Jan Potůček Unikátně velkým hejnem alexandrů čínských se může pochlubit ostravská zoologická zahrada. Po letošním odchovu deseti mláďat čítá celkem 42 jedinců, což je největší skupina těchto papoušků chovaná v zoologických zahradách na celém světě. V přírodě tito papoušci žijí a rozmnožují se ve skupinách čítajících až 50 jedinců, v Ostravě tak pomalu narazili na strop svých možností. Voliéra nedaleko vstupu do zoo u expozice Zahradní umění Dálného východu a Voliér ptáků Tibetu a Číny začíná být beznadějně plná. Alexandři upozorňují návštěvníky na svou přítomnost už z dálky hlasitým křikem.
„Chovná skupina těchto otužilých papoušků aktuálně čítá 42 členů – 16 samců, 16 samic a 10 letošních mláďat, která se vylíhla postupně od 30. dubna do 31. května 2025. Pohlaví mláďat zatím známe u osmi nejstarších (5 samic a 3 samci). Starší mláďata, která nedávno opustila hnízdní budky, jsou občas viděna na zemi a mohou působit poněkud zmateně. Toto chování ovšem patří k získávání jistoty v pohybu a k objevování okolního světa mimo budku,“ popisuje inspektor chovu Vojtěch Bonczek. Zoo Ostrava chová alexandry čínské od roku 2018. Za tuto dobu zde rodičovské páry vyvedly bezmála 70 mláďat. Voliéru s nimi obývá i pár bažantů zlatých.
Dvě letošní mláďata bylo nutné přikrmit
Tak jako většina druhů papoušků, hnízdní i alexandři ve stromových dutinách. Ty jim v zoo nahrazují hnízdní budky, které jsou zabudovány v expoziční voliéře do umělých skal a návštěvníkům mohou připomínat tunely našich vlh. O chování a návycích alexandrů čínských se vlastně mnoho neví, jelikož obývají mnohdy špatně dostupná, skalnatá stanoviště v podhůří Himálaje. „Odchov všech mláďat u nás probíhá přirozeným způsobem, tj. rodiči. Pouze u dvou nejmladších mláďat jsme zjistili nedostatečné krmení rodiči a mírnou ztrátu váhy. Naštěstí stačilo, aby chovatelky mláďata nakrmily dokrmovací směsí pro papoušky, a rodiče se opět začali o potomky starat,“ vysvětluje Vojtěch Bonczek.
Hnízdní budku opouštějí mladí alexandři ve stáří 70 až 75 dnů. V tomto období již dosahují velikosti dospělých. I opeřením se podobají dospělým jedincům, respektive samicím. Po vylétnutí z boudy jsou nějakou dobu ještě krmena rodiči. Úplné samostatnosti dosahují ve stáří okolo půl roku. Alexandr čínský se vyznačuje pohlavním dimorfismem. Peří samců i samic je zbarveno skoro stejně, ale výrazně se odlišují barvou zobáku – samci mají v dospělosti vrchní část zobáku červenou se žlutou špičkou, spodní černou. Samice mají zobák celý černý a kolem krku světle růžový pruh. Mláďata se od samic odlišují kratším ocasem. Ve stáří dvou až tří let jsou chovatelé schopni rozeznat samce a samici.
Úvodní foto: Enrico Gombala
