Zívání je nakažlivé nejen u lidí, vědci ho prokázali i u andulek

Nedokážete se ovládnout, když vidíte druhého člověka, jak zívá, a chvíli po něm už zíváte také? Tento zlozvyk nebo spíš nakažlivost není výhradní doménou lidí nebo obecně savců. Vědcům ze State University of New York se podařilo prokázat, že zívání je „nakažlivé“ i u nesavců, konkrétně pak u andulek, uvádí web NewScientist.com. Dosud se přitom stejný fenomén podařilo zachytit u psů, kteří dokáží zívat poté, co tak učiní jejich majitel, u šimpanzů a také u potkanů, kteří také reagovali na lidské zívnutí vlastním zívnutím, případně reagovali na zívání zástupce svého vlastního druhu. Samotné zívání je vlastní prakticky všem obratlovcům, ale „nakažlivé zívání“ je známé opravdu jen u několika druhů zvířat.

Andrew Gallup se svým týmem ze State University of New York provedl dva experimenty, aby zjistil, zda se andulky dokáží navzájem přimět k zívání. Při prvním pokusu byly andulky umístěny do sousedících klecí, mezi nimiž buď byla nebo nebyla bariéra, která jim neumožňovala sledovat ptáky v druhé kleci. Při tomto experimentu vědci zjistili, že když na sebe andulky viděly, byla u nich třikrát větší pravděpodobnost, že zívnou do pěti minut od okamžiku, kdy si zívla andulka ve vedlejší kleci. Při druhém pokusu vědci pouštěli andulkám video, na kterém jiné andulky buď zívaly nebo nezívaly. Všichni ptáci, kteří viděli video se zívající andulkou, posléze také zívali, zatímco u sledování videa s nezívající andulkou se tak stalo u méně než poloviny z nich.

Turci začali skupovat andulky, dokáží je včas varovat před blížícím se zemětřesením

Je to důkaz empatie u ptáků?

„Nakažlivost zívání bylo dosud prokázáno jen u několika vysoce sociálních druhů,“ říká Andrew Gallup. „Toto je první důkaz získaný experimentem, který prokázal nakažlivé zívání u jiného zvířete než savce.“ Podle Joly-Maschneroni se pravděpodobně důvod zívání jednotlivých zvířat poté, co vidí zívat jiné, liší. Například u lidí a dospělých šimpanzů to je pravděpodobnější, pokud vidí zívat někoho, koho osobně znají. Experimenty na štěňatech ale to samé neprokázaly u psů. „Proto se domníváme, že v závislosti na druhu může nakažlivé zívání soužit různým účelům,“ uvedla Joly-Mascheroni. Podle Gallupa objev u andulek naznačuje, že i u nesavců se můžou vyskytovat základní formy empatie.

„Nakažlivé zívání samo o sobě není empatické, ale naznačuje tendenci napodobovat a synchronizovat se s chováním ostatních,“ vysvětluje Frans de Waal z Emory University v americké Georgii. „Tento proces je pravděpodobně základem empatie savců,“ dodává. De Waal si myslí, že tento průzkum je dobrým výchozím bodem pro zkoumání empatie u jiných druhů zvířat. „Až se většina výzkumů zaměřených na empatii týkala savců. Může se ale ukázat, že empatie je mnohem rozšířenější mechanismus, než jsme si dosud mysleli, což je o to pozoruhodnější, že přede dvěma či třemi desetiletími se mělo za to, že empatií oplývá pouze člověk,“ dodal Frans de Waal.

Vědci: Andulky používají gramatiku, když hledají smysl neznámých melodií

Úvodní foto: Reddit.com/meligroot