UVNITŘ VIDEO – Andulky jsou velkými puntičkáři v „gramatice“. Podle vědců z univerzity v nizozemském Leidenu používají gramatické struktury, když hledají, jak by pojmenovaly neznámou frázi. Důkazy o tom, že někteří ptáci si dokáží dát pozor na pořadí zvuků při zpěvu, již existují, ale že by zároveň zvládali při zpěvu používat i gramatiku, dosud nikdo neprokázal. Podařilo se to až Michelle Spieringsové a Carlu ten Cateovi, kteří sestavili ze tří různých úryvků ptačího zpěvu zcela nové melodie a přehrávali je andulkám a zebřičkám – například AAB a ABA – a přiměli je, aby ťukaly zobákem, když uslyší melodie v pořadí AAB.
Vědci poté střídali různé další kombinace melodií a své požadavky na testované ptáky. Zebřičky se naučily dát znamení při přehrání kombinace ABA, ale nikoli při kombinaci CCA – zřejmě je zmátl fakt, že oba úryvky končily stejně. To andulky se k testu postavily odlišně: místo melodie se zaměřily na strukturu přehrávané skladby. Ťukaly zobákem, když uslyšely kombinaci CCA s vědomím, že se jedná o stejný vzor jako AAB. „Andulky sledovaly strukturu úryvku melodie a nenechaly se rozptylovat pozičními změnami,“ vysvětlila časopisu New Scientist Michelle Spieringsová. Z toho podle ní vyplývá, že pokud jde o gramatiku, jsou andulky strukturální studenti, podobně jako lidé.
Lidské vokální učení je podobné
Výsledky testu podle vědců dokazují, že evoluce vokálního učení u lidí a ptáků je konvergentní (zaměřuje se na řešení jednoho konkrétního problému). Podobná studie z roku 2014 zjistila, že desítky genů zapojených do lidského vokálního učení působí podobným způsobem jako v mozku ptáků, včetně zebřiček a andulek. Hlasové projevy papoušků mají i další zajímavé aspekty. Například biolog Timothy Wright zjistil, že papoušci stejného druhu, kteří žijí na různých místech, používají odlišné dialekty podobně jako lidé. Vědci ze státní univerzity v Novém Mexiku ve Spojených státech konkrétně sledovali několik populací amazoňanů žlutokrkých ve volné přírodě v Kostarice a Nikaragui.
Jiný americký vědec Karl Berg z Cornellovy univerzity v Ithace prokázal, že jedni z nejmenších papoušků vůbec, papoušíčci brýlatí, používají pro rozlišení svých mláďat „jména“, která odpovídají rozdílným zvukům při komunikaci mezi sebou. Berg navázal na již existující výzkum, který prokázal, že se divoce žijící papoušci dokáží podle hlasu poznat i v obrovském hejnu, protože každý pták používá trochu jinou intonaci hlasu. Ptáci, kteří se potřebují držet při sobě, ale nevidí na sebe, tak udržují při letu v hejnu sociální kontakt. Bergova studie ale potvrdila, že každý papoušek používá jedinečný zvuk i jako svůj identifikační znak při komunikaci s konkrétními jedinci.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz