Jan Potůček Naprostý zmatek do českého názvosloví papoušků vnesla Názvoslovná komise České společnosti ornitologické (ČSO), která v posledních letech postupně upravuje označení jednotlivých druhů ptáků. Letos se komise zaměřila na názvosloví papoušků a nad některými novými českými názvy zůstává rozum stát. Ostatně, asi poprvé v praxi se s nimi mohli setkat návštěvníci nedávno otevřeného Orni Parku v Jaroměři, kde u voliéry s papoušky žlutokřídlými bylo napsáno, že jde o rosely žlutokřídlé. A na webu stejného ptačího parku jsou uvedeni papouškovci královští a karmínoví, protože komise tento papouščí rod prostě přejmenovala z papoušků na papouškovce.
Papoušek kouřový? Nikoli, papouškovec žlutokřídlý
Pokud chcete najít seznam nových českých názvů papoušků, patrně nepochodíte, protože stránka, na které by měl být, a na niž odkazuje článek odůvodňující tyto změny na webu ČSO, nefunguje. Jedinou šancí je tak vyhledávat jednotlivé druhy na webu ebird.org nebo českém taxonomickém webu biolib.cz. A je to překvapivé čtení. Například zjistíte, že nově se mezi rosely počítají i papoušek zpěvavý (nyní rosela zpěvavá), ale i papoušek žlutokřídlý (rosela žlutokřídlá), papoušek žlutoramenný (rosela žlutoramenná), papoušek rudobřichý (rosela modrokřídlá), papoušek mnohobarvý (rosela mnohobarvá), papoušek červenotemenný (rosela červenočapková). Celkem nyní máme 15 druhů rosel!
Víte například, který papoušek se skrývá pod názvem rosela nullarborská? Nebudeme vás dlouho napínat, jde o papouška rudobřichého naratského (ohrožený poddruh papouška rudobřichého, který se v evropských chovech téměř nevyskytoval, než si několik kusů před lety z Austrálie dovezlo německé ACTP). Ale ještě zpět k „papouškovcům“. Těmi totiž nově nejsou jen papoušek královský a karmínový, ale i amboinský (tedy všechny tři druhy rodu Alisterus), ale také zástupci rodu Aprosmictus, tedy papoušek červenokřídlý a timorský (nově jde tedy o papouškovce červenokřídlého a papouškovce timorského). No a také představitelé rodu Polytelis, takže nově máme také papouškovce nádherného, papouškovce Alexandřina a papouškovce žlutokřídlého (netušíte, o co jde? To je papoušek horský alias kouřový).
Zapomeňte na kanindu, teď to je ara modrohrdlý
Pokud jste si zvykli na kriticky ohroženého bolivijského aru kanindu, pak vězte, že nově se jmenuje podle anglického originálu ara modrohrdlý. Ara horský je zase definitivně arou šedolícím (tento název používá delší dobu české ministerstvo životního prostředí pro registrace CITES). Ara amazonský nebo také kumanský, jak se u nás označoval původní poddruh cummanensis od ary červenoramenného („nobilisky“) zase nese jméno ara brazilský. Do změn v taxonomii vyhynulých druhů se raději nebudeme pouštět, protože by v tom byl mnohem větší hokej. Změny českého názvosloví se nevyhnuly ani kakaduům. Například kakadu Goffinův či zkrátka goffin se nově jmenuje kakadu tanimbarský, z kakadua naholícího se stal kakadu hrabavý, z kakadua palmového je definitivně kakadu arový.
Zajímavé změny nastaly u dalších černých kakaduů. Jestliže z kakadua dlouhozobého je příznačně kakadu bělouchý, jak jej mezi sebou chovatelé běžně nazývají, žádného kakadua žlutouchého mezi českými názvy nenajdete. Kakadu černý zůstává kakaduem černým a kakadu krátkozobý se pro změnu přejmenoval na kakadua běloocasého. Pozor na správné psaní kakadua přilbového, nově je „přílbový“ s dlouhým „í“. A pojďme na amazoňany, u těch se Názvoslovná komise ČSO také pěkně vyřádila. Víte třeba, jaký je rozdíl mezi amazoňanem červenočelým a rudočelým? První je po staru amazoňan rudooký a druhý amazoňan žlutolící. Ale pojďme dál: pokud chováte amazoňana žlutokrkého, tak ten se nyní nově jmenuje amazoňan žlutošíjný. Z amazoňana velkého („oratrixe“) je amazoňan zlatohlavý.
