Jan Potůček Po sedmaosmdesáté se poslední dva srpnové týdny koná v hlavním skleníku Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze na Albertově propagační výstava exotického ptactva. Letos se tato akce, za kterou stojí Klub přátel exotického ptactva (KPEP), zaměřila na vodu a vodní ptáky, byť těch vyloženě vodních je na výstavě jen pár. „Voda je počátkem života, jeho zdrojem i tichým průvodcem. Bez ní by nebylo zelených pralesů, kvetoucích zahrad ani pestrobarevných ptáků, jejichž krása nás dnes přivádí k obdivu. Exotické ptactvo je neodmyslitelně spojeno s místy, kde voda dává vzniknout bohatým ekosystémům,“ vysvětluje Ladislav Žoha, hlavní pořadatel výstavy, která potrvá ještě týden.
Bystrý kvakoš a hejno tenkozobců opačných
I letos se hlavní část výstavy soustředí do největšího skleníku Botanické zahrady Na slupi, kde je instalovaných 75 klecí a voliér s exotickými ptáky od nejmenších panenek až po ary. Co dělá letošní ročník výjimečným, je zastoupení „nepapoušků“ z řad vodních ptáků, konkrétně brodivých, bahňáků a vrubozobých. Nechybí tu ani jedna z našich nejkrásnějších volavek, dospělý kvakoš noční, který už léta volně hnízdí v Praze (jinak byste se s jeho hnízdišti setkali spíše v jižních Čechách a na jižní Moravě). Katalog výstavy sice avizuje volavku stříbřitou, ale tu na poslední chvíli nahradil právě kvakoš se svýma typicky červenýma očima, černou čepičkou a bílými závojnatými pery.
Druhou „nepapouščí“ zajímavostí, kterou na výstavu zapůjčil majitel středočeského Zooparku Nehvizdy Jiří Glatt, je skupina bahňáků tenkozobců opačných, kteří rovněž patří mezi vzácně hnízdící vodní ptáky na jihu Čech a Moravy. V jejich voliéře návštěvník spatří i nenápadně zbarvenou samici kachničky šedoboké, jejíž samec je ob jednu voliéru vedle kvakoše nočního. Patrně měl být pár pohromadě, ale nedělalo to dobrou krev, a podle katalogu výstavy jim měl ve stejné voliéře sekundovat ještě polák vlnkovaný, který ale na výstavě vůbec není. Abychom měli vodní ptáky kompletní, ani letos v Botanické zahradě nechybí pár ledňáků obrovských, které „rozchechtáte“, pokud jim na mobilu přehraje z YouTube nahrávku jiných ledňáků. To pak samec nekompromisně nalétává na pletivo a spustí vlastní plejádu „nadávek“.
„Domácí“ kakaduové a arové od Laguny
Vodní ptáci jsou pro letošek opravdu zpestřením, protože jinak je kolekce výstavy velmi podobná jako v minulých letech. Což není nutně na škodu pro běžného návštěvníka – laika, který určitě uvítá největší vnitřní voliéru o rozměrech 3 x 4 x 3 metry s dvěma ary araraunami a jedním arou zelenokřídlým od společnosti Laguna. Stejná záchranná stanice dodala na výstavu i velké kakaduy, kteří v podstatě zůstávají v domácím prostředí: skupina kakaduů bílých a několik kakaduů žlutočečelatých totiž nastálo obývají první patro hlavního skleníku a připojenou venkovní voliéru. Jde částečně o hendikepované ptáky, částečně o papoušky, které už jejich majitelé nechtěli a v záchranné stanici je dávají léta „dohromady“.
