Jan Potůček Jak moc dokážou kamery pomoci při chovu papoušků? Používání kamer v hnízdních budkách je už celkem běžné, ale co kamery ve vnitřních a venkovních voliérách? Právě jim věnoval svoji přednášku na mezinárodním chovatelském kongresu EXOTA Olomouc, který se konal 18. a 19. října v olomouckém hotelu Flora, belgický chovatel Steven Desmedt, který provozuje chovné zařízení My Aviaries. Chovu papoušků se věnuje už od mládí, kdy začínal s běžnějšími druhy a věnovali se jim společně s bratrem a bratrancem. „Časem jsme se zprofesionalizovali a dnes už jsme chov transformovali na firmu, takže při prodeji ptáků vystavujeme faktury,“ popsal rozvoj své záliby Steven Desmedt.
PoE kabely napájí a zároveň se jimi přenáší data
Nynější chov tvoří 30 párů papoušků, mezi nimiž vyčnívají arové hyacintoví a zelení a také kakaduové palmoví. „Snažíme se o soběstačnost, abychom do chovu nemuseli investovat rodinné peníze,“ popsal Desment současnou strategii chovu. Sám se profesně věnuje ICT, takže kamery patří k jeho „dennímu chlebu“. V chovu používá hned několik druhů kamer, od monitorovacích CCTV kamer, přes IP kamery a bezdrátové kamery po infra kamery. Do hnízdních budek umisťuje výhradně CCTV kamery s napájením přes kabel a adaptér. IP kamery zase slouží k pozorování dění ve voliérách a celém chovatelském komplexu, přičemž jeden druh použité kamery se může i otáčet.
Bezdrátové kamery používá Steven Desmedt méně, ale využívá je například ve velkých párovacích voliérách, kde s jejich pomocí sleduje, jak se k sobě mají jednotliví ptáci. „Díky infrakameře můžeme sledovat ptáky i ve tmě a také okolí chovného zařízení v noci,“ konstatuje chovatel. U kamer s kabelovým napájením se mu osvědčily tzv. PoE kabely, které zároveň napájí kameru elektrickým proudem a zároveň vedou data, takže se nemusí používat další datový kabel. „Maximální délka kabelů může být 100 metrů a musí být odstíněné, jinak velice rychle klesá kvalita obrazu,“ konstatuje Steven Desmedt. Kabeláž z kamer vede do rozbočovače a z něj pak signál do přijímače, typicky do monitorů a televizorů.
Kamera v budce pomůže odhalit, zda samice krmí mladé
Při používání kamer, zvláště pak bezdrátových, musí chovatelé podle Desmedta myslet i na zabezpečení obsahu před zneužitím třetí stranou. K tomu slouží firewall. Rozbočovače chovatel ukládá do racků, což jsou speciální „šuplíky“ pro servery a další zařízení, a vedle nich má umístěný i Synology box pro nahrávání kamerových záznamů. „Odtud si je lze zpětně přehrávat a vyhodnocovat,“ říká chovatel. A proč Steven Desmedt vlastně používá ve svém chovu kamery? Jednak jejich prostřednictvím monitoruje chování a zdraví papoušků, dále je sleduje při párování, důležitou roli mají i při osvětě a vzdělávání, a především při kontrole budek. „Umožňují sledovat ptáky bez vyrušení, takže jakékoli problémy díky nim zjistíte dřív, než byste na ně přišli bez kamer,“ vysvětluje Steven Desmedt.
Díky kamerám chovatel zjistí, kdy se pár páří a podle toho také, zda a kdy může očekávat oplozenou snůšku. A také může zabránit rozbíjení vajec. „Náš pár arů zelených rozbíjel vejce, tak jsme jim je odebírali do líhně na nahrazovali podkladky. Těsně před líhnutím jsme vejce z líhně zase vrátili do budky místo podkladků. Díky kameře jsme si později mohli potvrdit, že samice mládě krmí, a to má plné volátko,“ popsal Steven Desmedt. U chovného páru arů kanind zase kamera zachytila, jak samice pomáhá při líhnutí mláděte o půl páté ráno a jak ho o šest hodin později krmí. „Kamerové záznamy je možné sledovat na smartphonu, tabletu nebo chytré televizi,“ popisuje Steven Desmedt, který tak má kontrolu nad svým chovem i ve chvíli, kdy cestuje mimo domov.
