Jan Potůček Způsob, jakým pomoci kriticky ohrožené populaci středoamerického poddruhu ary arakangy v Guatemale, vymysleli tamní ochránci přírody. Jak zjistili z praxe při hlídání hnízdních dutin, i když mají arakangy snůšku tří až pěti vajec, reálně dokáže jeden pár odchovat za jedno hnízdění pouze jedno nebo dvě mláďata. Pokud se tedy vylíhnou tři nebo více sourozenců, ti mladší uhynou, protože je rodiče přestanou krmit. Ochránci se proto rozhodli z hnízd odebírat třetí a každé další vejce, mláďata líhnou uměle v líhních a po několikadenním umělém přikrmování je umístí do hnízd jiných párů, kterým se vylíhlo jen jedno mládě, popsal v reportáži web Mongabay.com.
V přírodě zbývají jen stovky „žlutých“ arakang
Program ručního dokrmování a podkládání mláďat dalším párům arakang vymyslela a provozuje Guatemalská společnost pro ochranu divoké zvěře (WCS). „Ohrožení ary arakangy je v Červené knize IUCN klasifikován jako nejméně znepokojivé, ale to je především kvůli jeho širokému geografickému rozšíření,“ sdělil webu vědec Rony García-Anleu z WCS. Středoamerický poddruh ary arakangy vyznačující se výrazně žlutou částí křídel bez přítomnosti zelené barvy, má však omezený areál rozšíření a minimum vhodných hnízdišť v Mayském lese, který se částečně rozkládá i na území Guatemaly, uvedl vědec.
Přímo v Guatemale je ara arakanga kriticky ohrožení, a to především kvůli pytláctví a černému trhu s domácími mazlíčky. Ohrožuje ho také odlesňování a intenzivní zemědělství. V biosférické rezervaci Mayský les, v níž ochránci z WCS pracují, zbývá jen několik stovek jedinců těchto papoušků. „V průběhu let jsme opakovaně pozorovali, že ačkoli hnízda při běžných kontrolách obvykle obsahují čtyři až pět vajec, obvykle přežije pouze jedno nebo dvě mláďata – tři mláďata jsou velmi vzácný jev,“ uvedl García-Anleu. Důvodem je fakt, že po vylíhnutí prvních dvou mláďat začnou rodiče častěji opouštět hnízdní dutinu, aby sháněli potravu pro potomky, takže je ohrožena inkubace zbývajících vajec.
Ochráncům se podařilo zachránit už 131 mláďat
„Pokud se z těchto vajec mláďata vylíhnou, jsou menší a slabší. Tato pozdě vylíhnutá mláďata se často potýkají s konkurencí starších sourozenců při žadonění o potravu, což vede k jejich vysoké úmrtnosti,“ vysvětluje vědec. Proto ochránci vybírají třetí a čtvrtá vejce z hnízd a přesouvají je do polní stanice vybavené solárními inkubátory a odchovnami, které zajistí potřebné teplo k inkubaci a rannému vývoji mláďat. Pokud to je možné, po několika dnech, jakmile naberou sílu, je podkládají jiným hnízdícím párům. „Arové arakangy jsou vynikající pěstouni a obecně nerozlišují mezi vlastními a nově příchozími mláďaty. Jakmile je nové mládě umístěno do hnízda, dospělí ho začnou téměř okamžitě krmit,“ popisuje García-Anleu.
Pokud mají ochránci k dispozici více ručně odchovávaných mláďat, než je potenciálních pěstounských párů, přejdou na program „pomalého vypouštění“, kdy mláďata dokrmí do odstavu a vypustí je do přírody ve chvíli, kdy se sama naučí žrát a létat. WCS na tomto programu úzce spolupracuje s místní komunitou Q’eqchi‘ z vesnice Paso Caballos, která se nachází v blízkosti klíčivých hnízdišť arů arakang. Dříve někteří tito domorodci ary arakangy lovili, dnes je ale ve spolupráci s WCS chrání. Od roku 2011 organizace vypustila do přírody 131 mláďat arů arakang, což představuje 36 procent všech mláďat vylíhnutých v guatemalské části Mayského lesa za posledních 14 let.
Úvodní foto: WCS Guatemala
