Jan Potůček Velmi aktivní, a ne až zase tak vybíraví v potravě jsou kakaduové přilboví. Nejvíc jim chutná to, co na konci „cvakne“, prozradil na sobotní přednášce pořádané ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy ve Vlčí Habřině na Pardubicku Jan Sojka, vydavatel časopisu Nová EXOTA. Chovu těchto ptáků se věnuje už léta a momentálně má složené čtyři páry, z toho mladší už z vlastních odchovů. „Výhodou těchto ptáků je, že tam, kde žijí, není jejich potravní nabídka bohatá. Na krmení jsou tedy poměrně jednoduší. Podávám jim klasickou směs od Versele Laga pro australské kakadu, kde je naprosto minimální poměr slunečnice,“ přiblížil Jan Sojka, který podle svých slov dbá na to, aby papoušci zkonzumovali všechno, co jim předloží.
Výhodou zrninové směsi Versele Laga Mix Australian Parrot je velké množství různých druhů menších zrnin, což je podle Sojky důležité kvůli „zaměstnání“ kakaduů přilbových. „Tím, jak jsou inteligentní, mají různé sklony k tomu se poškozovat,“ vysvětlil. Ač jde oproti korelám nebo andulkám o poměrně velké papoušky, oblíbené mají senegalské proso. „Je neuvěřitelné, jak dokážou vzít do pařátu klásek vypreparovat z něj jednotlivé segmenty a pak ta zrníčka poměrně velkým zobákem louskat. Je to neuvěřitelná motorika zobáku, jazyka a běháku,“ popsal chovatel. Jakmile se přiblíží čas podzimních a zimních plískanic, přidá jim Jan Sojka i trochu slunečnice, kterou za normálních okolností nekrmí, protože kakaduové přilboví by mohli ztučnět.
Voliéry s krytým zázemím, ale bez přitápění
„Po různých peripetiích a zkušenostech mám voliéry zařízené tak, že ptáci mají uzavřené zálety, ve kterých se dá topit, ale netopím v nich. Ptáci si tam zalétávají na noc, mají tam chlad, ale sucho, nikoli vlhko. Tím pádem mají větší energetický výdaj a tím pádem jim musím tu energii nějak dodat,“ konstatoval Jan Sojka. Kromě toho kakaduům přilbovým podává i granule značky Psittacus, které jsou hodně tučné, a kromě toho čas od času i granule určené psům, které jsou tvořené pouze extrahovaným sušeným masem. Tím jim dodává i potřebné bílkoviny. Další složku krmné dávky tvoří ořechy: vlašské, lískové, pekanové, cedrové a pinie. „Poslední dva druhy vlastně nejsou ořechy, ale semena,“ podotýká Jan Sojka.
Jak se mění krmná dávka během hnízdní sezóny? Jan Sojka papouškům podává nakličovací směs jak v podobě máčeného, tak klíčeného zrní. „Někteří chovatelé ho z pochopitelných důvodů odmítají, protože je tam nebezpečí různých plísní a aflatoxinů, bakterií. Já ale máčené a klíčené považuji za jeden z faktorů úspěchu. Kakaduové přilboví jsou totiž docela konzervativní a nechtějí konzumovat třeba banány, pomeranče a další ovoce jako amazoňani nebo arové. V přírodě se s tím prostě nepotkají, jak jim to supluji naklíčeným zrním,“ vysvětluje Jan Sojka s tím, že používání klasickou nakličovací směs od Versele Laga, kde je hodně ječmene, kardi, mungo a chovatel do ní přimíchává ještě slunečnici.
Máčené a klíčené směsi zkrmí do 36 hodin
U máčení a klíčení zrní je podle Sojky důležité myslet na dezinfekci, aby se ve směsi nepomnožili bakterie nebo plíseň. „Proto do namočeného zrní přidávám Aviclnes, ale dá se použít jakékoli jiné okysovadlo, jako je citronová šťáva, Acidomit nebo jablečný ocet. Směs nechám máčet 12 hodin v plastové misce a pak ji zcedím, přeperu a poprvé podávám. Čili ptáci nejprve dostanou máčené, po dalších 12 hodinách je to už klíčené a tím vlastně končím, protože to mám vždycky vypočítané tak, aby celá dávka byla zkrmená do 24 až 36 hodin,“ popisuje a upozorňuje, že důležité je neustálé proplachování směsi a prolévání dezinfekcí tak, aby před podáním papoušků „voněla“ a naopak nepáchla.