Nandej už neexistuje, z amazónka supího je amazónek kondoří
Z amazoňana červenokrkého je amazoňan dominický, z guatemalského poddruhu amazoňana pomoučeného je amazoňan středoamerický, z amazoňana šedohlavého amazoňan černozobý. Zcela novým druhem je amazoňan tresmaríaský, což je dřívější poddruh amazoňana velkého (ale nesl název mariaský). Z amazoňana vínorudého se definitivně stal amazoňan fialovoprsý. Zapomeňte na amazónka modrohlavého, teď je z něj amazónek černouchý. A jeho poddruh reichenowi je nově druhem nazývaným amazónek modroprsý. Z amazónka supího se stal amazónek kondoří (asi že se supi na jihoamerickém kontinentu nevyskytují, na rozdíl od kondorů), z amazónka růžovohlavého je amazónek skvrnolící a z amazónka kajanského zase amazónek černohlavý.
Nový český název amazónka Fuertesova je amazónek modrokřídlý. Místo amazónka bělobřichého ekvádorského máme nově amazónka černonohého místo amazónka bělobřichého západního zase amazónka žlutoocasého. Zpět mezi amazoňany se vrátili amazoňan žlutobřichý (dříve amazónek) a amazoňan modrobřichý (dříve papoušek modrobřichý). Změny se nevyhnuly ani aratingům. Například z nandeje černohlavého je aratinga černohlavý, nově se mezi aratingy počítá papoušek zlatoperý, který se nově jmenuje aratinga zlatoperý. Z aratingy zeleného sokorrského je samostatný druh aratinga sokorrský. Aratinga zelenokřídlý se nově jmenuje aratinga hispaniolský, z aratingy skvrnitého ekvádorského je aratinga andský, z aratingy kropenatého zase aratinga červenoskvrnný.
Místo tepujů jsou papoušíci, papoušek patagonský je arara
Z aratingy zeleného nikaragujského se stal nový samostatný druh aratinga pacifický, z aratingy dlouhoocasého je aratinga modročelý a z aratingy jamajského zase aratinga středoamerický. Značný zmatek způsobuje nové české názvosloví u ararů. Zatímco dosud do tohoto rodu spadaly jen dva druhy mexických papoušků, nově se mezi ně počítá i papoušek patagonský označovaný nově jako arara patagonský, ale také papoušek žlutouchý, z něhož se stal arara žlutouchý. V latinském názvosloví obou druhů se ale nic nemění a z tohoto pohledu nejsou nijak přiřazováni k mexickým ararům. U papoušíčků došlo ke změně názvu papoušíčka modravého na papoušíčka mexického a z papoušíčka modrokřídlého je nově papoušíček tmavozobý, zatímco papoušíček modrohřbetý bledý je nově papoušíčkem amazonským a papoušíček modrohřbetý se stal papoušíčkem modrokřídlým.
Do pyrurů se redakce Ararauny raději ani nepouští nechá nové názvosloví na odborníky, neboť tento rod zažívá neustálé změny. Z rodu tepujů, papoušků podobných aymarům, se nově stali papoušíci, tedy vyjma dvou druhů, které jsou v českém názvosloví přiřazeny k aymarům (tepuj modrohlavý = aymara modrohlavý, tepuj zelený = aymara tepuiový). Z papoušínka žlutolícího se stal papoušínek okrovolící. Nově se označují také oba druhy papoušků žako. Respektive za papouška žako je nově považovaný pouze žako velký, zatímco žako liberijský je nově označovaný jako papoušek liberijský. U agapornisů došlo k přejmenování agapornise oranžovohlavého na agapornise savanového. V rodu Poicephalus se změnil papoušek červenobrřichý na papouška oranžovoprsého a papoušek kapský na papouška zelenobřichého, papoušek niamský je nově papouškem středoafrickým.
