Jan Potůček Zajímavé chování samců papoušíčků vrabčích, jednoho z nejmenších druhů papoušků na světě, k cizím mláďatům ve volné přírodě zachytil výzkum vědců z Kalifornské univerzity v Berkeley. Téměř tři desítky let sledovali složité sociální chování papoušíčků a dospěli k názoru, že samci jsou při vztahu k cizím mláďatům vedeni jak konkurencí v hnízdním teritoriu, tak příležitostí, jak se spářit s cizí samicí a zajistit si cenné hnízdiště. „U papoušíčků se zabíjení mláďat nebo jejich adopce točí okolo hnízdních dutin a možnosti páření,“ říká vedoucí studie Steven Beissinger, profesor enviromentálních věd, politiky a managementu v Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Výzkumu pomohly umělé hnízdní budky s kamerami
„Většina útoků ze strany cizího samce nastala, když byl chovný pár napaden jiným párem, který se pokoušel ovládnout jejich hnízdiště. Stalo se to také, když se samci chtěli spářit s osamocenou samicí, která již měla potomky, ale přišla o samce – ale překvapilo nás, když jsme zjistili, že tito noví samci potomky samice stejně pravděpodobně adoptují, jako je zabijí,“ cituje Beissingera web Earth.com. Výzkum začal již v roce 1988, kdy Steven Beissinger začal sledovat komunitu papoušíčků vrabčích na venezuelském ranči. Na rozdíl od jiných druhů papoušíčků, které preferují lesní oblasti, tento druh hnízdí v otevřeném terénu, což umožňuje jeho podrobné sledování.
Aby si Beissinger usnadnil pozorování, nainstaloval na pozemcích ranče umělé hnízdní budky z trubek PVC použil barevné značení pro sledování jednotlivých ptáků a jejich rodinných příslušníků. Prvotní objev zabíjení cizích mláďat samci přišel naprosto nečekaně. „Nemohli jsme identifikovat, zda je něco napadlo, zda uhynuli na infekci nebo na něco jiného,“ popisoval náhlé úhyny mláďat v budkách Beissinger. „Ale když jsme sledovali některé budky, najednou do nich vlezl samec, který nepatřil k hnízdícímu páru – a vylezl s trochou krve na zobáku.“ Tato pozorování vedla tým k bližšímu zkoumání fenoménu zabíjení cizích mláďat mezi papoušíčky, které odhalilo, že jde o běžnou strategii používanou mezi ptáky, kteří se snaží zajistit si hnízdní teritorium pro sebe.
Data vědci shromažďovali 27 let
Výzkum zahrnul v letech 1988 až 2015 více než 2700 hnízd papoušíčků vrabčích. Vědci zjistili, že k útokům docházelo častěji v letech hustějšího osídlení hnízdních biotopů, kdy docházelo k větší konkurenci mezi hnízdícími páry. „Při nižší úrovni populace je všechno láska a mír, že? Ale když se dostanete k vysoké hustotě populace, nastává krvavá lázeň,“ konstatuje Karl Berg, docent biologie na Texaské univerzitě v Rio Grande Valley. „Není to ale tak, že by se každý samec papoušíčka vrabčího líhl jako vrah, ale touha po páření je velmi silná.“ Když lokalita nestačí všem jedincům po zdárné hnízdění, hledají alternativní strategie. „Bohužel to zahrnuje i zabíjení nevinných mláďat,“ konstatuje Berg.
Zajímavé je, že pokud se v lokalitě vyskytne samice, která během hnízdění přišla o samce, nový partner byl ochotný v polovině případů adoptovat cizí potomky, aby získal vhodné hnízdiště a sám se mohl rozmnožit. „Adopce může být mnohem snáze přijatelná než zabíjení cizích potomků, ale v praxi je obtížnější ji pochopit, protože zpochybňuje Darwinovy představy o přirozeném výběru,“ říká Karl Berg. „Bylo velmi zajímavé sledovat, že výsledky reprodukce se pohybovaly půl na půl mezi adopcí a zabitím mláďat, což naznačuje, že samci mají různé alternativní strategie – adopce může být nenásilným prostředkem, jak šířit vlastní geny u dalších generací.“
Úvodní foto: Wikimedia Commons / kulyka