Právě kakaduové jsou první papoušci, kterých si návštěvník všimne, jakmile dorazí na výstavu. Buď je zaslechne z venkovní proletové voliéry, nebo narazí na ochočeného a mluvícího kakadua žlutočečelatého hned u hlavního vchodu do skleníku. Samotné výstavní prostory ovšem vítají příchozí voliérami s lorii horskými a mnohobarvými jižními (od Michaely Žohové), s nimiž sousedí voliéra s kardinály zelenými a šedými od Václava Čížka. Celý prostor je uspořádaný tak, že podél stěn skleníku vede cesta a uprostřed jsou umístěné velké voliéry a klece, zatímco ty menší jsou po krajích, ovšem oproti loňskému roku těch krajních ubylo. Souvisí to s menším počtem vystavovatelů, kdy se každý rok opakují v podstatě tytéž jména a velkou část ptáků v Botanické zahradě vystavuje sám ředitel výstavy Ladislav Žoha s manželkou, společnost Laguna a další asi pětice chovatelů.
Největší zastoupení mají australští papoušci
Milovníci velkých papoušků letos v Botanické zahradě uvidí kromě ary zelenokřídlého a ararauny také pár arů marakán od Ladislava Žohy a amazoňany oranžovokřídlé od Jaroslava Liznera. Pěkné zastoupení mají na výstavě loriové. Kromě již zmíněných loriů horských, mnohobarvých jižních a tříbarvých jde také o lorie floreské, žlutohlavé, rudopáskové a zelenoocasé, které všechny vystavuje Michaela Žohová. Z aratingů jsou letos k vidění jendajové od Ladislava Žohy. Z afrických papoušků letos chybí žakové, které jako vysoce stresové ptáky pořadatelé už dříve přestali zařazovat do kolekce, a také v dřívějších letech vystavovaní vazové velcí. Jsou zde ale papoušci senegalští od Ladislava Žohy a papoušci červenobřiší od Petra Šperla, a také několik druhů agapornisů: růžovohrdlí a škraboškoví od Marka Blažka z Agapornis klubu, a agapornisové fišeri od Karla Nováka ze stejné organizace.
Z asijských druhů jsou pak vystavení mutační alexandři malí v početném hejnu od Tadeáše Krobota. Vůbec největší zastoupení mají na letošní výstavě australští papoušci. Ať už jde o „obyčejné“ andulky v přírodní zelené barvě či v mutaci (odděleny ve dvou sousedních voliérách, obě hejna od Ladislava Žohy), skupinu korel chocholatých od Věry Přibylové či rosely pestré od Antonína Fábery. Stejný chovatel dodal i papoušky královské, nádherné a kouřové do společné australské voliéry. Kriticky ohrožené druhy na výstavě zastupuje latam vlaštovčí, jehož divokou populaci tasmánští ochránci přírody odhadují na méně než 1000 jedinců a které v Botanické zahradě vystavuje Josef Stuchl. Přírodní neofémy bourek a lutino kakariky rudočelé dodal Ladislav Žoha.
Skleník se daří zaplnit, ale je to čím dál tím těžší
Jan Makyňa letos vystavuje zebřičky pestré a timorské a hýly mexické, Václav Podpěra pásovníky dlouhoocasé, zvonohlíky šedé a mozambické a amadiny červenohlavé, Petr Douša amady tříbarvé a červenohlavé, astrildy rákosní, oba druhy pásovníků, amadinu páskovanou a holoubky diamantové, zlatozobé a vrabčí. Ředitel výstavy Ladislav Žoha dodal z drobných exotů kanáry, amadiny diamantové, rýžovníky šedé, amadiny Gouldové, panenky hnědoprsé, stříbrozobky zpěvné, holuby bronzovokřídlé, hrdličky chechtavé a křepelky japonské. Václav Vosyka pak chůvičky japonské a Jaroslava Vosyková kanáry japonské hrbáče. Čtvrtinu klecí obsadili prodejní ptáci, mezi kterými byli kromě vystavovaných druhů ještě papoušci zpěvaví.
O víkendech výstavu doplňují ochočení papoušci, které do Botanické zahrady přivážejí přátelé společnosti Laguna, ale také další zvířata – venku před skleníkem jsou například k vidění malí nanduové pampoví či papoušci vycvičení k volnému letu. Tradice tedy pokračuje, i když je stále patrnější, že sehnat chovatele, kteří by byli ochotni vystavovat na s přehledem nejdelší výstavě exotického ptactva u nás, je rok od roku těžší.
Úvodní foto a galerie: Jan Potůček, Ararauna.cz
