Jan Potůček UVNITŘ GALERIE – Košice jsou pro mnohé čtenáře z Česka trochu z ruky, během letních prázdnin ale do východoslovenské metropole míří spousty Čechů a ani my jsme nebyli výjimkou. Navštívit tamní zoologickou zahradu bylo tak trochu povinností, zvláště když se zde daří úspěšně odchovávat řadu druhů exotických ptáků včetně tukanů obrovských nebo velkých druhů arů. Navíc jde rozlohou o největší zoo v Evropě, však se rozkládá na rekordních 289 hektarech! Projít ji celou představuje docela výzvu a člověk musí mít trochu turistickou průpravu. Areál se navíc nachází dost daleko od města u obce Kavečany v nejvýchodnější části Slovenského rudohoří, takže návštěvníka čeká cesta s několikerým převýšením.
Úspěch s odchovem tukanů obrovských
Ačkoli se zoo nachází zhruba deset kilometrů od centra Košic, dá se do ní pohodlně dojet městskou dopravou od hlavního železničního nádraží. Autobusová linka 29 cestu zvládne za 20 minut, a ještě vám poskytne zajímavé výhledy na severní část Košic a okolní přírodu. Zoo je konečnou zastávkou a poté je třeba přejít velké parkoviště, než se dostanete k hlavnímu vchodu do zoo. V Košicích mají kromě zoo také Dinopark, který na rozdíl od Bratislavy funguje, takže při koupi vstupného se musíte rozmyslet, zda chcete jen do zoo, nebo i na dinosaury. Rozdíl pro dospělého v hlavní sezóně (duben – říjen) je čtyři euro (osm euro zoo, 12 euro i s Dinoparkem), pro dítě nad šest let tři eura (pět euro zoo, osm euro i s Dinoparkem).
Chovatele exotického ptactva hned za hlavní bránou zoo zaujme řada voliér po levé straně, v nichž se nachází hned několik opeřených klenotů. Od bulbulů a leskoptví až po vzácněji chované tukany obrovské, tukana pestrého nebo zoborožce papuánské. Tukany obrovské se košické zoo podařilo v roce 2020 dokonce rozmnožit, za přirozený odchov dvou mláďat tehdy získala ocenění Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Od té doby se ale úspěch zopakovat nepodařilo, patrně i z toho důvodu, že veřejnost má k jejich voliérám přístup nejen z venku, ale i z vnitřní části, odkud je chovatelé krmí. Ptáci sice mají budku jak ve vnitřní, tak ve venkovní voliéře, ale po úspěšném odchovu před čtyřmi lety už nezasedli.
Podaří se dopárovat tukana pestrého?
Tukana pestrého má zoo jediného a čeká na možnost jeho dopárování. Původně měla dva ptáky, ti si ale „nesedli“, a tak byl jeden z nich na základě rozhodnutí koordinátora chovu přemístěn do jiné zoo. Mimochodem, tukanů pestrých je v Evropě opravdu pomálu, výjimku ale tvoří chovatelé a zoo v České republice a na Slovensku, protože je sem opakovaně dovezly importérské společnosti z farem v Argentině. Tukani obrovští se navíc stále častěji objevují i v soukromých chovech, byť zatím nejde o nic běžného. V podobné situaci jako tukani jsou v košické zoo i zoborožci papuánští (označovaní také jako guinejští nebo temní). Také jejich voliéry je možné sledovat zvenku i z vnitřní části chovného zařízení.
Uvnitř domečku jsou kromě zázemí pro ptáky i mořská akvária a návštěvníci mají možnost vidět, jak se tukani, zoborožci a menší exotičtí ptáci krmí. Přes cestu pak stojí větší chovné zařízení pro středně velké primáty a vnitřní expozice s terarijními zvířaty. Hlavní cesta pak návštěvníky vede okolo voliér se sovami k prvními většímu rozcestí, kde je velká proletová voliéra pro orly královské a kousek pod cestou kruhová voliéra pro vodní ptáky. V ní zaujmou především kolpíci bílí, kvakoši noční a ibisi posvátní, ale jak se později dozvídáme od Aleny Čičmancové, inspektorky chovu ptáků košické zoo, kvůli malému prostoru ptáci v této voliéře nehnízdí. Jednoho osamoceného kolpíka později spatříme v další voliéře o kilometr dál. Prý ho ostatní kolpíci napadali, tak ho chovatelé umístili k volavkám a ledňákům obrovským.
Košická zoo je příjemná i ve vedru, je totiž v lese
Ptačí cestou okolo rybníčku s kachnami a nádrží pro lachtany se po pravé straně dostáváme na asfaltovou cestu, která po několika stech metrech míjí venkovní expozici tučňáků. Ta je zrovna v opravě, takže hlavní bazének je vypuštěný, ale ptáci mají k dispozici alespoň menší a schovávají se ve stínu před letním sluncem (v době naší návštěvy teplota ve stínu atakovala třicítku). Naproti ve svahu je nová síťová voliéra pro supy, kde si přímo u pletiva pochutnává na zbytcích kostí mohutný sup bělohlavý. Čas od času tento druh zabloudí z jihu Evropy i do České republiky, a to se pak faunistické weby hroutí pod náporem fotografií amatérských ornitologů. Naposledy se tak stalo loni v létě. Supí voliéru oddělují od další voliéry veřejné záchodky a v té další voliéře jsou orli bělohlavý, symbol Spojených států amerických.
