Jan Potůček Jakým způsobem se mezi sebou dorozumívají divoce žijící papoušci a podle jakého klíče volí rozdílné zvuky a jejich intenzitu při vzájemné komunikaci? Tuto otázku si položila Christine Dahlinová, profesorka biologie na Pittsburghské univerzitě v Johnstownu, která se pokusila dešifrovat komunikaci tokajících amazoňanů žlutokrkých. Tento druh papouška patří v zajetí mezi nejoblíbenější mazlíčky, protože dokáže věrně imitovat hlas svého majitele a naučí se opakovat velké množství slov. Ve volné přírodě patří mezi kriticky ohrožené druhy a jeho areál výskytu se táhne od jižního Mexika po jižní Kostariku. Právě do Kostariky podnikla Dahlinová a její asistenti několik cest, během kterých natáčeli hlasy amazoňanů.
Tři roky sběru dat a deset let analyzování
Už z dřívějšího výzkum běžné komunikace papoušků dospěla Christine Dahlinová k závěru, že ptáci využívají syntaxi, tedy větnou skladbu, a další pravidla, podle kterých skládají zvuky, Nebylo ale jasné, zda podobná pravidla platí i při toku, během něhož ptáci čerpají z mnohem většího repertoáru zvuků. Tím odstartoval tříletý sběr materiálů poblíž hnízdišť amazoňanů žlutokrkých. „Když mezi nimi došlo k teritoriálnímu spotu, komunikovali opravdu rychle a hlasitě,“ poznamenala vědkyně. „Zněli prostě velmi rozzlobeně, jako by si navzájem nadávali. Bylo vidět, že se mění kontext,“ dodala s tím, že několika fyzickým potyčkám, které zaznamenala, předcházela melodická komunikace.
Nasbíraný materiál v podobě hodin a hodin audiozáznamů poté tým Dahlinové manuálně třídil a využil i strojové učení, aby mohl dekódovat vzájemnou komunikaci párů amazoňanů žlutokrkých. Zpracování tak velkého množství dat trvalo 10 let. Roli sehrál i fakt, že se vědecký tým mezitím musel věnovat i jiným projektům. Nakonec ze stovek zaznamenaných komunikací mezi páry amazoňanů vybrali 50 charakteristických zvuků vydávaných při toku od 13 různých párů. Celkem tyto záznamy tokajících amazoňanů žlutokrkých obsahovaly více než 450 různých zvuků. Zatímco u standardní komunikace se hlasové projevy skládaly ze čtyř typů zpěvu, u tokajících párů jich vědci identifikovali 36 typů. „Ve skutečnosti je jich ještě víc, ale některé byly tak vzácné, že se objevily jen jednou, takže jsme je nezařadili do žádné kategorie,“ vysvětlila vědkyně.
Pomohl program pro analýzu literatury
Pro třídění jednotlivých zvuků vědci použili program Voyant Tools určený k analýze psané literatury. „Voyant dokázal provést stejnou analýzu, jako by se jednalo o soubor písemných textů,“ konstatuje Dahlinová. „A výsledky ukazují paralely mezi těmito komplexními signály, které ptáci komunikují, a naším vlastním jazykem.“ Vědci takto objevili mezi reprodukovanými zvuky slova, která se v lidské řeči často párují, jako například „potrava“ a „jíst“ nebo „tráva“ a „zelená“. Tým odhalil více než 20 syntaktických pravidel, jimiž se komunikace mezi papoušky řídila. V rámci zpěvu, který trval pět až deset sekund, se jen velmi málo zvuků opakovalo. „Ukazuje to, že papoušci jsou velmi přesní. Nepoužívají jen náhodné melodie,“ vysvětluje vědkyně.
Christine Dahlinová upozorňuje, že ptáci velmi dobře vědí, jaké zvuky a kdy vydávat, navíc v koordinaci se svým partnerem. „Činí několik rozhodnutí najednou. Budou zpívat společně, Pokud ano, co? A jaké tóny při tom použijí? To všechno se děje velmi rychle a musí tak činit v souladu s partnerem,“ podotýká. Dahlinová své závěry publikovala v časopise Journal of Avian Biology, ale tím její výzkum nekončí. Hodlá i nadále analyzovat hodiny záznamů a zaměřit se na běžnou komunikaci i vzájemné reakce mezi různými páry amazoňanů žlutokrkých. Zaměří se také na různé dialekty ptáků a další druhy vokalizace. „Naštěstí mám k dispozici roky záznamů, do kterých se můžu ponořit,“ konstatuje vědkyně.
Úvodní foto: Wildlife Conservation Network
