Jan Potůček Dramatická změna klimatu v jihozápadní Austrálii přiměla hejna kakaduů krátkozobých hledat potravu jinde než v buši, kde vinou dlouho trvajících veder uschly tisíce stromů. Papoušci se adaptovali na novou situaci a pro potravu si létají na pole, kde konzumují obilí. Situace dospěla tak daleko, že se kakaduové ani nesnaží hledat svoji přirozenou potravu a raději se zdržují v okolí obilných polí, která jsou pro ně nekonečnou zásobou krmiva. „Letos jsme nezaznamenali, že by kakaduové létali do národního parku. Celý den tráví blízko polí a jejich mláďata dostávají zrní k snídani, obědu i večeři,“ popsal serveru Yahoo News Peter Mawson ze Západoaustralské univerzity.
„Existují jasné náznaky, že ptáci vědí, že nemají žádnou přirozenou potravu… Takže ani neztrácejí čas jejím hledáním,“ konstatuje Mawson. „Protože tím ale získávají spoustu volného času, který by jinak strávili létáním do značných vzdáleností a hledáním potravy, sledujeme velká hejna těchto ptáků kroužit a létat, vzájemně komunikovat a socializovat se. Skoro to vypadá jako lidská kultura. Jakmile se dostanou do fáze, kdy mají přebytek potravy, můžou se zapojit do těchto aktivit,“ dodal. Hejna kakaduů krátkozobých v okolí obilných polí čítají až 140 ptáků, kteří se drží pohromadě i během hnízdní sezóny, což je neobvyklé. Vědci zjistili, že obilí má téměř stejný energetický obsah jako lesní semena, kterými se kakaduové živí normálně.
Letošní mláďata se nenaučí hledat přirozenou potravu
Není však jasné, zda obilí obsahuje i stejné mikroživiny. „Je zřejmé, že letos nemají na výběr. Ale můžete vychovat dítě na hamburgerech, a pokud to je novorozenec, nebude si stěžovat, protože nebude znát nic jiného,“ vysvětluje Mawson. Větší problém je podle vědce fakt, že se letošní mláďata nemají jak naučit potřebné dovednosti při hledání přirozené potravy poté, co se osamostatní od rodičů. Je tedy pravděpodobné, že dojde k prudkému nárůstu počtu úhynů mladých ptáků poté, co se o ně rodiče přestanou starat. Obilí je malé a jakmile nastane změna počasí a zemědělci ho sklidí, budou si muset papoušci hledat jiné zdroje potravy. „Otázkou je, jak velký vliv mělo sucho na budoucí vývoj stromů, které plodí semena, na než se kakaduové potravně specializují,“ upozorňuje Mawson.
Situaci komplikuje i nedostatek hnízdních stromů. V okolí západoaustralské metropole Perthu tak ochránci pravidelně vyvěšují umělé hnízdní budky. Vypozorovali také, že se snižuje věk ptáků, kteří poprvé zahnízdí. Dříve měla samice první snůšku ve čtyřech letech, nyní se stává, že zahnízdí už tříletí ptáci. Tím, že jsou kakaduové krátkozobí dlouhověcí a ve volné přírodě se můžou dožívat až 35 let, je jejich potřeba množit se evolučně opožděna. Za posledních 50 let jejich divoká populace klesla zhruba na polovinu a dnes čítá 20 až 40 tisíc jedinců. Podle Petera Mawsona by v příštích 150 až 250 letech mohli kakaduové přijít o všechny přirozené hnízdní dutiny a budou zcela závislí na umělých hnízdních budkách.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Calistemon
