Jan Potůček Pokročilé schopnosti bezcílného napodobování pohybů a gest prokázali vědci z Institutu Maxe Plancka u arů kanind. Zkoumáním několika skupin ptáků v největším papouščím parku na světě, Loro Parque na kanárském ostrovu Tenerife, odhalili jejich vlohy pro „nedobrovolné kopírování netranzitivních pohybů“. Jinými slovy, arové kanindy dokáží nejen „papouškovat“, ale také se „opičit“. Výzkum podle autorů naznačuje možnost přítomnosti zrcadlového neuronového systému, který se vyskytuje u lidí, také u papoušků. Napodobování bezděčných neměnných akcí je podle vědců základním kamenem lidské kulturní revoluce, konstatuje web Phys.org.
Zatím to bylo prokázané jen u lidí
Značný podíl lidské kultury zahrnuje přenos technických dovedností, obvykle zahrnujících používání nástrojů. Další podstatnou součástí je učení se kulturním konvencím, které zahrnuje věrné kopírování gest nebo pohybů, jež podporuje sociální vazby a prosociální chování. Dřívější studie prokázaly, že lidé napodobují gesta bezděčně – tato aktivita je známá jako automatické napodobování. Důkazy o takovém automatickém napodobování u zvířat se dosud omezovaly na akce zaměřené na nějaké objekty, jako je uchopování předmětů, což bylo pozorováno u psů nebo andulek. Vědci z Institutu Maxe Plancka trénovali ary kanindy, aby prováděli dvě odlišné akce (zvednout nohu a roztáhnout křídla) v reakci na specifické signály rukou.
Sledovaní ptáci byli rozděleni do dvou skupin: kompatibilní, v níž arové dostali odměnu, když napodobili aktivitu jiného ary (demonstrátora) a nekompatibilní, kteří naopak dostali odměnu, aktivitu jiného ary nenapodobili, ale provedli přesně opačnou akci. Nekompatibilní skupina se snažila potlačit svoji automatickou snahu napodobovat akci demonstranta. Důsledkem bylo více nesprávných odpovědí a delší reakční časy ve srovnání s kompatibilní skupinou. „Výsledky jsou pozoruhodné, protože poprvé prokazují nehumánní zvířecí nedobrovolné napodobování netranzitivních akcí,“ říká Dr. Esha Haldar, hlavní autor studie. „U lidí je toto chování spojeno s nervovými obvody zahrnujícími zrcadlové neurony, které se aktivují během pozorování i provádění akce.“
Pomůže to při vypouštění papoušků do přírody?
Zatímco studie přímo neprokazuje přítomnost zrcadlových neuronů u papoušků, podle Haldara silně naznačuje jejich zapojení do motorické imitace. „Papoušci jsou ideální pro studium napodobování,“ míní další z autorů studie Dr. Auguste von Bayern. „Tato vysoce sociální zvířata žijí v dynamických skupinách, kde jednotlivci často vytváří nové podskupiny. Automatická imitace pohybů a gest může zlepšit integraci jednotlivců do nově vytvořených skupin a obecně podporovat sociální soudržnost a propojení. K prozkoumání těchto vzrušujících možností je zapotřebí další výzkum,“ konstatuje Bayern. Výzkum také prokázal, že motorické mimikry se u vzdáleně příbuzných druhů vyvinuly nezávisle, pravděpodobně v důsledku podobných sociálních a enviromentálních tlaků.
Vědci jsou přesvědčeni, že nově získané poznatky budou mít důležité důsledky pro potenciální projekty vracení ohrožených druhů papoušků do volné přírody. Jednotlivci by se totiž mohli naučit přirozenému chování od volně žijících jedinců a rychleji se přizpůsobit přirozenému prostředí. Ara kaninda je endemický druh žijící pouze v Bolívii, kde je v přírodě okolo 400 posledních jedinců. Loro Parque Fundación již přes 20 let odporuje jejich ochranu a vynaložila na to přes dva miliony dolarů. Samotný Loro Parque odchoval za dobu své existence 465 mláďat arů kanind, což představuje v podstatě stejný počet ptáků, kteří žijí ve volné přírodě.
Úvodní foto: Adrian Azcárate, Institut Maxe Plancka
