Jan Potůček Veleúspěšná série odchovů plodožravých ptáků ve zlínské zoologické zahradě pokračuje. Po loňském historicky prvním odchovu dvou mláďat tukanů obrovských se zoo letos podařilo úspěch zopakovat a odchovat rovnou tři mláďata pod rodiči. Přitom to u párů, které už jednou mláďata odchovaly, vůbec samozřejmé. V Česku se odchov tří mláďat a k tomu ještě hned rok po prvním úspěšném hnízdění rodičovského páru, zatím nikomu nepodařil. Letošní tři mláďata již opustila hnízdní budku a společně s rodiči jsou k vidění ve veřejné expozici komplexu Jaguar Trek. V minulosti se v Česku podařilo tukany obrovské odchovat jenom Zoo Hodonín. U soukromých chovatelů bylo odchovů vícero, ale často umělých.
Chov tukanů obrovských, a především jejich odchov je velmi náročný. Ačkoli se v posledních letech dostávající do stále většího počtu zoo, úspěšně odchovaných mláďat je pomálu. „Tento druh tukanů chová v Evropě 39 institucí, za uplynulý rok se mláďaty mohou pochlubit pouze čtyři zoo včetně zlínské. Zásadní pro úspěšný odchov je vytvoření optimálních podmínek pro hnízdění, to může být největší úskalí. V hnízdní dutině je potřeba zajistit správnou teplotu a vlhkost, velmi důležitou roli hraje velikost, a dokonce i tvar samotné budky. Tukani citlivě reagují na stres a rušivé vlivy okolí. Jakékoli vychýlení z optimálních podmínek může způsobit opuštění hnízda a úhyn mláďat,“ popisuje kurátor chovu ptáků Zoo Zlín Václav Štraub.
Tukaní prokletí: nedokáží odbourávat železo v krmivu
Dalším důležitým faktorem je správná výživa. „Tukani jsou především plodožraví ptáci, u nás základ jejich jídelníčku tvoří papája, kanadské borůvky, mango, žlutý meloun, jablka a hrušky. Nabízené krmivo nesmí obsahovat vysoké množství železa, tukani jej totiž nedokáží odbourat. Během hnízdění je potřeba doplnit jídelníček o živočišnou složku, konkrétně v Zoo Zlín podáváme cvrčky a sarančaty,“ vysvětlil Václav Štraub. Problém s odbouráváním železa vede u chovu tukanů v zajetí často ke zdravotním problémům a úhynům. Nevyhnula se jim ani hodonínská zoo, která tyto ptáky z tuzemských zoologických zahrad odchovala jako první. V současné době je ale už nechová, nevyšel ani druhý pokus o jejich návrat do zahrady.
Jak probíhal letošní druhý úspěšný odchov tukanů ve zlínské zoo? „Samice na konci dubna snesla čtyři vejce. Abychom zajistili co nejlepší šanci na odlíhnutí všech vajec, dvě jsme odebrali a umístili do líhně v chovatelském zázemí. V polovině května se v líhni objevilo první mládě. Jeden den je chovatelé krmili každé tři hodiny speciální kaší, poté jej vrátili zpět k tukaním rodičům. Ti už mezitím pečovali o čerstvě vylíhnuté mládě. Chovatelé z jejich budky odebrali zbylé vejce a umístili je také do líhně. Po dvou dnech se vylíhlo třetí mládě, které následně přesunuli k tukanímu páru. Od té doby byla mláďata plně v péči rodičů, do odchovu jsme vůbec nezasahovali. Všichni tři mladí tukani jsou vitální a skvěle prospívají,“ popsal Václav Štraub.
Zlínská expozice pro tukany je obří, i to pomohlo k úspěchu
Ve Zlíně věří, že úspěchu napomohla i velikost expozice tukanů, která je nadstandardní. Vnitřní voliéra měří na šířku 9,5 m, na délku 15 m, výška činí 5,5 m. „Rodiče tak mají možnost trávit čas mimo okolí budky a navzájem se nestresují. Částečně tím simulujeme podmínky ve volné přírodě, kde jeden z rodičů obstarává potravu a druhý zahřívá mláďata, nebo hlídá v okolí hnízda,“ vysvětlil Václav Štraub. To třeba ve východoslovenské Zoo Košice, kde tukany obrovské v minulosti také odchovali, po změně expozice, kdy se návštěvníci mohou procházet jak okolo venkovní voliéry, tak procházet i zázemím a vidět vnitřní prostory s budkou, už odchov nezopakovali. Chovný pár tam ale stále mají.
Tukan obrovský je největší a asi nejznámější z více než 40 druhů tukanovitých ptáků. I když to na první pohled nevypadá, tukani jsou nejbližší příbuzní našich datlů a strakapoudů. Domovinou tukanů obrovských je Střední a Jižní Amerika, zejména oblasti Brazílie, severní Argentiny a Paraguaye. Charakteristickým znakem je obrovský, přesto lehký zobák, který měří až 20 cm a tvoří tak téměř polovinu délky těla. Slouží nejen ke sběru potravy, ale také k termoregulaci nebo komunikaci s ostatními jedinci. Nejvíce času tukani tráví v korunách stromů, kde se pohybuje zejména mohutnými přískoky. Bez pomoci křídel dokáží překonat i více než metrovou vzdálenost.
Fotografie: Zoo Zlín
