Jan Potůček Každý, kdo někdy za velké peníze kupoval papouška, který měl být štěpitelným na nějakou vzácnou barevnou mutaci, riskoval, že se z ptáka „vyklube“ přírodní jedinec bez jakékoli genetické informace pro barevnou mutaci. Takovým riskům je ale konec. Jak na mezinárodním kongresu chovatelů exotického ptactva EXOTA Olomouc uvedl francouzský chovatel vzácných barevných mutací papoušků Emmanuel Naulleau, štěpitelnost už lze prokázat díky genetickým testům. Nefunguje to však zatím u všech, záleží na tom, zda nějaká laboratoř sekvenovala DNA štěpitelných ptáků u konkrétního druhu. Každopádně tyto služby už začalo nabízet více laboratoří.
Sám Naulleau před časem zafinancoval studii modrých eklektů různobarvých u izraelské laboratoře Stlab. „Výsledek byl výborný. Pokračoval jsem pak s modrou mutací kakadu růžových,“ přiblížil Naulleau, podle něhož při křížení dvou štěpitelných jedinců může být až 75 % mláďat rovněž štěpitelných, ale některý můžou být přírodní bez štěpení. „Po úspěšné studii s modrými eklekty se objevily další laboratoře, které dosahují dobrých výsledků. Jejich vzájemná konkurence bude dobrá pro chovatele. Mutace, které se dají takto testovat, jsou výsledkem bádání posledních tří let, ale věřím, že na příštím kongresu v Loro Parque, který se bude konat příští rok, jich bude už mnohem víc,“ prohlásil Emmanuel Naulleau.
Mutační ptáky je třeba křížit s přírodními
Štěpitelní ptáci jsou pro chov barevných mutací důležití. Sám Neulleau by při pořízení páru modrých eklektů radil tyto ptáky rozdělit a dát k nim nepříbuzné přírodní ptáky. Proč? Zejména kvůli posílení „krve“, aby i v dalších generacích měli životaschopná silná mláďata. „Štěpitelná a mutační mláďata je třeba při dokrmování důsledně oddělit. Do doby, než je možné je okroužkovat, je proto barvím na zádem lakem na nehty. Protože ale v odchovnách bývá velká vlhkost, je třeba tuto barvu obnovovat, aby se nesmyla,“ upozornil chovatel. Emmanuel Naulleau upřednostňuje v chovu ručně odchované ptáky. Například kakaduové růžoví potom nerozbíjí vejce a jsou prý schopni sami odchovat mladé už na prvním roce.
Emmanuel Naulleau si mláďata líhne uměle a po celou dobu inkubace důsledně monitoruje váhu vejce. „Pokud vejce neztratí vejce před líhnutím 15 % váhy, mládě se nevylíhne,“ konstatuje. Sám si prý nemůže dovolit přicházet o mláďata, protože potřebuje mít z čeho zaplatit personál, který se stará o ptačí farmu. „Proto musíme prodávat papoušky i na mazlíčky. Prvních pět dní mláďata dokrmujeme směsí Psittacus, poté už ne,“ líčí. Emmanuel Naulleau se živě zajímá i o mutační papoušky v přírodě. Jeho přítel Roland Seitre se specializuje na fotografování nezvykle zbarvených zvířat v přírodě a pořídil i řadu snímků netypicky vypadajících papoušků.
Modrých eklektů už existuje několik typů
„Nejčastější jsou bílá zbarvení, ale ne albina, nýbrž leucistní zvířata. Potom melanistická, následuje lutino, albino, modré a skořice,“ vypočítal chovatel na svojí přednášce v rámci sobotního prvního dne mezinárodního chovatelského kongresu EXOTA Olomouc. Mutační ptáci nejsou výjimkou ani u vzácných a ohrožených druhů v přírodě. Emmanuel Naulleau například upozornil, že mezi alexandry mauricijskými, kterým před časem hrozilo vyhubení, se v přírodě šíří modrá mutace. V zajetí je populární například modrý eklektus různobarvý, což je podle Naulleaua už ustálená mutace. Ostatně, i na EXOTĚ Olomouc byli tito ptáci vůbec poprvé v České republice vystaveni.
Modrých eklektů je ale několik typů. Vůbec první odchoval známý holandský chovatel mutačních papoušků Jan Postema a jeho modří eklektové mají charakteristický odstín. „Další je australský typ, který je víc do tyrkysova. Další typ pochází z Ameriky, kde o mutaci u poddruhu solomonsis. A rakouský typ je takový narůžovělý,“ popisoval Emmanuel Naulleau. Některé mutace podle něj vzniknou naprosto spontánně, ale někdy se je pak nedaří rozmnožit. „Je také složité dát mutaci správný název, protože záleží na tom, jak bude vypadat v další generaci. Může to trvat až několik let,“ upozornil. Navíc u některých dominantních mutací je problém se životaschopností mláďat, například u červených aratingů slunečních.
Mutační ararauny? Jejich cena brzy klesne
V posledních letech se stále častěji objevují mutační arové ararauny. Emmanuel Naulleau míní, že jejich vysoká cena postupně klesne, protože ararauny se obecně dobře rozmnožují. Podobná situace už nastala u kakadu růžových, u kterých jsou známé dva typy lutina, recesivní a vázané na pohlaví. „Dále jsou i modří kakadu růžoví, stříbrná mutace, spangle a také skořicová, která není moc dobře rozlišitelná,“ konstatoval Naulleau, který účastníkům kongresu promítl fotografii, na které byli vedle sebe ptáci všech těchto mutací společně s přírodně zbarveným ptákem. Sám se specializuje na opalinové amazoňany modročelé. U tohoto druhu se objevilo už více mutací, ale sám Naulleau se chce pokusit odchovat hořčicovou mutaci.
Stejně jako modří eklektové jsou ustálenou mutací i červení žakové. Občas se u některých chovatelů objeví částečně červení ptáci, i náhodně od štěpitelných ptáků. Emmanuel Naulleau upozorňuje, že při chovu mutačních ptáků je třeba znát co nejvíc informací o jejich rodičích, například zda nešlo o sourozence. „U mláďat od rodičů sourozenců by nebylo dobré znovu křížit sourozence. Životaschopnost jejich potomků by byla malá,“ varuje Naulleau.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