Papoušek chocholatý patří ke kakarikům, z viniů jsou charmozini
Papoušek chocholatý je nově řazený mezi kakariki a stal se z něj kakariki chocholatý. Obdobně jeho příbuzný papoušek ostrovní je nově kakarikim ostrovním. Z kakarikiho horského se stal kakariki oranžovočelý. U loriů došlo k úplnému zrušení rodu viniů, kteří byli převedeni mezi charmoziny. Z viniho modrotemenného je tak charmozin polynéský, z viniho rubínového zase charmozin rubínový, z viniho běloprsého charmozin běloprsý, z viniho zelenotemenného charmozin zelenotemenný a z viniho modrého charmozin modrý. Z charmozina Wilhemínina se stal charmozin malinký, z charmozina Stellova zase charmozin dlouhoocasý. Místo charmozina modročelého je nově charmozin buruský, z charmozina pruhovaného je charmozin žíhaný, z charmozina červenohrdlého zase charmozin červenobradý.
Neoféma ozdobná je nově neofémou zdobenou. Nové názvosloví zrušilo neofému žlutobřichou, kterou nově a správně označuje za neofému oranžovobřichou. Z papuánských „tygřích“ papoušků, jako je papoušek malovaný nebo perličkový, jsou nově „tygroušci“. A pojďme na lorie. Z loriho černohlavého je nově lori seramský, z loriho žlutohřbetého lori molucký, z loriho skvrnitého lori žlutozobý, z loriho smaragdového lori oranžovozobý, z loriho timorského lori zlatoprsý, z loriho žlutoskvrnného lori žlutošupinatý. Velmi často chovaný lori horský se nově jmenuje lori duhový. Lori biakský se nově píše lori biacký. Z loríčka červenohlavého je nově loríček červenočelý. U lorikulů se změnil lorikul ozdobný na lorikula zdobeného, lorikul cejlonský na lorikula srílanského, lorikul modrotemenný na lorikula korunkatého, z lorikula žluprsého je lorikul žlutohrdlý.
Eklektus už není jeden, ale čtyři druhy, z části madů jsou alexandři
Značné změny nastaly u eklektra různobarvého, který byl taxonomicky rozdělen na čtyři samostatné druhy. Kromě původního nominátního poddruhu „roratus“ tak nově existují eklektus sumbský („cornelia“), eklektus papuánský („polychloros“) a eklektus tanimbarský („riedeli“). U madů se změnil mada žlutozelený na madu modrozeleného, mada zlatokrký na madu celebeského. Někteří madové byli ale v českém názvosloví přirazeni k alexandrům (!). Takže místo mady modrotemenného je nově alexandr modrošíjný, místo mady černoramenného zase alexandr velkozobý, místo mady nočního alexandr noční. U původních alexandrů se pak z alexandra růžového stal alexandr růžovoprsý, z alexandra rudohlavého alexandr indický, z alexandra Finschova alexandr indočínský, z alexandra duhového alexandr švestkový.
K alexandrům byli přiřazeni také papoušci rodu Psittinus, tedy papoušek krátkoocasý, který je nově alexandrem krátkoocasým, a jeho poddruh „abbotti“ se stal alexandrem simeulueským. Papoušky rodu Geoffroyus z horského prostředí Papuy, jako je papoušek uzdičkový, zelenohlavý nebo žlutohlavý, nově české názvosloví označuje jako „batjany“. Papoušek uzdičkový je nově batjan červenolící, papoušek žlutohlavý je batjan žlutohlavý, papoušek zelenohlavý je batjan zelenohlavý a původní poddruh papouška žlutohlavého „hyacinthinus“ je nově samostatný druh batjan rennellský. U pejů došlo k přejmenování pejy červenolesklého na peju rudozeleného. Veškeré změny si můžete sami zkontrolovat ve vyhledávání na webu biolib.cz.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Andy
