Jan Potůček Ve volné přírodě v Mexiku jich žije jen mezi 2000 a 4300 dospělými ptáky, ale další stovky až tisíce ohrožených amazoňanů zelenolících tvoří divokou nepůvodní populaci v Kalifornii ve Spojených státech amerických. Právě tito ptáci, označovaní za invazní, by mohli paradoxně jednou zachránit svůj druh před vyhubením. Myslí si to Brenda Ramirez, výzkumnice z Moore Laboratory of Zoology na Occidental College, která sebe samotnou označuje za „ptačího nerda“. Volně žijící populace amazoňanů zelenolících v Los Angeles a okolí dobře prosperuje a daří se zde i příbuznému amazoňanu fialovotemennému, který je ve své domovině v Mexiku rovněž ohrožen.
Problém je vzájemné křížení obou druhů
Právě těmto dvěma druhům amazoňanů a jejich kalifornským populacím se věnuje projekt Free Flying Los Angeles Parrot Project (FLAPP). Opírá se o data pozorování od dobrovolníků, vědců z komunity zaměřené na ornitologii a faunistická data zveřejněná na webu iNaturalist. „Zajímáme se o tyto dva druhy papoušků, protože se u nás tak úspěšně etablovaly, ale ve svém původním areálu rozšíření jsou ohroženy,“ vysvětluje Brenda Ramirez. Přirozenou populaci amazoňana fialovotemenného v Mexiku tvoří podle údajů mezinárodní organizace BirdLife International 4700 až 6700 pohlavně dospělých ptáků. Oba druhy jsou kvůli nelegálnímu odchytu uvedeny v první příloze CITES, úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin.
Ačkoli každý z dvou zmiňovaných druhů amazoňanů pochází z různých regionů Mexika, čelí podle ředitele a kurátora Moore Laboratory of Zoology na Occidental College Johna McCormacka podobným výzvám. „Je to pytláctví a ztráta přirozeného prostředí,“ vysvětluje. „A to, co se o nich dozvíme tady v Los Angeles, by mohlo pomoci jejich ochraně, protože existuje názor, že pokud někdy v přírodě vyhynou, ti zdejší by mohli být náhradní populací.“ Problém je ale v tom, že zatímco v Mexiku se areály výskytu amazoňanů zelenolících a fialovotemenných neprotínají, v okolo Los Angeles žijí oba druhy a také se vzájemně kříží, což vede ke vzniku hybridních ptáků.
Projekt eviduje na 9000 pozorování a fotografií
„Měli bychom si být jisti, že pokud bychom použili ptáky z kalifornských populací jako náhradu původních druhů, mělo by jít o druhově čisté jedince, a ne hybridy z Los Angeles,“ upozorňuje McCormack. Monitoring papoušků je podle něj náročný, ale projekt má naštěstí velké pomocníky v dobrovolnících, kteří jsou fandy birdwatchingu. Jedním z nich je Diego Blanco, který vyrostl v údolí San Gabriel a papoušky zde vídal od dětství. Je velmi aktivní v databázi pozorování na webu iNaturalist, kde projekt monitoringu obou druhů amazoňanů má již přes 9000 individuálních pozorování. „Víme, čím se papoušci živí, s jakými druhy ptáků se stýkají a můžeme zjistit neuvěřitelné množství údajů z tisíců fotografií,“ říká John McCormack.
Jeho laboratoř pracuje se vzorky peří a sekvenuje celé genomy těchto městských papoušků, aby vědci lépe pochopili, zda se ptáci během generací přizpůsobili životu ve městě. Brenda Ramirez chce především dosáhnout porozumění místních komunit, proč tu papoušci žijí a jak se jim daří. „A zejména to, že jsou ve své původní domovině ohroženi,“ říká. I když ani jeden ze sledovaných druhů amazoňanů není stěhovaví, papoušci se v Kalifornii pohybují v určitém okruhu a mají oblíbené oblasti, kde se shromažďují. Většinou jde o údolí San Gabriel, údolí San Fernando, okolí San Diega a další místa.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Rachael Fogarty