Jan Sojka máčenou a klíčenou směs ještě zasypává průmyslovou vaječnou směsí od Veresele Laga se sušenými garnáty, která se nalepí na semínka a papoušci ji tak pozřou. Důležité je tuto směs nechat zkrmit okamžitě a maximálně po několika hodinách zbytky odstranit, aby v ní nezačaly hnilobné procesy. Díky průmyslové vaječné směsi kakaduové získají i bílkoviny, což je důležité u papoušků, kteří jinak nepřijímají vajíčko natvrdo nebo různé druhy červů. „Druhou složkou potravy, která je potřebná k tomu, abychom ptáky udrželi v kondici a eventuálně je dostali do stavu, kdy se budou rozmnožovat, je dostatek zeleniny, ovoce a zeleného krmiva,“ podotýká Jan Sojka. Kakaduové přilboví podle něj rádi experimentují, takže vyzkouší vše, co jim chovatel předloží, od jablek přes švestky, třešně až po višně. Rádi mají kukuřici v mléčné zralosti, kterou přijímají jak nakrájenou na kolečka, tak v celé palici.
Začátek chovné sezóny? Kakaduové dostanou pampelišky
„Chovnou sezónu obecně začínám tím, že jim předložím pampelišku i s kořenem. Většinou nejdříve zkonzumují květ, potom pampelišku otočí a pustí se do kořene. Zkoušel jsem ho taky ochutnat a je krutě hořký. Nevím, co jim na něm chutná, ale prostě ho celý sežerou,“ líčí Jan Sojka. Kakaduové přilboví ale mají rádi jakékoli zelené krmivo, takže v průběhu sezóny dostávají různé klasy trav. „Voliéry mám zvenku osazené psím vínem, a i to mají rádi. Jak začne prorůstat dovnitř, zakracují výhonky a když pak vyrostou kuličky, pojídají i ty,“ popisuje Jan Sojka. Velmi důležitý je přísun čerstvých větví k okusu, v těchto dnech například větvičky hlohu s plody, na kterých kakaduové milují pecky. „Je zkrátka druh papouška, který není vhodný pro líné chovatele,“ konstatuje Jan Sojka, podle něhož jim je třeba alespoň dvakrát týdně zajistit takovouto „zábavu“.
„Už když jim to nesu, je vidět, jak se na to těší a dají si práci s okusováním, dělá je to šťastné. A pokud jsou šťastní a je mezi nimi harmonie, chtějí potom hnízdit. Udržují se tak také v kondici,“ konstatuje chovatel. Před začátkem hnízdní sezóny je třeba jim dodat také živočišné bílkoviny. Janu Sojkovi se podařilo kakaduy naučit přijímat moučné červy a zofobasy, které jim podává zhruba od února třikrát až čtyřikrát týdně. „Někteří chovatelé dávají i vařené kuřecí maso s kostí, kuřecí krky a podobně. U toho je ale třeba dát pozor, a ten samý den odstranit veškeré zbytky, které popadají na zem, protože pak je ptáci můžou zkonzumovat, když se už začnou kazit. Já nejsem tak důsledný, proto kuřecí maso nedávám,“ vysvětlil Jan Sojka.
Voliéry mají celoročně otevřená okna do výletů
Kakaduy přilbové chová Jan Sojka ve voliérách původně určených jihoamerickým papouškům, amazoňanům a amazónkům. „Toto zařízení bylo v zázemí vytápěné, ale když jsem přešel na australské papoušky, protože kromě kakaduů přilbových tam mám i kakaduy tenkozobé, kteří jsou daleko větší, jsem to topení vypnul. Protože jak říká Miloš Václavík, samcům kakaduů musí „přemrznout koule“, aby byli v klidu. Dlouho jsem o tom přemýšlel u kakaduů inka a říkal si, že to je pitomost, ale časem jsem musel dát Milošovi za pravdu,“ konstatoval Jan Sojka, který sice má stále možnost v zázemí kakaduům zatopit, ale nedělá to. „Považuji ale za důležité, aby v zázemí bylo sucho a závětří, žádné vlhko a průvan,“ říká.
Kakaduové přilboví tráví přes den až 80 % času ve venkovní voliéře a jakmile se začne šeřit a v zázemí se zapne světlo, automaticky se stahují za ním. „Prostě vědí, že krmení dostanou pouze uvnitř. Venku jim dávám jenom pampelišky a zelené. Uvnitř se jim svítí ještě další tři až čtyři hodiny, než se světlo vypne,“ popisuje Jan Sojka. „Úplně jim stačí, že tam nefouká a je tam sucho. V přírodě žije kakadu přilbový na jihovýchodě Austrálie, kde v zimě sněží a teploty můžou klesnout na mínus pět až deset stupňů a papoušci to zvládají. V druhém chovném zařízení, které je do písmene E, chovám kakaduy inka a ve třetím, které ani není pevnou stavbou, kakaduy žlutouché,“ dodal.
