Jan Potůček Neobvyklou dvojici vytvořil kakadu havraní a lori mošusový v záchranné stanici Bonorong Wildlife Sanctuary, která se nachází v Brightonu na Tasmánii. Když tamní ošetřovatelé vypustili do velké společné proletovací voliéry několik různých druhů ptáků, velký kakadu havraní jménem George se skamarádil s lorim mošusovým pojmenovaným Rafael, který je o dvě třetiny menší. „Nejsme si úplně jisti, co je svedlo dohromady, ale stali se neoddělitelnými! Ať jde George kamkoli, Rafael musí jít za ním. Často je uvidíte spát celé schoulené k sobě nebo si hlasitě povídat s procházejícími hosty,“ popsali zástupci stanice na oficiálních profilech Bonorong Wildlife Sanctuary na Facebooku a Instagramu.
„Nemůžu říct, že bych se s něčím podobným někdy setkal,“ řekl zpravodajskému webu ABC ředitel stanice Greg Irons, který byl podle svých slov z přátelství těchto papoušků nervózní kvůli jejich rozdílné velikosti. Dokonce požádal tým ošetřovatelů, aby věnoval zvýšenou pozornost případné agresi kakadua vůči lorimu. K té ale vůbec nedošlo. Vtipné už bylo seznámení obou papoušků. Několik hodin poté, co byl lori Rafael přemístěn do společné proletovací voliéry, náhle nebyl k nalezení. „A pak najednou vyskočil zpod Georgeova křídla,“ zasmál se Greg Irons. „Od té doby tvoří nerozlučnou dvojku.“ Od jejich seznámení uplynul půlrok a na jejich vztahu se vůbec nic nezměnilo. Ani kakadu, ani lori předtím nechtěli sdílet voliéru se zástupcem opačného pohlaví svého druhu.
Lori se schovává před deštěm pod křídlem kakadua
Pokusy zapojit kakadua havraního George do skupiny dalších černých kakaduů byly marné a papoušek místo toho upřednostňoval pozornost návštěvníků. Podobně to dopadlo s lorim Rafaelem, když ho ošetřovatelé umístili do voliéry s dalšími lorii. „Rafael je pravděpodobně více posedlý Georgem než naopak, ale viděl jsem, jak se George za chladné noci také přiblížil k Rafaelovi, aby se pomazlil,“ popsal ředitel stanice. Chvílemi papoušci tráví čas odděleně, hlavně v době krmení a když prozkoumávají něco ve voliéře, ale nikdy to není na dlouho. „Nikdy to netrvá déle než pět minut,“ potvrzuje Greg Irons, podle něhož lori často využívá svého většího kamaráda jako úkryt před deštěm. „Zkrátka mu vleze pod křídlo. Jsou to takové maličkosti, vlastně ani moc nevíme, co se mezi nimi děje, ale je to pro nás pořád opravdu zvláštní.“
Všechny návštěvníky stanice bez rozdílu neobvyklá dvojka zaujme. „Lidí, kteří jsou zpočátku zmatení, když vidí velkého černého kakadua a malého loriho, který se náhled vynoří zpod jeho křídla, je opravdu dost,“ říká Greg Irons. „Rád sleduji tuto interakci, protože vím, že to bezděčně pomáhá lidem, kteří se starají o tato zvířata.“ Stanice Bonorong Wildlife Sanctuary, která se nachází na předměstí tasmánské metropole Hobartu, se zaměřuje především na záchranu tzv. tasmánských čertů, ďáblů medvědovitých. Toto zvíře má také ve svém logu. Stanice zároveň funguje jako útulek a záchranné centrum s veterinární klinikou, která pomáhá zraněným divokým zvířatům a poté je vrací zpět do přírody.
Úvodní foto: Bonorong Wildlife Sanctuary