Díky detekci pohybu není nutné nahrávat, když se nic neděje
U vnitřních voliér má chovatel kamery umístěné tak, aby jedna kamera snímala dvě voliéry najednou. V dokrmovací místnosti, kde připravují i krmivo pro všechny papoušky, pak mají Desmedtovi umístěné monitory, na kterých běží živé přenosy z budek a voliér. Chovateli se osvědčilo umisťovat kamery v hnízdních budkách nad vletový otvor, protože samice snáší vejce na opačné straně budky, a tak je na něj lépe vidět. „Dnešní kamery mají spousty funkcí, například zachycení pohybu, takže začne nahrávat ve chvíli, kdy se na obrazu něco děje,“ konstatuje Steven Desmedt. Šetří se tak prostor v úložišti dat i čas chovatele, který nemusí procházet hodiny a hodiny záznamu, na kterém se nic neděje,
Velmi praktickou funkcí chytrých kamer je detekce předmětů. „Když samice snese vejce a vyleze z budky, kamera upozorní na nový objekt v budce,“ popisuje Steven Desmedt. Toto upozornění může přijít formou sms na mobilní telefon nebo e-mailem. Detekci předmětů používají Desmedtovi také u kamer, které monitorují jejich pozemek a jeho okolí. Chrání je tak před zloději a provádí i detekci aut, která vjedou na jejich pozemek. Jakmile se tak stane, kamera nejen že zachytí takový automobil, ale automaticky sejme jeho SPZ. Díky detekci pohybu zase chovatelé přijdou na to, jaká divoká zvířata se pohybují v okolí voliér a v případě, že jde o predátory, můžou podniknout protiopatření.
Jediná fyzická kontrola mláďat během kroužkování
Ve vnitřních voliérách využívá Steven Desmedt simulaci přirozeného světelného režimu, kdy navečer dochází k postupnému stmívání. Hnízdní budky chovatel umisťuje mimo samotné voliéry do obslužné chodby, aby k nim byl bezproblémový přístup. Používá také předsazené krmné pulty, pod kterými má šuplík, do kterého padají zbytky. Lépe se tak ve voliérách udržuje pořádek a ptáci se nedostanou ke zbytkům potravy, která by mohla mít plíseň. „Infrakamery máme umístěné v každé budce, takže mláďata fyzicky kontrolujeme jenom během kroužkování,“ konstatuje Steven Desmedt. V celém chovatelském komplexu pak během zimního období využívá centrální vytápění.
Pokud se Desmedtovi rozhodnou pořídit si nový druh papouška, zakoupí tři až pět párů a umístí je do velké párovací voliéry. V ní mají dvě pozorovací kamery a díky nim pak můžou lehce zjistit, kteří ptáci si rozumí a pak je rozdělit do chovných voliér po párech. Venkovní voliéry jsou velmi prostorné, pro kakaduy palmové mají délku šest metrů a pro ary hyacintové a zelené dokonce až devět metrů. Výletová okénka jsou opatřena automatickým otevíráním a zavíráním. „V létě jsou otevřená pořád, v zimě se dají přes mobil otevřít a zavřít,“ konstatuje Steven Desmedt. Chovatelé dávají pozor na každou krmnou dávku, všechny váží. Pro rozvoz a sběr zbytků používají speciální nerezový vozík.
U ručního odchovu je třeba zaznamenat co nejvíc dat
I když Steven Desmedt dává přednost odchovu papoušků pod rodiči, u některých párů musí mláďata uměle líhnout a ručně dokrmovat. Při umělé inkubaci udržuje v líhni teplotu 37,3 °C a u každého inkubátoru má záložní zdroj energie pro případ výpadku. „Hlídáme i teplotu v místnosti. O každém vejci si vždy zaznamenáváme všechna data, hlavně úbytek váhy kvůli líhnutí,“ říká. Při dokrmování pak u mláďat zapisují všechna data o hmotnosti a porovnávají je s referenční křivkou dříve úspěšně odchovaného mláděte. Desmedtovi používají přístroj Buddy pro kontrolu zárodku ve vejci, stříkačky, pinzety a pro dokrmování se jim osvědčily dokrmovací směsi Psittacus.
„Vše zaznamenáváme do tabulek, máme i tabulky s krmnými dávkami pro každý chovaný druh. Když tedy někam cestujeme, záskok má přesný přehled, čím a jak má krmit,“ popisuje Steven Desmedt. Krmnou směs chovatelé připravují jednou denně a nechávají ji v lednici, potom ji jen ohřívají. Prvních sedm dní krmí mláďata lžičkou, přičemž teplota kaše se pohybuje mezi 37 a 39 °C. Nekrmí v noci. „Mezera mezi posledním krmením večer a prvním ranním je osm hodin,“ líčí Steven Desmedt, podle něhož je důležité si zaznamenávat všechna data a pak je porovnávat s dřívějšími úspěšnými odchovy. V chovném zařízení Desmedtovým hodně pomáhá automatizace ve style chytré domácnosti. Používají automatické otevírání oken, rozsvěcení a zhasínání světel, topení, sprchy. Dokonce mají i senzory na vlhkost a tepltu v hnízdních budkách.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
