Jan Potůček Třetí lednový den se v Centru ochrany přírody (Cecfau) a brazilském státě Sao Paulo vylíhl první letošní ara kobaltový. Centrum se i s tímto mládětem stará o 14 papoušků tohoto druhu a od roku 2019 se mu podařilo odchovat celkem 22 arů kobaltových (jenom loni šlo o šest mláďat). Deset z nich bylo vypuštěno do volné přírody v národním parku Boqueirão da Onça společně s ptáky, které odchoval největší papouščí park na světě, Loro Parque na kanárském ostrovu Tenerife. Tato samostatná populace, která doplnila jediný divoce žijící pár arů kobaltových vyskytující se stovky kilometrů od dalších známých hnízdišť těchto ptáků, se už úspěšně samostatně rozmnožuje.
Letošní první mládě ary kobaltového v Cecfau by mohlo tuto divoce žijící populaci v příštím roce doplnit. Záleží ale na tom, jak dobře zvládne odstav a přechod na přírodní zdroje potravy. Malý ara je potomkem páru papoušků, kteří byli zabaveni pašerákům při obchodování s drogami. Odchováváno je ručně v zařízení, které se nachází v Araçoiaba da Serra ve vnitrozemí státu Sao Paulo. Cecflau je zakládajícím členem záchovného programu ary kobaltového od jeho vzniku v roce 2015. Postupně z něj vzniklo referenční centrum zaměřené na ex situ reprodukci ohrožených druhů s možností vypouštění mláďat do volné přírody.
Do roku 1978 se myslelo, že vyhynul
Arové kobaltoví byli dlouho považovaní za vyhynulý druh, teprve v roce 1978 se je podařilo po 150 letech opět objevit a dlouho se předpokládalo, že ve volnosti žije jen okolo 60 ptáků. Ve skutečnosti však tito o třetinu menší příbuzní arů hyacintových obývají těžko dostupné lokality v Caatinze, polopouštní krajině plné trnitých keřů a kamení. Navíc hnízdí ve skalních proláklinách, které se dařilo objevovat až na přelomu tisíciletí. Dnes už se díky pravidelnému monitoringu divokých populací ví, že v přírodě žije přes 2200 arů kobaltových, což vedlo k přehodnocení míry jeho ohrožení v Červené knize ohrožených živočichů IUCN z kategorie kriticky ohroženého (CR) na ohroženého (EN).
Jde o potravního specialistu, který je závislý na ořeších palmy Licuri, ale vyhledává i další druhy potravy jako baraúny, piniové oříšky, umbus, mucunãs a dokonce i kukuřici v mléčné zralosti. Kvůli její konzumaci se arové kobaltoví stali terčem útoků zemědělců, ale ochráncům přírody se podařilo vyjednat kompenzace a zemědělcům vysvětlit přínos arů kobaltových v podobě turistického ruchu. Do oblasti jejich hnízdišť totiž každoročně míří nadšení ornitologové z celého světa a díky nim získaly místní komunity nový zdroj příjmů. Ochranářské organizace pak na místě platí rangery, kteří hnízdiště pravidelně kontrolují a chrání před pytláky.
Úvodní foto: Cecfau
