Papouščí mláďata si žvatlají jako malé děti, zjistili vědci. Často jen opakují okolní zvuky

Chování mladých papoušků v hnízdní dutině je velmi podobné chování malých dětí, když jsou chvíli samy. Jak zjistili vědci z Texaské univerzity v Rio Grande Valley, mláďata si velice často jen tak sama pro sebe pobrukují a žvatlají, přičemž ani nemusí vědět, co tyto zvuky znamenají – prostě jenom opakují to, co slyší od rodičů nebo v okolí hnízda. „Je to naprostá změť všeho, co do té doby zaslechla,“ říká biolog Karl Berg, který by členem vědeckého týmu, jenž tento objev popsal ve studii vydané v časopise Proceedings of the Royal Society B. Podle Berga je chování mláďat papoušků stejné, jako kdyby člověk otevřel slovník a začal na přeskáčku číst různá slova, uvedla kanadská stanice CBC.

Studie se zaměřila na sledování mláďat papoušíčků vrabčích, jednoho z nejmenších druhů papoušků původem z Jižní Ameriky. O těch je známo, že jsou velmi učenliví a rádi opakují zvuky ze svého okolí. Žvatlání u nich vědci poprvé zaznamenali ve věku okolo 21 dní, přičemž napočítali 27 různých hlasových projevů od tichého pípání přes cvakání k vrčení. Takové chování dosud nebylo nikým zaznamenané, protože mláďata mají tendenci být v přítomnosti rodičů a samozřejmě lidí co nejvíce potichu. Sice si žvatlají, ale jenom sama pro sebe a neotevírají přitom ani zobáky. „Často tak činí nejstarší mládě, zatímco ostatní v hnízdě usínají,“ popsal Karl Berg. „Vypadá to sladce. Skoro jako by sourozence usínal,“ dodal vědec.

Výzkum prokázal, že papoušíčci brýlatí oslovují svá mláďata individuálními jmény

Souvisí to se stresovými hormony?

Pozorování vědci prováděli ve Venezuele na známé stanici Masaguaral Biological Station, kde probíhá nejdelší výzkum divoce žijících papoušků v historii. Na ploše přes 14 tisíc akrů zde ochránci vyvěsili přes 100 trubek z PVC, které slouží jako umělé hnízdní dutiny pro papoušíčky. Díky tomu je mohou vědci sledovat prostřednictvím audio a video zařízení zabudovaných přímo do hnízd. Před výzkumem se předpokládalo, že mláďata budou po dobu nepřítomnosti rodičů zticha, protože obvykle nedělají nic jiného, než že jí nebo spí. V průběhu sledování komunikace mezi rodiči a mláďaty Berg náhodou zachytit žvatlání mláďat v době, kdy jejich rodiče byli pryč.

„Zdá se, že si tak nějak hrají a chcete-li, cvičí a zkoumají, co mohou dělat se svými hlasivkami, zobáky a jazykem,“ míní Karl Berg. „Mám podezření, že to u nich vyžaduje získat určitou praxi, než to začnou dělat správně.“ Případy „žvatlání si pro sebe“ byly už dříve zdokumentovány u samců pěvců. U lidí se tento jev objevuje u kojenců zhruba v šesti měsících a jazyk začínají používat v prvním roce. Berg s kolegy ale zkoušeli ověřit, zda při „žvanění“ papouščích mláďat hrají roli stresové hormony jako u lidí. Zkusili tedy papouškům podávat stopové množství kortikosteronu a zjistili, že poté papoušci používali dvakrát tolik jedinečných zvuků při „žvatlání“. Nyní chtějí zkusit podávat tyto hormony papouškům v různých fázích vývoje.

Papoušíčci jsou chytřejší než arové a kakaduové, zjistili vědci z Univerzity v Hamburku

Úvodní foto: Wikimedia Commons / Dario Sanches

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..