Jan Potůček Další papouščí druh se úspěšně adaptoval na život v Evropě. Původně jihoamerický aratinga dlouhoocasý dokonce početně převýšil invazní alexandry malé v okolí portugalské metropole Lisabonu. Jak informoval web Birdguides.com, tamní populace už čítá přes 250 párů a dále roste. Portugalský výbor pro pozorování raritních druhů ptáků proto přesunul aratingu dlouhoocasého z kategorie E do vyšší kategorie C, což znamená, že už nejde o takovou vzácnost. „Znamená to, že aratinga dlouhoocasý je nyní započítává mezi běžnější ptačí druhy nejen na portugalském seznamu, ale také na seznamech ptačích druhů západní palearktické oblasti,“ uvedl web.
Aratingové dlouhoocasí jsou běžně pozorovaní po celém Lisabonu, přičemž nejčastěji na ně lze narazit v parku Parque da Quintas das Conchas e dos Lilases, který se nachází západně od mezinárodního letiště. Ukazuje se ale i v dalších parcích a příležitostně i na předměstích, zejména pak v parku Eduarda VII. a zahradě Gulbenkianovy nadace. Metropolitní oblast Lisabonu je domovem četných populací raritních druhů ptáků kategorie C, mezi které patří například majna chocholatá. V regionu žijí také snovači černohlaví, snovači afričtí, astrildi vlnkovaní, tygříčci tečkovaní, panenky muškátové a vdovky černobílé.
Rozšířili se i ve Španělsku, USA a na Havaji
Portugalsko není jedinou nepůvodní zemí, kde se aratingům dlouhoocasým daří. Silné invazní populace těchto papoušků žijí také na Floridě a v Kalifornii, a také na ostrově Honolulu na Havaji. Objevují se i ve Španělsku, kde patří mezi nejčetnější invazní papoušky, kteří se úspěšně rozmnožují. Proto se také v roce 2012 dostali na seznam zakázaných druhů, které nelze v zajetí rozmnožovat a jejich chovatelé je mohli nechat jenom dožít, oddělené samce od samic. Španělský seznam obsahuje ještě mníška šedého, alexandra malého, amazoňana kubánského, amazoňana žlutohlavého, amazoňana modrobradého, aratingu červenolícího, aratingu škraboškového, nandeje černohlavého a papouška senegalského.
Španělsko je doslovným rájem pro volně žijící nepůvodní druhy papoušků na starém kontinentu. Konkrétně pak Barcelona, kde lze narazit na smíšené kolonie aratingů škraboškových, aratingů červenolících, aratingů dlouhoocasých a nandejů černohlavých (na všechny čtyři druhy papoušků pamatuje zmiňovaný španělský zákon o nepůvodních druzích zvířat). Aratingové červenolící se usadili i ve Valencii. Papoušci se drží výhradně v městských aglomeracích, kde mohou snadněji nalézt potravu (nezřídka je přikrmují lidé), těžko tedy říci, zda je lze považovat za invazní – ve volné krajině prakticky nežijí.
Úvodní foto: Wikipedia Commons / Bernard Dupont
