Jan Potůček Tisíce či spíše desetitisíce divokých andulek létajících v okolí zdroje pitné vody nebo potravy nejsou v Austrálii ničím výjimečné. Vědci z Queenslandské univerzity si položili otázku, jak se v tak početných hejnech ptáků letících těsně vedle sebe andulky vzájemně nesrazí. A rozhodli se to zjistit pomocí speciálních testů, informoval web NewScientist.com. Vytvořili pro andulky úzký dlouhý tunel, do kterého pouštěli několik ptáků proti sobě. Při těchto pokusech se ukázalo, že andulky mají vrozenou preferenci pro vyhýbání se zprava. Během více než 100 pokusů se ptáci v 84 procentech případů vzájemně přemístili nalevo, aby nedošlo k srážce.
Andulky také měly tendenci vyhnout se čelnímu střetu změnou výšky letu. Vědci se domnívají, že o tom, jaký pták poletí před čelní srážkou dolů a který nahoru, rozhoduje hierarchie v hejnu. „Vypadá to, že dominantní ptáci se raději vyhnou slétnutím níž. Možní to je energeticky méně náročnější než vzlet nahoru, takže nedominantní pták je nucen nabrat výšku,“ míní Mandyam Srinivasan z Queenslandské univerzity. Tyto strategie, jak předcházet vzájemným kolizím v letu se u ptáků vyvíjely více než 150 milionů let a můžou být inspirací pro systémy proti srážkám dronů, dodala Srinivasan.
Inspirace pro výrobce dronů?
V době, kdy vědci prováděli průzkum na andulkých, používaly drony jednoduché senzory přiblížení, aby se vyhnuly zasažení jiných objektů, ale nebyly dostatečně sofistikované, aby spolu komunikovaly. „Jakmile bude k dispozici lepší technologie snímání, předprogramování všech dronů, aby se otáčeli správným směrem, když se setkají, může být přímou strategií ke snížení rizika vzájemných kolizí,“ věří vědkyně. Výšková koordinace je podle ní složitější, ale mohlo by se jí potenciálně dosáhnout přiřazením čísel každému dronu, věří Mandyam Srinivasan. Při vzájemném přiblížení by tak mohlo platit pravidlo, že dron s vyšším číslem by se vyhnul posunem nahoru a ten s nižším zase dolů.
„Naučit drony komunikovat mezi sebou je schůdnější než se snažit koordinovat každý dron na obloze z centrálního letového dispečinku,“ vysvětluje Srinivasan. „Zvláště pak teď, když se drony vyrábí v tak velkém počtu.“ S tím souhlasí i Javaan Chahl z Jihoaustralské univerzity. Podle jeho slov je ale lidstvo ještě daleko od vývoje technologických řešení, která by mohla dosáhnout stejného efektu, jakým se ptáci přirozeně vyhýbají při nebezpečí čelního střetu.
Úvodní foto: Wild budgie reports Australia
