Jan Potůček 
Vyšší stupeň ohrožení přiřkla vláda v australském státě Queensland tamnímu poddruhu kakadua palmového, vůbec největšímu australskému papouškovi. Jestliže dosud tento pták figuroval v tamní Červené knize ohrožených živočichů v kategorii „zranitelný“, od začátku listopadu je považovaný za „ohroženého“. Celosvětová populace kakadua palmového, který kromě Austrálie žije také na Papui – Nové Guineji a v Oceánii, je dle Červené knihy IUCN „nejméně dotčená“, což odpovídá nejnižší kategorii ohrožení. Australský poddruh ale postupně ubývá a vědci z Australské národní univerzity (ANU) vypočítali, že do poloviny tohoto století by jejich počet mohl klesnout o 47 až 95 procent.
Pokud by se tyto odhady ukázaly být pravdivé, snížil by se počet kakaduů palmových na severu Austrálie, kde žijí výhradně na poolostrově Cape York v severní části Queenslandu, z dnešních přibližně tří tisíc až na pouhých 150 jedinců. „Za našich životů by tito ptáci mohli z Austrálie úplně vymizet,“ varovali vědci z ANU. Kakaduy ohrožují lesní požáry, které ničí vhodné hnízdní stromy. Papoušci se také extrémně málo rozmnožují: hnízdí pouze jednou za dva roky a samice snáší pouze jedno vejce. Věku odstavu se dožije jen méně než čtvrtina mláďat. Podle vědeckého týmu ANU z toho vyplývá, že každý rodičovský pár odchová jedno mládě za 10 let. Jenže neexistuje jistota, že se toho mládě dožije věku pohlavní dospělosti, aby se samo mohlo rozmnožit.
Největší problém jsou požáry a těžba dřeva
Z dosavadních terénních průzkumů na poloostrově Cape York vědci odhadují, že tři hlavní populace jsou jen minimálně propojené, takže mezi nimi nedochází k výměně genetického materiálu. Každá z těchto tří populací si vyvinula trochu odlišné kulturní chování, jako je například „bubnování“ větvičkou o kmen v době námluv, známé zejména u východní populace. Tamní ptáci také vydávají zvuky podobné slovu „Hello“. Vědci zatím spolehlivě netuší, proč se kakaduové tak málo rozmnožují. Jisté je, že se tito ptáci nespokojí hned tak s ledajakou hnízdní dutinou. Většinou dávají přednost stromům starým až 300 let, jichž je zoufalý nedostatek. Vnitřky bývají vyžrané od termitů, takže je celý kmen dokonale dutý a vyschlý.
Bohužel, takové suché duté stromy obvykle padnou jako první za oběť lesním požárům. Ty zase ohrožují termity, jichž ubývá a tím pádem je méně hmyzu, který by vytvářel dutiny ve starých stromech. Vědci z ANU ale zjistili, že pokud okolo takového starého dutého stromu odklidí suchou trávu a křoví do vzdálenosti tří metrů, výrazně tím zvýší šanci daného stromu přežít lesní požár. Dlouhodobější strategií je také zkusit zavést řízené požáry, jimiž původní obyvatelé Austrálie omlazovali lesy a zbavovaly je náletovin. Klíčové je také zachování co největší rozlohy původních lesů, které ustupují stavbám silnic a těžbě bauxitu. „Musíme také vylepšit způsoby monitoringu hnízd, protože najít hnízdící páry je nesmírně náročné,“ poznamenala Christina N. Zdenek z ANU.
Samci kakadu palmových lákají samičky bubnováním dřívka o větev. Udrží rytmus, zjistili vědci
Úvodní foto: Christina N. Zdenek, Australian national university
