Donedávna byl systematicky veden jako poddruh kakauda černého (Zanda funerea) a jako příbuzný kakadua havraního (Calyptorhynchus banksii) a kakadua hnědohlavého (Calyptorhynchus lathami). Od roku 2014 ale tvoří společně s kakaduem černým a jeho dalším bývalým poddruhem, kakaduem dlouhozobým (Zanda baudinii) nový rod Zanda. Celkově je hnědočerný, na spodu tmavší. Peří na krku a spodních partiích má žluté lemování, příuší je bílé (proto se mu také říkává kakadu bělouchý), ocas je černý a zespodu bílý. Charakteristický je jeho kratší a rozšířený zobák. Dorůstá délky 58 cm a hmotnosti do 800 g.
Kakadu krátkozobý se vyskytuje výhradně v jihozápadní Austrálii. Mezi lety 1970 až 1990 vymizel z více než jedné třetiny biotopů a jeho populace nadále klesá. Současný stav odhaduje mezinárodní organizace BirdLife International na maximálně 40 tisíc jedinců, kteří jsou rozděleni do čtyř samostatných populací. V Červené knize ohrožených živočichů IUCN je zařazen do kategorie „ohrožený“ (EN). V posledních letech se je daří navykat na umělé hnízdní budky, které nahrazují přirozené hnízdní dutiny ve starých stromech, jichž dramaticky ubývá – zejména kvůli častým lesním požárům na jihozápadě Austrálie.
Chov v zajetí
Patří mezi málo chované a vzácné papoušky. Nejčastěji bychom se s ním setkali u australských chovatelů. V Evropě, ale i ve Spojených státech jde spíše o raritu, byť v posledních letech se dostal i do České republiky. Odchovy se zde ale zatím nedaří. Úspěch nedávno slavil známý německý chovatel vzácných černých kakaduů Robert Peters, kterému se dokonce podařilo odchovat mládě přirozenou cestou pod rodiči. V Evropě jsou známy úspěšné odchovy ještě z Portugalska, Nizozemí a Severního Irska.
Dostupnost a cena
I když na něj lze narazit i u českých chovatelů, prakticky jde o nedostupný druh. Počty ptáků chovaných v Evropě nepřevyšují jednotlivé desítky.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.
