Jan Potůček Tři změny v klasifikaci stupně ohrožení ve volné přírodě se při aktualizaci Červené knihy ohrožených živočichů Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) dotkly papoušků. V jednom případě IUCN stupeň ohrožení posílila, v druhém snížila a ve třetím přiznala, že nemá dostatek informací. Týká se to kakadua moluckého, alexandra čínského a charmozina modročelého, přičemž kakadu molucký si pohoršil z kategorie zranitelných do kategorie ohrožených (je na tom tedy podle Červené knihy IUCN stejně jako příbuzný kakadu bílý), zatímco alexandr čínský přešel z kategorie potenciálně ohrožených (NT) do nejnižší kategorie nejméně dotčených (LT). Vyplývá to z druhé letošní aktualizace Červené knihy IUCN, kterou organizace provedla v pondělí 28. října a týká se především ptáků.
Přesun kakadua moluckého do kategorie ohrožených (EN) zdůvodňuje IUCN rychlým poklesem počtu populace, kdy za poslední tři generace, od roku 1959, se měl počet těchto ptáků v přírodě snížit o 50 až 79 procent. „Hlavní příčinou těchto poklesů byl nekontrolovatelný odchyt pro obchod se zvířaty, ke kterému se přidaly dopady těžby dřeva a intenzívní zemědělství v místech původních nížinných lesů,“ uvádí mezinárodní ornitologická organizace BirdLife International. I tak jsou počty kakaduů moluckých v přírodě zatím poměrně vysoké, odhadují se na 26 až 53 tisíc pohlavně dospělých ptáků. Ještě v 80. letech minulého století se ale jenom z ostrova Seram vyváželo ročně 10 tisíc odchycených kakaduů moluckých pro trh s ptáky v jihovýchodní Asii. Konkrétně v letech 1981 až 1990 mělo být z Indonésie vyvezeno 74 509 kakaduů moluckých.
Charmozin modročelý je mimo klasifikaci, nic se o něm neví
Alexandr čínský je na tom oproti kakaduovi moluckému výrazně lépe. Po 13 letech se vrátil z kategorie potenciálně ohrožených druhů mezi ty nejméně dotčené. IUCN to vysvětluje tím, že alexandrů čínských sice ubývá, ale tento trend není tak silný, aby šlo alespoň o 30 procent populace za poslední tři generace. Navíc je ve své domovině, Tibetu a severovýchodní Indii, častý. Sice nadále dochází k vybírání mláďat z hnízd a jejich prodeji na ptačích trzích, ale většina populace alexandrů čínských žije poměrně vysoko v horách, kam za nimi žádní pašeráci nepolezou. Klasifikaci jeho ohrožení ztěžuje fakt, že neexistuje jasná představa o velikosti jeho divoké populace. I když se s ním poměrně čile obchoduje, řada ptáků pochází z odchovů v zajetí.
Z kategorie kriticky ohrožených druhů mezi živočichy, o kterých nemám IUCN dostatek informací (DD), přesunula Červená kniha IUCN charmozina modročelého, který žije pouze na indonéském ostrově Buru. Tedy žije – je to spíše pravděpodobné, protože poslední potvrzené pozorování tohoto papouška je z roku 2014. Mezi kriticky ohroženými druhy je veden už od roku 2000. Červená kniha ohrožených živočichů IUCN provedla i několik zajímavých změn u ptáků mimo papoušky. Například bažanta Edwardsova překlasifikovala z kriticky ohroženého (CR) na kriticky ohroženého a v přírodě pravděpodobně vyhynulého (CR-PEW). Mezi kriticky ohrožené druhy byla nově zařazena kachna pižmovka bělokřídlá, tučňák brýlový a křepelka ásamská a za vyhynulé byly prohlášeny čtyři druhy pěvců šatovníků z havajských ostrovů Maui a Kauai a kruhoočko černouzdičkové.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Mahbob Yusof, Doug Janson
