Jan Potůček Nahradit přirozené kmenové hnízdní dutiny eukalyptovníků, kterých se zoufale nedostává, a pomoci tak severoaustralské populaci kakaduů palmových chtějí ochránci přírody v severním Queenslandu. Kakadu palmový je při své délce 60 cm největším australským papouškem a jeho australský poddruh obývá jen malý cíp poloostrova Cape York na samém severu australského kontinentu. Stromy, v nichž hnízdí, pomalu ubývají a může to trvat i 250 let, než natolik zmohutní a vytvoří se v nich dutiny, v nichž by mohli papoušci zahnízdit. Požadavky kakaduů jsou přitom poměrně náročné: musí jít o vykotlaný kmen otevřený směrem nahoru.
Přirozeným způsobem takové dutiny vykusují termiti, nebo je tvoří cizopasné houby. Vznik jedné takové dutiny může trvat i několik desetiletí a ptáci se k ní dostanou až ve chvíli, kdy vítr odlomí vrcholku stromu nebo větve. To vše ve chvílí, kdy biotop kakaduů palmových ohrožuje těžba dřeva a lesní požáry. Ochranářská organizace People For Wildlife se proto rozhodla ikonickým černým ptákům s mohutnou chocholkou pomoci. V oblasti Apudthama poblíž cípu Cape York testuje tři typy umělých hnízdních dutin, včetně vyřezaných dutin ze spadlých stromů a modulárních hnízdních budek vyrobených z umělé hmoty.
Urychlují i vznik přírodních hnízdních dutin
Skupina také s pomocí arboristů vylepšuje stávající přírodní dutiny, přiblížil australskému zpravodajskému serveru ABC výkonný ředitel organizace Daniel Natusch. „V podstatě urychlujeme proces tvorby dutin, takže je rozšiřujeme a zbavujeme je zbytků troudu od termitů,“ vysvětlil Natusch. Organizace rozmístila 30 umělých hnízdních budek a hodlá je monitorovat po dobu několika let. Snaha o rozšířené hnízdních příležitostí kakaduů palmových je nasnadě: tito papoušci v přírodě hnízdí jen jednou za dva roky a snáší pouze jediné vejce. Australská subpopulace se proto zmenšila na méně než dva tisíce jedinců.
Hnízdní sezóna kakaduů palmových začíná v srpnu a končí v lednu. V té právě vrcholící papoušci neobsadili ani jednu z 30 nabízených budek. Projevovali o ně ale zájem, vhazovali do nich klacíky a obhlíželi je. „Jednou zvědaví, ale ze začátku pravděpodobně nervózní. Více informací budeme mít snad koncem roku,“ říká Daniel Natusch. „Jakmile budeme vědět, jaký typ budky se jim líbí, budeme v lepší pozici, abychom mohli zdvojnásobit úsilí při vytváření takto vhodných budek,“ dodal. To jiné druhy černých kakaduů, zejména pak kakaduové bělouší, umělé hnízdní budky nabízené v Západní Austrálii hojně využívají. V jejich případě ale vyvěšování a údržba budek probíhají už 15 let.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / JJ Harrison
