupeny a květy stromů a keřů, později i jejich plody. Nemají však zkušenost s tím, co je pro ně toxické a co ne.
Úvodní foto: Martina Nováková Karlíková
