Jan Potůček Stoleté výročí od narození Geralda Durrella, známého přírodovědce a zachránce několika zvířecích druhů, slaví právě dnes zoologická zahrada Jersey a Nadace Geralda Durrella. Autor mnoha knih, z nichž řada byla určena dětem, se proslavil zejména úspěšnou snahou o záchranu původních ptačích druhů z ostrova Mauricius, hlavně pak holuba růžového a papouška alexandra mauricijského. Oba doslova zachránil před vyhynutím. Populace holuba růžového se v 70. letech minulého století snížila až na deset jedinců, v roce 1984 mělo jít o pouhou dvacítku ptáků. Gerald Durrell získal povolení většinu ptáků (celkem 11 jedinců) odchytit pro chov v zajetí ve své zoo na ostrovu Jersey v Lamanšském průlivu.
Odvážný tah s odchytem zbylých ptáků vyšel
Právě díky tomuto odchytu se podařilo holuby růžové v zajetí namnožit a dostat do dalších zoologických zahrad, nejprve ve Spojeném království a pak také v kontinentální Evropě. Dnes je chovají i dvě zoo v České republice – Plzeň a Praha. Durrellova zoo Jersey část ptáků odchovaných v zajetí vypouštěla zpět do přírody na Mauriciu a k témuž se chystají i další evropské zahrady. „Dokonce se nyní jedná o tom, že by se odchovaní holubi růžoví posílali z Evropy na Mauricius přes Prahu. Pokud by k tomu skutečně došlo, byla by to určitě ta nejlepší splátka vděku, který vůči Geraldu Durrellovi pociťujeme,“ napsal ve svém sloupku ředitel pražské zoo Miroslav Bobek, podle něhož je právě Praha společně s britskými zoo v chovu holubů růžových svého druhu „velmocí“.
Podobně jako s holuby růžovými se Geraldu Durrellovi dařilo i s alexandry mauricijskými, svého času nejvzácnějšími papoušky na světě. Menší papoušek nápadně podobný rozšířenému alexandru malému na tom byl opravdu špatně, protože ze skupinky posledních devíti ptáků v přírodě byly jen tři samice. Psal se rok 1986 a do situace se vložila Nadace Geralda Durrella. Začal záchranný projekt, do kterého se zapojil i Mauritian Wildlife Foundation (MWF) a mauricijská vláda. Hned na začátku si ochránci stanovili jasný cíl: místo toho, aby řešili, co budou dělat následující tři roky, stanovili si plán na dalších 100 let. Chov alexandrů mauricijských v zajetí ale nebyl zdaleka jednoduchý.
Z devíti alexandrů mauricijských je jich 800
Trvalo léta, než se ochráncům podařilo přijít na správné složení krmiva, které by vybudilo ptáky k hnízdním aktivitám. Navíc museli řešit problém s šířícím se cirkovirem (PBFD) či kontaminovanou pitnou vodou. A komplikace se dostavily i ve chvíli, kdy se ochránci snažili ptáky odchované v zajetí vypouštět do přírody. Například u umělých hnízdních budek museli vyzkoušet několik typů, ale stejně s nimi slavili úspěch až poté, co začali divokou populaci doplňovat ptáky odchovanými v zajetí. Po vypuštění do přírody totiž vyhledávali právě umělé hnízdní budky a původně divocí ptáci se poté přidali.
Postupný úspěch s návratem alexandra mauricijského, ale také holuba růžového a poštolky skvrnité vedl mauricijskou vládu k založení speciálního národního parku zaměřeného na ochranu těchto ptačích endemitů. Během pouhých 12 let pak alexandr mauricijský poskočil v Červené knize ohrožených živočichů IUCN z kategorie kriticky ohroženého (1994 až 2006) na ohroženého (2007 až 2018) a nakonec na zranitelného (2019). Celková populace alexandrů mauricijských se nyní odhaduje na 800 ptáků, z toho 400 až 450 pohlavně dospělých. Nebýt Geralda Durrella a jeho zarputilosti, alexandr mauricijský ani holub růžoví už dnes neexistují a vidět bychom je mohli leda tak jako vypreparované někde v muzeu.
Úvodní foto: Nadace Geralda Durrella