Cesta se tu stáčí k rybníčku s velkými vodními ptáky, jako jsou pelikáni, husy, husice, labutě a různé druhy kachen a po pravé straně je vstup do Dinoparku. Po levé straně za rybníčkem je asi největší stánek s občerstvením, který je momentálně otevřený (blízká restaurace poblíž podsadových stanů pro příměstské tábory byla v době naší návštěvy uzavřena). Dá se tu najíst a napít ve stínu na dohled od výběhu zeber a dětského hřiště. Ještě než se vydáme dál vzhůru do kopce, projdeme si jednu slepou cestu vedoucí podél hranice Dinoparku, která ústí na prostranství s úplně novou expozicí ptáků, kde jsou ve venkovní voliéře mohutní hokové a několik středně velkých pěvců (odhaduji je na ťuhýky). Cesta je dál veřejnosti uzavřená a vede k budovám v zázemí zoo.
Úspěšná sezóna u arů, zasedly všechny druhy
Nezbývá, než se vydat opět okolo občerstvení a do kopce k uzavřené restauraci, v jejíž blízkosti je voliéra s ledňáky obrovskými, volavkami a oním osamoceným kolpíkem. Ledňáci jsou netypicky tiší, a tak jim pouštíme z YouTube „kamaráda“, což je docela slušně rozdovádí. Asfaltka se stáčí z lesa na volné prostranství a ještě stíháme vidět čápy bílé, černé a jeřáby královské, než vyjdeme mezi pastviny s výběhy pro zebry, žirafy a další kopytníky. Za chvíli už vidíme voliéru s dvěma dravci karanči jižními, kteří jsou podobní papouškům. Na ty opravdové papoušky si ale ještě musíme chvíli počkat, jsou totiž v nejvzdálenější části zoo v bažantnici. Už z dálky na sebe upozorňují pořádným křikem, v němž jde bezpečně rozpoznat velké druhy arů.
Právě u voliér s velkými ary, ale také jeřáby panenskými, se také na chvíli potkáváme s Alenou Čičmanovskou a bavíme se o letošní chovné sezóně. V košické zoo zahnízdily všechny druhy arů (mají tu ary ararauny, ary arakangy, ary vojenské a ary horské), mláďata však mají pouze od araraun a arů horských. Ararauny se o mladé starají samy (ve venkovní voliéře byl vidět pouze samec), arové horští mláďata nekrmili, tak je zahrada, resp. Alena Čičmanovská, dokrmuje ručně. Samice ary horského se navíc při každém hnízdění pořádně oškube, což si můžeme zanedlouho ověřit při pohledu do jejich voliéry. U hnízdících araraun je zajímavé, že voliéru obývají s párem jihoamerických kukaček guira a vůbec jim to nevadí. Stejně jako neuvěřitelně silný hlas arguse pávího z jedné z blízkých voliér.
Na návštěvu košické zoo si vyhraďte celý den
Úspěch letos v Košicích slavili i s lorii sumbawskými, u kterých je tak trochu zázrak vyfotit je nerozmazané, jak jsou neustále aktivní. Na rozdíl od ostatních papoušků obývají uzavřený dřevěný domeček s okny vyplněnými pletivem. Loučíme se s Alenou Čičmanovskou a vydáváme se ještě dál do kopce, abychom si prohlédli voliéry s asijskými druhy bažantů a také se sovami, abychom udělali okruh lesem zpět k bažantnici a pak k výběhu medvědů hnědých, kteří nás naprosto fascinují, jak rychle se dokáží pohybovat. To už se blížíme k velkému dětskému hřišti a amfiteátru pro větší kulturní akce a už se tu objevuje první velká křižovatka a známá cesta k hlavnímu vchodu a voliérám s tukany. Slunce mezitím doputovalo víc na západ, takže ptáci vylezli do venkovních výletů a dají se dobře fotit.
Pokud by se měla košická zoo porovnávat s nějakou zoologickou zahradou v České republice, asi by se nejvíc blížila zlínské, která je taky umístěná v přirozeném lese zcela mimo město Zlín. Má také podobně členitý terén a protínají ji přírodní potoky. Pokud si chcete Zoo Košice projít opravdu pořádně, rozhodně vám to zabere celý den. A komu tahle návštěva nebude stačit a i po prohlédnutí Dinoparku bude mít čas, může využít horskou dráhu, která se nachází hned u konečné zastávky městského autobusu. Nebo si dát kafe a zákusek přímo na zastávce. Autobusy z Košic do zoo a zpět jezdí každou půlhodinu.
Úvodní foto, galerie a video: Jan Potůček, Ararauna.cz
