Méně nápadný druh loriho. Samec je celkově zbarven zeleně, hlavu má olivově žlutou, okolo krku je bledě zelený límec. Prsa a horní část břicha jsou zelenavě žluté, na spodní straně letek má příčný žlutý proužek. Spodní krovky ocasní mají žlutý nádech, ocas je zelený, zespodu tmavě žlutý. Zobák má oranžově červený, oko červené a běhák šedý. Samice je zbarvena stejně jako samec, jenom hlava je tmavší. Mláďata mívají hlavu zelenější a zobák u kořene tmavší než dospělí ptáci. Dorůstá délky 25 cm a hmotnosti do 85 g.
Ve volné přírodě obývá ostrovy Timor, Lomblen, Pantar, Alor, Wetar, Romang, Kisar, Leti, Moa, Babar, Teun, Damar a Nila a Malé Sundy. Patří mezi běžné druhy, na přelomu tisíciletí se jeho populace odhadovala na 50 tisíc jedinců. Nezdá se, že by od té doby klesala, i když o životě loriho žlutohlavého v přírodě se toho moc neví, snad kromě toho, že obývá horské lesy až do nadmořské výšky 2 500 metrů a pohybuje se v menších skupinách o maximálně několika desítkách ptáků. Nepamatuje na něj ani Červená kniha ohrožených živočichů IUCN, ani mezinárodní úmluva CITES. Nečlení se na žádné poddruhy.
Chov v zajetí
Dříve býval častější, ale pro svůj nenápadný vzhled se z chovů téměř vytratil. Přitom nejde o nijak náročný druh, který se poměrně dobře množí. Odchovu jsou schopni již ve dvou letech věku a snůška mívá nezřídka tři vejce. Pokud jsou všechna oplozena a vylíhnouse z nich mláďata, rodiče jsou schopni bez pomoci chovatele všechna tři odchovat až do odstavu. Stejně jako jiné druhy loriů mají i loriové žlutohlaví větší nároky na čistotu chovatelského zařízení, respektive jejich vodnatý trus vyžaduje častější uklízení. Chovatel by měl při stavbě voliér počítat s tím, že by měl být vnitřek dobře omyvatelný.
Stejně jako jiné druhy loriů i lori žlutohlavý vyžaduje speciální krmné směsi pro lorie, sladké plody, vařenou rýži, kukuřici, piškoty, rozinky, fíky, namočené bílé pečivo, ale i třesně a další bobuloviny či máčenou slunečnici. V České republice byl lori žlutohlavý chován již od padesátých let minulého století, v roce 1955 jej vystavovala ZOO Praha na pravidelné výstavě Klubu přátel exotického ptactva (KPEP) v Praze. Prvního odchovu tohoto druhu v tuzemsku dosáhli ale až v roce 2003 Marcel Kohout a Antonín Korec. V součanosti je téměř žádní čeští chovatelé nechovají, byť nejde o nijak drahé a vzácné papoušky.
Dostupnost a cena
V Evropě celkem běžný druh lorie, v tuzemských chovech na něj ale zájemce téměř nenarazí. Sehnat se tedy dá především v zahraničí. Cena mladého páru se v roce 2014 pohybovala v přepočtu okolo osmi tisíc korun. Ručně dokrmení ptáci se dají lehce ochočit, ovšem jako domácí mazlíček nebývá chován příliš často: v jeho neprospěch mluví jeho nenápadné zbarvení.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.
