Antonín Donát 
Spojené státy jsou známé tím, že ačkoli na jediné dva druhy papoušků, které se na jejich území vyskytovaly přirozeně (dnes již vyhynulý papoušek karolinský a arara zelený, pokud nepočítáme i amazoňana portorického), už ve volné přírodě nenarazíte, žije tam však celá řada nepůvodních, invazních papoušků vypuštěných ze zajetí. Druhově nejbohatšími regiony USA jsou Florida, Kalifornie a Texas. Při své nedávné pracovní cestě do USA jsem měl možnost navštívit všechny tyto státy a poohlédnout se v nich právě po divoce žijících papoušcích. Zatímco na Floridě a v Texasu mé snahy vyšly naprázdno, v Kalifornii se mi podařilo sledovat volně žijící a hnízdící amazoňany.
První (neúspěšné) pozorování jsem absolvoval asi měsíc předtím, než jsem na volně žijící amazoňany skutečně narazil. Bydleli jsme v Hollywoodu a papoušky jsem jel na radu místních hledat do Pasadeny. Šlo ryze o městské parky umístěné v centru města a zaplněné lidmi, atrakcemi pro děti, hřišti a přes víkendy i značně hlasitou hudbou, což není zrovna dobré pro pozorování ptactva. Při druhém pozorování jsme měli koncert v Costa Mesa a bydleli jsme v Orange County. Při volbě lokality pro pozorování jsem byl omezen svým pracovním programem. Den před plánovaným letem do Houstonu jsem trávil čas v kalifornském městě Irvine na předměstí Los Angeles. Poblíž se nachází příměstský Irvine Park, a právě v něm se měli amazoňané nacházet. Na internetu jsem narazil na několik webových stránek s pozorováním a fotografiemi, proto byla má volba jasná. Vyráželi jsme něco po páté hodině ranní, protože z hotelu nám cesta trvala okolo půl hodiny a chtěli jsme stihnout východ slunce. Ovšem moje představa o tom, že s rozbřeskem uvidíme hejna papoušků, jak se slétávají na jedno určité místo, byla naprosto mylná.
Ráno jako v Amazonii
S rozbřeskem nás přivítal pouze řev pávů, nespočet havranů a divokých kachen. Teprve až kolem sedmé hodiny, kdy jsme se vydali cestou do kopce nad Irvine Park, se na nás usmálo štěstí a na strom u cesty kousek od nás přistál první, dlouho očekávaný, amazoňan. Jednalo se o samostatného jedince. Chvíli se zdržel, ale po větším přiblížení fotoaparátů odletěl. Poté jsme došli na vyhlídku nad Irvine Park. Teprve když se slunce dostatečně přehouplo přes kopce a stoupla mlha, se jako na lusknutí prstu probudili i amazoňani a byl opravdu nádherný pohled na to, jak nad parkem létají skupinky těchto ptáků doprovázené charakteristickým křikem. Z vrchu byli i velmi dobře identifikovatelní, protože ranní slunce krásně dopadalo na křídla a zelená barva na nich přímo zářila.
K TÉMATU: Dilema amerických úřadů: je amazoňan zelenolící invazní druh, nebo se přirozeně rozšířil z Mexika?
Většina jedinců, které jsme viděli, se pohybovala v párech. Jediná větší letící skupina, kterou jsme zahlédli, byla asi šestičlenná. Přisuzuji to tomu, že zřejmě probíhala nějaká fáze před nebo během hízdění. Bohužel se nám na takovou dálku nepodařilo přiblížit a pořídit nějakou slušnou fotku ptátků v letu, na to jsme neměli patřičné technické vybavení. Z vrchu bylo možné pozorovat, kde se tou dobou práci nejvíce koncentrují a tím směrem jsme se vydali. Cestou jsme ještě měli možnost vyfotit jeden osamocený exemplář, který byl dostatečně blízko pro naše fotoaparáty.
Zelenolící, nebo fialovotemenní?
Po návratu zpět do parku na místo, odkud se nám zdál křik nejhlučnější, jsme narazili na párek amazoňanů u hnízdní dutiny. Tady se nám podařilo pořídit krásné záběry, protože oba ptáci odmítali opustit svoje pozice. Samec (patrně) neustále bránil vchod do hnízda a samice poposedávala kousek dál a velmi výhrůžným naježením nám dávala najevo, že nejsme vítáni. Udělali jsme tedy několik snímků a v tichosti se vypařili, abychom je zbytečně nerušili. Jelikož jsme už v dopoledních hodinách museli být zpátky na hotelu, protože jsme odjížděli na letiště, museli jsme park brzy opustit. Cestou z parku jsme narazili ještě na jeden párek amazoňanů během ranní hygieny.
ČTĚTE TAKÉ: Uprchlý kakadu v kalifornském Carlsbadu našel nový domov mezi vránami
V Irvine Parku jsme prožili několik nádherných hodin a výlet rozhodně stál za to. Pokud by někdo návštěvu tohoto místa zvažoval, můžu ji opravdu jen vřele doporučit. Podařilo se nám vyfotografovat i několik dalších obyvatel Irvine Parku. Narazili jsme dokonce i na kolibříka, jehož druh ale nedokáži určit. Za zmínku stojí i dravec, na kterého jsme narazili a samotného by mne zajímalo, co to vlastně je za druh. Když se ale ještě vrátím k amazoňanům, musím se přiznat, že jsem byl docela zmaten, protože jsem nedávno viděl na jednom webu též fotky z Irvine Parku a druh, který jsem považoval za amazoňana zelenolícího tam měli označen jako amazoňana fialovotemenného. Po příjezdu domů jsem ho zkoušel porovnat s atlasem papoušků na Ararauna.cz a knihou od Milana Vašíčka, ale nejsem schopen s určitostí oba druhy přesně rozpoznat.
Úvodní foto: Antonín Donát, Hlinsko
