Jan Potůček Zrovna dnes jsem si to připomněl při uklízení voliér. Nevím, jak moc provádíte úklid během hnízdní sezóny, když samice sedí na snůškách. Mimo sezónu uklízím vnitřní voliéry tak jednou za týden nebo čtrnáct dní. Tři týdny už je opravdu moc, však to chovatelé moc dobře znají, jaký je pak ve voliérách svinčík. Jenže uklízet v době, kdy samice sedí v boudě, je ošidné a většina chovatelů to raději nedělá. Mám štěstí na pár arů araraun, který je na takový úklid zvyklý, takže když si všechny papoušky zavřu ve venkovních voliérách, v klidu čekají u okýnek, až uklidím a pustím je zase dovnitř.
Absolutní izolace od rušivých elementů je špatně
Určitě by to tak klidně neprobíhalo, pokud by papoušci nebyli na takový rituál zvyklí. Dělám to tak pokaždé, když uklízím, a vlastně i když potřebuji zkontrolovat budku: papouškům otevřu okýnko do venkovního výletu, tam si je zavřu a můžu se v klidu podívat do budky. Úklid, to je taková o trochu delší kontrola budky. Pokud ptáci nehnízdí, nechávám je ve venkovních výletech zavřené všechny, dokud neklidím všechny voliéry. Pokud hnízdí, jako první uklidím voliéry hnízdících párů a potom jim hned otevřu okýnko, aby mohli dovnitř. Pak pokračuji v úklidu dalších voliér, už za přítomnosti hnízdících párů.
Denní rutina je pro papoušky důležitá: zvyknou si, že určité úkony pro ně neznamenají žádné nebezpečí a pak jim důvěřují. Nemůžu v téhle souvislosti nezmínit chovatele, který naopak papoušky nechtěl skoro vůbec rušit, takže jim vytvořil vnitřní i venkovní voliéry z pevných stěn a pletivo měli jen místo stropu. Ptáci vůbec nebyli zvyklí na okolní ruch a při jakékoli kontrole se málem umlátili. Nedovedu si představit, jak probíhaly kontroly budek během hnízdění, pokud vůbec. Musel to být obrovský stres jak pro papoušky, tak pro jejich majitele. A úplně zbytečný, protože ta původní snaha ochránit je od rušení z vnějšího světa byla totálně kontraproduktivní.
Denní záchytné body a jistoty
Nad mými voliérami denně prolétají dopravní i vojenská letadla. Jsme v přistávacím koridoru smíšeného mezinárodního letiště v Pardubicích, takže tu není nouze ani o hlasité stíhačky nebo opravdu obří stroje Antonov. Ptáci si na ně velice rychle zvykli a dnes už je vůbec nevzrušují. A to ani když na půl dne přiletí speciální stroje Awacs z Německa, které jsou opravdu hodně hlučné, a jejich piloti se u nás pořád dokola učí přistávací manévry. Arové si zvykli i na prolétající krkavce a jediné, co je vyvede z míry, je horkovzdušný balón, který se pohybuje takřka neslyšně. To pak o sobě dají vědět po celé vesnici.
Před časem jsem na Araraunu napsal článek, jak je důležité u nově pořízeného papouščího mazlíčka nastavit denní režim. Ono to neplatí jen pro ochočené papoušky, ale i pro ty chovné ve voliérách a klecích. Ptáci by měli vědět, kdy můžou očekávat krmivo, kdy je chovatel vypustí do venkovních výletů, a kdy by se měli vrátit zpátky do záletů. Takové ty denní jistoty a záchytné body, které pro ně vytváří pohodu a klid. Bez těchto jistot hrozí, že se z nich stanou neurotičtí a věčně uřvaní ptáci, kteří nevědí, co se s nimi bude dít za okamžik a šťastný z nich nebude ani jejich chovatel.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
