Pozoruhodný příběh záchrany alexandra mauricijského: od devíti posledních mohykánů po dnešních 800

UVNITŘ VIDEO – Pamatuji se, že když jsem byl ještě malý kluk a začínal se zajímat o papoušky, zaujaly mě příběhy dvou kriticky ohrožených druhů: amazoňana portorického a alexandra mauricijského. Oba na tom byly svého času velmi špatně. Amazoňanů portorických v nejkritičtější chvíli zbývalo jen 13, alexandrů mauricijských dokonce pouze devět. Menší papoušek nápadně podobný rozšířenému alexandru malému na tom byl opravdu špatně, protože ze skupinky posledních ptáků byly jen tři samice. Psal se rok 1986 a do situace se vložila Nadace Geralda Durrella, v té době velmi populárního přírodovědce, jehož knížky jsem hltal jedním dechem.

Umíněný plán Geralda Durrella

Durrell Wildlife Conservation Trust tehdy zachránil nejen alexandra mauricijského, ale i holuba růžového, jichž na Mauriciu začátkem 80. let minulého století přežívalo už jen 11. Gerald Durrell je tehdy odchytil a převezl do svojí zoologické zahrady na ostrově Jersey, kde je začal rozmnožovat. A stejný model využil i u alexandrů mauricijských. Hrozilo totiž, že vyhynou stejně jako další mauricijský pták, nelétavý dodo mauricijský zvaný také hanlivě blboun nejapný. V roce 1987 tedy začal záchranný projekt, do kterého se zapojil i Mauritian Wildlife Foundation (MWF) a mauricijská vláda. Hned na začátku si ochránci stanovili jasný cíl: Místo toho, aby řešili, co budou dělat následující tři roky, stanovili si plán na dalších 100 let.

K TÉMATU: Amazoňan císařský by zařazen mezi kriticky ohrožené druhy, alexandr mauricijský je už pouze zranitelný

„Dohodli jsme se, že vypracujeme plán, jaké informace a způsoby ochrany nám umožní udržet populaci tohoto papouška při životě po celé následující století,“ vzpomíná Carl Jones, zakládající člen a vědecký ředitel MWF. Ochránci se nejprve zaměřili na ochranu hnízdních biotopů alexandrů mauricijských, ale brzy si uvědomili, že bude třeba udělat víc, protože úspěšných hnízdění bylo extrémně málo. Zástupci MWF si uvědomili, že největšími problémy, které ohrožují přežití tohoto ptačího druhu, že degradace jeho přirozeného biotopu, nedostatek potravy a velké ztráty při hnízdění kvůli hladu, parazitům a útokům invazních druhů predátorů. Tým se proto rozhodl všechny tyto potíže řešit: poskytl papouškům umělé hnízdní budky, začal je přikrmovat a vytvořil záložní populaci v zajetí.

Složitý chov v zajetí a epidemie PBFD

Chov alexandrů mauricijských v zajetí nebyl zdaleka jednoduchý. Trvalo léta, než se ochráncům podařilo přijít na správné složení krmiva, které by vybudilo ptáky k hnízdním aktivitám. Navíc museli řešit problém s šířícím se cirkovirem (PBFD) či kontaminovanou pitnou vodou. Podle Jonese šlo o neustálý proces učení. „Pokaždé, když něco nefungovalo, vyhodnotili jsme si silné a slabé stránky zvoleného přístupu. Potom jsme ho upravili, aby lépe vyhovoval potřebám druhu,“ popsal pro web Birdlife.org. Například u umělých hnízdních budek museli vyzkoušet několik typů, ale stejně s nimi slavili úspěch až poté, co začali divokou populaci doplňovat ptáky odchovanými v zajetí. Po vypuštění do přírody totiž vyhledávali právě umělé hnízdní budky a původně divocí ptáci se poté přidali.

ČTĚTE TAKÉ: Úspěšný návrat alexandrů mauricijských na ostrov Mascarene: vypouštění ptáci se už rozmnožují

To samé platilo pro přikrmování divoké populace: alexandři mauricijští odchovaní v přírodě si začali toto krmivo brát teprve ve chvíli, kdy to viděli u ptáků vypuštěných ze zajetí. Nejvíce papoušků žije dodnes v národním parku Black River Gorges, kde však v sezóně 2005/06 ustalo vypouštění ptáků odchovaných v zajetí, protože mezi populací vypukla epidemie PBFD. Teprve po deseti dalších letech začali ochránci uměle vytvářet další dvě divoké populace: v letech 2015 až 2017 byli vypuštěni ptáci odchycení v národním parku Black River Gorges a vyšetření na PBFD v pohoří Bambous na východní pobřeží Mauricia. V roce 2018 zde bylo potvrzeno první úspěšné hnízdění a nyní je tato populace považována za plně soběstačnou.

Od kriticky ohroženého druhu po zranitelný

Začátkem roku 2018 odstartoval nový projekt vypouštění alexandrů mauricijských v pohoří Chamarel na jihozápadě ostrova. U této samostatné populace zatím nebylo zaznamenáno hnízdění. MWF počítá s tím, že jak v Bambousu, tak Chamarelu bude nadále vypouštět alexandry odchované v zajetí. Postupný úspěch s návratem alexandra mauricijského, ale také holuba růžového a poštolky skvrnité vedl mauricijskou vládu k založení speciálního národního parku zaměřeného na ochranu těchto ptačích endemitů. Během pouhých 12 let pak alexandr mauricijský poskočil v Červené knize ohrožených živočichů IUCN z kategorie kriticky ohroženého (1994 až 2006) na ohroženého (2007 až 2018) a nakonec na zranitelného (2019).

NAPSALI JSME: Jsou moc agresivní, popisuje deník ze 17. století vyhynulé papoušky širokozobé na Mauriciu

Celková populace alexandrů mauricijských se nyní odhaduje na 800 ptáků, z toho 400 až 450 pohlavně dospělých. Záchranný projekt ale pokračuje, protože bez něj by se papouškům brzy přestalo dařit. „Bohužel kvalita lesů na Mauriciu neustále klesá a v dohledné budoucnosti budeme musel alexandrům mauricijským nadále poskytovat umělé hnízdní budky, protože snaha o obnovu původních lesů potrvá ještě poměrně dlouho, než bude mít kýžený efekt,“ říká Vikash Tatayah, ředitel ochrany přírody v MWF. Organizace se nyní pokouší omezovat přímé zasahování do života divoké populace papoušků a mauricijská vláda se zavázala, že podnikne vše potřebné pro to, aby zachovala alexandry mauricijské i pro další generace.

Úvodní foto: Durrell Wildlife Conservation

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..