Vybíraví kakaduové žlutouší: zabrala až budka pro ary
Voliéra pro kakaduy žlutouché je jenom zavětrovaná, zázemí od venkovního výletu dělí jen přepážka, kterou musí ptáci podletět. „Uvnitř mám keramickou desku na topení, kterou můžu zapnout, ale těm ptákům to vadí. Když je zapnutá, odletí od ní na vzdálenější bidlo,“ líčí chovatel, kterému se letos poprvé podařilo odchovat mladého kakadua žlutouchého pod rodiči. Musel kvůli tomu ale experimentovat s různými typy hnízdních budek. Klasické kmenové mu papoušci vždycky do tří dnů úplně rozebrali, nakonec úspěšně zahnízdili v dubové budce původně určené pro ary, kterou Jan Sojka postavil na výšku a kontrolní otvor používají jako vchod. „Teď, když teploty v noci klesaly k mínus pěti stupňům, jsem vždycky po ránu chodil napnutý, jestli mládě uvnitř nezmrzlo. Ale daří se mu,“ uvedl s tím, že mladý kakadu žlutouchý by měl budku opustit okolo Vánoc.
„Co bych určitě doporučil, je obslužná chodba u venkovních voliér. Ušetříte si tím takové starosti, že pak běháte po vesnici nebo městě a honíte papouška. Mně se ta krmná chodba už mnohokrát osvědčila a zaplatila,“ konstatoval Jan Sojka, který kakaduům nechává celoročně otevřený průlet ze zázemí do výletů. Jedinou výjimkou je Silvestr, kdy ptáky na noc zavírá dovnitř, aby se nepoplašili kvůli ohňostrojům a dělobuchům. Chovná sezóna kakaduů přilbových začíná později než u jiných druhů, což je podle Jana Sojky výhodou. Jeho chovné páry totiž obsazují výhradně hnízdní budky umístěné ve venkovním výletu. Ke snůškám dochází až v květnu, kdy je stabilní počasí.
Kakaduové přilboví se střídají v sezení na snůšce
„Kakaduové přilboví dospívají ve třech až pěti letech. Z vlastní zkušenosti vím, že samice nesnesla vejce, dokud nebyla alespoň čtyřletá,“ konstatoval Jan Sojka. Budky pro kakaduy přilbové jsou bez víka, a protože je obsazují zásadně ve venkovních výletech, chovatel se bál intenzivních dešťů. Nejprve jim tedy budku zakryl kachlíkem, ale ptáci pak odmítli do budky vlézt. Nakonec na střechu venkovního výletu nad budku umístil kus polykarbonátu, takže do budky přímo neprší. „Když fouká, nějaká kapka jim tam spadne, ale jsou to tvrdí ptáci, vydrží to,“ vysvětlil Jan Sojka. Samice snáší většinou dvě vejce, výjimečně tři. „Na rozdíl od jiných kakaduů se samice se samcem střídají v sezení. Samec je ale na snůšce výrazně kratší dobu než samice. Pár tedy musí harmonizovat, jinak neodchová,“ upozornil Jan Sojka.
Inkubace u kakaduů přilbových trvá 28 dní a ve dvou týdnech stáří je Jan Sojka kroužkuje. „Používám kroužky o průměru 9,5 mm, ale když se nestihne mládě nakroužkovat včas, dá se použít i 10 mm, i když pak mu ten kroužek na noze moc plandá,“ dodal chovatel. „Na to, že jde o poměrně malého ptáka, zůstává mládě v budce poměrně dlouho, okolo 80 dní. Oproti jiným druhům kakaduů je ale vidět, že jsou evolučně dál, mládě nevylétne poplašeně z budky, ale první tři dny sedí nahoře na budce a pozoruje své okolí. A po těch třech dnech se zvedne a přeletí na bidlo, na které normálně dosedne. Žádný bezhlavý let do pletiva jako u kakaduů inka, kde se musí okolo mláďat chodit po špičkách,“ přiblížil Jan Sojka.
I po opuštění budky se do ní mláďata vrací na noc a přespávají v ní i se samicí, zatímco samec sedí z vrchu a hlídá je. U rodičů je Jan Sojka nechává až do ledna. Během té doby se od rodičů naučí vše potřebné, protože je neustále následují a opakují jejich chování. Vědí tedy, kde a jak se mají nažrat, kam se schovat před deštěm a větrem, apod. „Když je pak někdy v polovině ledna přestěhuji do jiné voliéry, mám jistotu, že se nebudou stresovat a neoškubou se. A jsou ideálně připravení pro další chov. Mám takovou zkušenost, že když ta mláďata vydrží rok a půl, aniž by se začala škubat, už s tím nezačnou. Důležitý je tam ten začátek, kdy nesmí být ve stresu,“ míní Jan Sojka, podle něhož jsou navíc ke stresu více vnímaví ptáci odchovávaní ručně a nikoli pod rodiči.
Úvodní foto Jan Potůček, Ararauna.cz
