Jan Potůček První komplexní odhad početnosti divoké populace mexických papoušků ararů zelených by měli mít na přelomu roku k dispozici ochránci z mexické organizace OVIS. Údaj jim pomůže při stanování priorit pro ochranu druhu a pětiletého projektu obnovy druhu, který začal letos a vede do vědecký ředitel OVIS Ernesto Enkerlin-Hoeflich, emeritní profesor z univerzity Monterrey Tech v Mexiku. Ararové zelení se až do 30. let minulého století přirozeně vyskytovali i na jihu Spojených států a ochránci věří, že by se tam papoušci mohli vrátit, pokud se budou lépe chránit jejich současné populace v Mexiku. Jejich sledování se OVIS věnuje už bezmála 30 let.
Ochránci za 30 let zkontrolovali 605 hnízd
Většina ararů zelených žije v mexickém pohoří Sierra Madre Occidental a na zimu se stěhuje do středního Mexika. Předpokládá se, že vyhubení tohoto druhu v USA způsobil lov a střelba těchto ptáků pro „zábavu“ nebo pro potravu. Pohoří Sierra Madre Occidental v posledních letech čelí masivním změnám kvůli těžbě dřeva. Ochránci přírody proto s majiteli pozemků vyjednávají o platbách za zřeknutí se práva na těžbu dřeva. První takovou dohodu uzavřeli v polovině 90. let. „Většina práce během této doby, která nám poskytla cenné informace a poznatky, byla provedena v „pilotním měřítku“ a s omezenými zdroji. V důsledku toho jsme byli v podstatě frustrovanými svědky úbytku druhu a jeho potenciálního zániku,“ konstatuje Ernesto Enkerlin-Hoeflich.
Ochránci za téměř 30 let zkontrolovali 605 hnízd ararů zelených, přičemž v 81,65 procentech z nich zaznamenali úspěšné hnízdění, kdy pár vyvedl alespoň jedno mládě. Téměř sedm procent hnízdění skončilo zničením snůšky a skoro 12 procent ve fázi líhnutí mláďat. Hlavními příčinami neúspěchu byli ektoparaziti, zaplavení hnízd, zřícení hnízdního stromu nebo predace vajec či mláďat. Organizace OVIS eviduje 789 hnízdních stromů, nalezla 21 hřadovišť ararů zelených, 17 zdrojů vody, kam papoušci zalétávají a tři místa, kde si doplňují minerály. Díky nasazení GPS lokátorů mláďatům v hnízdech se podařilo sledovat ptáky při migraci do zimovišť, přičemž ochránci evidují přes milion záznamů pohybu ptáků ze čtyř hnízdících populací. Další čtyři hnízdiště se díky GPS podařilo objevit.
Populace v zajetí povážlivě narůstá, zejména v USA
Ochránci vyvěšují v pohoří Sierra Madre Occidental umělé hnízdní budky, upravují zdroje vody a fyzicky chrání hnízdiště. Na 40 místních komunit dostává od organizace OVIS finanční podporu, aby v místech výskytu ararů nekáceli stromy. „Během příštích pěti let (2024–2028) chystáme celou řadu akcí, včetně intenzivního monitorování a managementu hnízd, kontroly parazitů na bázi ad hoc, přikrmování mláďat ve vybraných hnízdech, abychom zabránili jejich vyhublosti, program vylepšených umělých hnízdních budek, protipožární ochranu, pobídky pro místní komunity a komunitní monitorování a ochrany hnízd,“ vypočítává Ernesto Enkerlin-Hoeflich.
První výsledky sčítání ararů zelených provedeného v roce 2024 dávají ochráncům podle Hoeflicha optimismus, že divoká populace tohoto papouška by mohla být během několika let stabilizována a pravděpodobně se začne rozrůstat. „V zoologických zahradách po celém světě, a zejména ve Spojených státech, roste počet ararů zelených chovaných v zajetí, které považujeme za genetickou pojistku a slouží také k osvětě a zvýšení povědomí široké veřejnosti o neutěšené situaci tohoto druhu,“ říká Ernesto Enkerlin-Hoeflich. V Evropě lze tyto papoušky spatřit v Amazonas Parku na Krétě a také v Loro Parque na kanárském ostrovu Tenerife. V České republice je krátce choval Bohumír Šimerda.
Úvodní foto: San Diego Zoo Wildlife Alliance
